Love Who Loves You Back

3. část

Ahoj, jen chci říct že od tohle příběhu už budou pohledy jiných, než Natashy. Doufám že si tenhle příběh užijete a můžeme pokračovat :).

"Jsi v pořádku, nechceš pomoct?" 

Natashy pohled:

Ozvalo se od nějaké neznáme osoby, byl to chlapský hlas. Když jsem se podívala na horu kdo to je, stál tam kluk který měl tak okolo 190cm, měl černé delší vlasy, hnědé oči a měl na sobě výrazně černé stíny. Měl celé černé oblečení a nabízel mi pomocnou ruku abych vstala.

Když mi nabízel pomocnou ruku, aby jsem vstala, tak jsem jí přijmula. Když jsem vstala tak jsem řekla "Ano jsem, děkuji" usmála jsem se a on se usmál zpátky, navázali jsme oční kontakt a on se mě zeptal "Ty jsi tu nová? Že jsem tě tu nikdy neviděl" všimla jsem si že mu pořád držím ruku, tak jsem mu jí pustila a řekla "Promiň, a dá se říct že jo, naposledy jsem tu bydlela před pěti roky" on se na mě usmál a řekl "Nevadí, já jsem se sem přestěhoval před čtyřmi roky s bráchou a rodiči. A jak se vůbec jmenuješ?" zeptal se mě jeho ladným hlasem "Já jsem Natasha" usmála jsem se o podala mi ruku "Já jsem Bill" a potřásl mi s rukou.

před 25 minuta z Billa pohledu:

Doma je taková nuda, začali nám prázdniny a já nemám co dělat. Je ale super že náš kamarád William se bude sem stěhovat. S Williamem jsme se seznámili před čtyřmi roky ve škole, prej letěl na dva měsíce k prarodičům, že ho doma nezvládali tak aby byl v klidu tak ho poslali do L.A. k prarodičům. Když nastoupil do školy tak jsme si padli hned do oka, seznámil jsem ho s mým bráchou Tomem a stali se nejlepšími přáteli, ale pak musel zpátky za rodiči. Bylo mi to líto že ho už neuvidíme, ale furt jsme si psali a volali a včera zrovna psal že se sem stěhujou, s Tomem jsme byli rádi že ho zase uvidíme. Ale teď už zpátky do reality. Nevím co budu dělat Tom hraje hry, ale mě to už přestalo bavit. Možná bych se měl projít, třeba by mě pak něco napadlo, jdu se zeptat jestli Tom půjde se mnou. Zaťukal jsem na bráchovi dveře, z pokoje se ozvalo "Dále" tak jsem se ho zeptal "Nechceš jít se mnou ven se projít?" on se na mě koukl a řekl "Promiň, ale ne" já jsem jen řekl "To je dobrý, tak zatím čau" ani nestihl říct na zpátek čau a já zavřel dveře. Šel jsem dolů a řekl "Mami já se jdu projít, za deset minut budu doma" ona mi řekla "Dobře a buď opatrný, mám tě ráda" "Já tebe taky a neboj" obul jsem si boty a šel ven.

Venku jsem si zapálil cígo a šel se projít do parku. Pak jsem šel okolo nějaký budovy a tam se o ní opřel, byl jsem na mobilu a projížděl sociální sítě. Za asi pět minut jsem viděl, jak těsně přede mnou opadla nějaká holka, šel jsem k ní a řekl "Jsi v pořádku, nechceš pomoct?" a podal jsem jí ruku, když se na mě podívala měla modré oči a kratší hnědé vlasy "Ano jsem, děkuji" když si stoupla měřila tak kolem 160 cm, a její hlas byl krásnej.

Konec Billa pohledu, zpět do reality. Natashy pohled:

Ještě jsem mu jednou poděkovala a věnovala svůj úsměv a odjela do parku. V parku jsem si dala pár koleček a jela domů.

Billa pohled:

Když mi poděkovala a odjela, tak jsem šel domů. Doma jsem si sundal boty, šel jsem do pokoje a lehnul si na postel a přemýšlel jsem co se dneska stalo. Po chvíli jsem si něco uvědomil "Kurwa, mohl jsem jí požádat o její tel. číslo nebo instagram. Mohl jsem si s ní psát" oddychl jsem naštvaně a sklesle do hromady "Snad jí ještě někdy uvidím" řekl jsem, když šel zrovna okolo brácha "Koho uvidíš?" šibalsky se usmál "Ale nikoho" odpověděl jsem mu a protočil očima "Dělej, jen mluv, poslouchám" podíval se na mě a sedl si ke mně na postel, já si na to taky sedl a odpověděl jsem "Jednu holku, kdybys jí viděl, zrovna se sem přestěhovala" řekl jsem mu vše co se stalo, jsme jako nejlepší kamarádi, říkáme si všechno. Usmál se, po chvíli na nás volala máma "Kluci, večeře!!" tak jsme sešli schody a šli se najíst, pak jsem šel do pokoje a pak se osprchovat, jsem rád že mám koupelnu v mém pokoji. Osprchoval jsem se, převlíkl jsem se, vyčistil zuby, umyl obličej a šel spát. Jenže mi nešlo usnout, tak jsem si psal chvíli s Williamem a pak se koukl na film. Asi po hodině jsem usnul.

Pohled Natashy:

Přišla jsem domů a šla se osprchovat. Když jsem se osprchovala, tak jsem se převlíkla a  umyla obličej. Šla jsem na chvíli hrát na elektrickou kytaru. Jo a ještě něco, asi jsem se zapomněla zmínit že hraju už čtyři roky na elektrickou kytaru, pět let na obyčejnou a taky si někdy zpívám, ale to jen pro info. Hrála jsem asi 15 minut, pak jsem si chvíli psala ze Sophií a domluvila se, že zítra půjdem do kavárny. Z bráchova pokoje šlo slyšet že něco hraje, protože to šlo slyšet až do mého pokoje, otevřela jsem dveře od mého pokoje a zařvala "ZTLUM SI TO!!" zařvala jsem to pěkně nahlas, aby to slyšel "NE!!" zařval na mě zpátky a stejně si to ztlumil, nechápu tuhle logiku. Asi po pěti minutách nás máma zavolala na večeři (zapomněla jsem se zmínit, že jsme měli oběd v letadle) tak jsme se šli najíst. Když jsme to snědli, tak jsme šli nahoru do svých pokojů, naštěstí už brácha nehrál a já se mohla v klidu koukat na TV kterou mám v pokoji, ale pořád jsem nemohla myslet na toho kluka jak jsem dnes potkala, myslím že se jmenoval Bill? jo to je jeho jméno. Potom co jsem dokoukala film, jsem si zapla lampičku (usínám pouze se světlem, nesnáším tmu) a šla spát.