Kateřina z Vartemberka: Životní láska hrdého Rožmberka ✔️

XIV.

Po pompézním obřadu se konala o nic méně okázalejší hostina. I přes přítomnost královského páru seděli v čele stolu ženich a nevěsta a nemohli se na sebe vynadívat. Petr nemohl stále uvěřit, že to není pouhý sen, že má po svém boku takovou ženu a Kateřina zase, že se provdala za rytíře, kterého vídala již dříve ve svých snech.

Těšila se na to, jak bude Petra poznávat, neboť jejich sňatek byl domluvený tak rychle a jejím hlavním cílem bylo neprovdat se za Hynka, že si uvědomila, že toho o Petrovi ani tolik neví. Ano, její oko a srdce se chytlo hned, když spatřilo toho pohledného muže, jehož vystupování bylo i vskutku rytířské, ale zatím nepoznala jeho duši, jeho největší trápení, nejoblíbenější jídlo, nad čím dennodenně přemýšlí. Už se nemohla dočkat, až bude moci toto tajemství, jménem Petr z Rožmberka, rozlousknout.

A zatímco ona přemýšlela nad jejich budoucností, on netrpělivě vyhlížel chvíli, kdy si ji bude moc odvést do ložnice. Původně si myslel, že už to ani nejde, ale dnes mu přišla ještě krásnější než obvykle. Celá zářila a už jen to uvědomění, že je konečně jeho ženou, ho činilo neskutečně šťastným. Ten pocit zadostiučinění, že se jí bude moc konečně pořádně dotýkat, trávit s ní celé noci, hledět do těch nádherných očí, které byly plné porozumění.

Ještě nedávno se obával, že se dřív či později bude muset oženit s nějakou urozenou dívkou, aby zachoval rožmberskou pokrevní linii. Zřejmě i s takovou, u které by její vzhled, či vzájemné porozumění, bylo na rozdíl od jejího rodu vedlejší. Ty obavy však zmizely právě v tuto chvíli, kdy si se všemi připíjeli na jejich šťastné manželství.

Lehce naklonil hlavu, aby se podíval, jak si jeho šťastný moment užívá král. Ten si předtím sice prohodil pár vět s královnou, neboť se delší dobu neviděli, ale rozhodně nevypadali, že jejich manželství rozkvétá, což již tušila vzhledem k jejich konfliktů celá země. A přesto Eliška právě čekala jeho dítě. Bylo až úsměvné, když si člověk představil, jak musí být jejich vztah ohnivý. Chvíli nenávist, pak sladké usmiřování, a takto se to neustále střídalo. Král měl milenku ve Francii, královna zase pana Zajíce, a přesto se k sobě pořád vraceli. Zvláštní vzhledem k tomu, že své rozbroje dokázali dotáhnout až k ozbrojeným konfliktům a plést do nich zbytek šlechty.

Nyní se král bavil s panem z Vartemberka, nevěstiným otcem, a přitom hleděli jejich směrem. Petr si byl jistý, že zrovna pán z Vartemberka jistě s úsměvem nebásní o tom, jaký báječný muž se přiženil do jeho rodiny, takže usoudil, že jistě mluví o Kateřině. Což o to, samozřejmě se dmul pýchou nad tím, že právě on má svou spanilou Rinu a rozhodně mu neucházelo, že její krásu a nezkrotnou povahu by chtěl okusit kdejaký muž, ale přesto mu pohledy jiných nebyly příjemné. Byl rád, že král jeho pozvání přijal z důvodu usmíření, ale i se zároveň chtěl pochlubit svou nevěstou, tajným pokladem pana Beneše, který skrýval na severu Čech. Jenže nyní, když si jeho novomanželku tak zaujatě prohlížel, neměl z toho dobrý pocit. Jako člověk pohybující se v těsné panovníkově blízkosti a snad i muž králi srdcem blízký, věděl, že Jan miluje ženy, a obzvláště ty krásné.

„Je od tebe hezké, že si vedle sebe posadil Alžbětu a Jana. Mají tak hezkou příležitost, aby se před svým sňatkem lépe poznali," pravila najednou Kateřina a napila se z poháru vína, co měla před sebou. Obvykle příliš nepila, a přestože vypadala, že je neustále nad věcí, začínala být trochu nervózní z toho, co přijde.

„Jan mě o to vlastně požádal. Myslím, že ani oni nebudou se svatbou příliš vyčkávat," odvětil s úsměvem směrem ke své novomanželce, pak se však zadíval o kousek dál na jejího bratra. Znuděně se rýpal v jídle, což už jen to bylo podezřelé, neboť Petr se postaral, aby jejich svatební hosté ochutnali největší lahůdky, jaké jim mohl dopřát, a ani se s nikým nebavil. „Tvůj bratr však nevypadá, že by se příliš bavil. Myslel jsem, že má z našeho sňatku radost."