Kateřina z Vartemberka: Životní láska hrdého Rožmberka ✔️

XVI.

Kateřina kráčela po dlouhé chodbě krumlovského hradu a celou chodbou se neslo stále to podivné ticho. Zdálo se totiž až neuvěřitelné, že v sídle, kde je tolik hostů, by vůbec takové ticho mohlo zapanovat. Celou noc se hradem nesl zpěv a křik bavící se šlechty a najednou se zdálo, že spadnutí pírka na zem by bylo slyšet.

Petr totiž opět usnul, tak se potichoučku vytratila z jeho ložnice a v doprovodu služebné se šla podívat na svou komnatu. Chtěla se především převléci a u Petra měla pouze svůj svatební šat. Byla však i neskonale zvědavá, jakou komnatu jí nechal připravit. Nebyla sice hned přímo vedle té jeho, ale i tak si nebyli vzdálení více jak třicet kroků. Po včerejší noci si také byla více než jistá, že svou komnatu bude využívat spíše na převlékání a četbu nežli na spaní.

Když však vkročila dovnitř, byla ohromena. Vzhledem k tomu, že věděla o Petrově veliké zbožnosti, nečekala, že bude při přípravě její komnaty takto marnotratný. Nejenže komnata měla nádherné vitrážové okno, na kterém bylo vyobrazení sv. Kateřiny, a kvůli kterému jí očividně dal právě tuto komnatu, ač byla od té jeho trochu dál. Byla zde však i postel s vyřezávanými motivy, obklopená drahými baldachýny, podlaha posetá koberci, stoleček s šachy a zlaté svícny. Přišlo jí, že takovou komnatu nemá snad ani král.

Nacházely se zde již i její truhlice s šatstvem, které sem táhla přes celou zem a přemýšlivě se rozhodovala, co si vezme na sebe. Již chtěla působit o něco umírněněji, když teď byla vdanou ženou, ne tak nastrojeně, jako včera na svatbě. Zvolila tedy jednoduché modré šaty, které měly symbolizovat její věrnost a pouze pár předních vlasů si dala splést dozadu, aby jí nepadaly do obličeje.

„Přejete si něco pojíst paní?" zeptala se služebná, když byly s její úpravou hotovy. Kateřina by nejradši byla, kdyby jí pomáhala Marie. Dívka, která její rodině sloužila již na Vartemberku a ona ji vzala s sebou na Krumlov jako svou novou komornou, neboť již tak byla obklopena toliko neznámým. Zároveň však byla ráda, že k ní přispěchal někdo, kdo to tady dobře znal.

„Ne, pojím se svým chotěm, až se vzbudí. Ale chtěla bych vidět zdejší knihovnu," pravila s úsměvem, když vstala ze židle. Podívala se na onu služebnou. Zajímalo ji, jaký z ní asi má dojem. Co asi tak bude vyprávět ostatní čeládce o jejich nové paní. Až s naivní představou doufala, že si ji hned oblíbí.

„Ráda Vás tam zavedu, není to příliš daleko. Po kapli je to jedno z nejnavštěvovanějších míst našeho pána," řekla služebná a všimla si, jak se tato mladá dívka šťastně uculila, když zmínila jejího manžela. Zvěsti očividně tedy nelhaly, nejspíš se nejednalo o domluvený sňatek. Přitom, když odsud jejich pán před necelým měsícem odjížděl, nic nenaznačovalo tomu, že by měl v plánu se v brzké době oženit. A najednou, lusknutím prstu, stál před oltářem s touto půvabnou plavovláskou.

„Ano, i tam se pak musím jít pomodlit," vyřkla Kateřina s pokorou, zatímco mířily ke knihovně, pak se ovšem opět rozzářila. „Čí byly vlastně ty nádherné holčičky, co mi včera před obřadem předaly květiny?"

„Všechno to jsou dcery podkoního Jakuba. Nebylo člověka, který by se netěšil na Váš příjezd," usmála se též služebná. Z celého služebnictva měl Petr však nejblíže právě k Jakubovi, a tak jako důkaz své oddanosti poslal svou ženu i s dcerami, aby natrhaly květiny pro nevěstu jejich pána.

„Doufám, že budu dobrou rožmberskou paní," pravila mile Kateřina, i když o tom byla bytostně přesvědčena. Na Vartemberku již trochu poznala, co to znamená starat se o domácnost, neboť po ztrátě své matky byla jedinou ženou v domě, a tak se starala o otce a částečně i o chod domácnosti. A přestože věděla, že se špitá o tom, že ji pan Beneš možná až příliš rozmazluje, měli ji všichni rádi.