Kateřina z Vartemberka: Životní láska hrdého Rožmberka ✔️

II.

Kateřině ráno přinesli k snídani její oblíbenou jáhlovou varmuži s ovocem, a zatímco jindy by se tím cpala jako pominutá, dnes se toho ani nedotkla. Musela myslet na včerejší večer, kdy prý přijel její snoubenec. Zajímalo ji, jaký asi je, a jak se chová. Zatím o pánu z Dubé neslyšela nic moc dobrého, ale doufala, že to nebude zas tak hrozné. Sice tady trucovala, ale věděla, že nakonec jí stejně nezbyde nic jiného a bude si ho muset vzít.

Oblékla se do růžových splývavých šatů a svoje husté plavé vlasy si spletla do obyčejného copu. Rozhodla se, že se vydá za Žofií, aby zjistila, jak ta včerejší hostina probíhala. Popadla francouzské vydání knihy Tristan et Isolde, protože si jí pak chtěla přečíst někde venku v klidu přírody, a potichu přeběhla do vedlejšího pokoje za svou přítelkyní. Jemně zaklepala, a aniž by čekala na vyzvání, vběhla do komnaty a hupsla k Žofii do postele. Ta ještě ležela v noční košili a převalovala se, neboť se jí po probdělé noci ještě nechtělo vstávat.

„Jak můžeš mít tak brzy ráno takovou energii?" prohlásila ospale a promnula si oči.

„Jaká byla včerejší hostina? Jaký byl ten Hynek? Je hezký? Je slušný?" zasypala ji Kateřina okamžitě otázkami.

Žofie si povzdechla a přemýšlela, co jí řekne. S Hynkem večer tančila a prohodila s ním pár slov a nepřišel jí tak špatný, jak někteří lidé tvrdili. To ji nedělalo problém jí říct, ale to, že už ho viděla u jezera, to jí hodlala zamlčet.

„Nebyl zas tak strašný. Tančit sice moc neumí, ale občas ze sebe vyloudil něco vtipného. A co se týče vzhledu, nějaký překrásný není, ale ani ošklivý."

„No, to jsi mi moc nepomohla. Tu svoji nemoc budu moci předstírat ještě tak dva dny, ale více u tatínka nevyprosím. No nic, tak já jdu," řekla a vrhla se směrem k almaře.

„Ale dveře jsou támhle," vypustila s úsměvem Žofie a ukázala na ně.

„Já vím, ale jdu ven. Chci svobodně dýchat venku, dokud to jen půjde. Zanedlouho budu svázána manželským opaskem."

Muži se sešli hned po snídani ve stájích, kde už měli připravené koně. Domluvili se totiž, že dnes půjdou lovit a provětrají trochu zdejší krásné lesy. Všichni naskočili na koně a vyjeli. Ani si moc nepovídali, nechali se strhnout chtíčem lovit. Jeli obrovskou rychlostí a křičeli u toho jako při válečném tažení. Nejdříve ulovili pár bažantů a zajíců, ale hlavní trofej byl jelen. Uzavřeli sázku, že ten, kdo ho uloví, získá noc s nějakou krásnou nocležnicí.

Kateřina polehávala v trávě pod vysokým dubem a četla si knížku. Utápěla se v romantických představách a chvílemi byla až v takovém polospánku. Snila o tom, že by jednoho dne poznala takovou lásku, jakou mezi sebou chovali Tristan a Isolda. Co na tom, že ona už byla přislíbena panu Hynkovi. Na hledání té pravé lásky měla celý život.

Najednou ji však z jejího rozjímání vytrhly zvuky cválajících koní a křičících mužů. Došlo jí, že tady zřejmě loví zas nějací mladí šlechtici, co si přišli do lesa vybít své vášně. Vstala tedy a schovala se za strom, aby ji nikdo z nich neviděl. Byli však příliš blízko.

„Hele, támhle se něco hýblo," zvolal Jan a vrhl se spolu s ostatními ke stromu.

„Že by se konečně schylovalo k boji o jelena?" Zasmál se Hynek. Měl pocit, že jako důležitá osoba těchto zásnub by měl lov vyhrát právě on.

Všichni muži slezli z koní a vytáhli své zbraně, se kterými postupovali blíž a blíž. Do čela skupiny se postavil Petr, opatrně se přiblížil a nakoukl za strom. Spatřil Kateřinu, která sotva dýchala a byla dost vyděšená. Petr se začal smát a muži na něj nechápavě koukali.