"Tak pojďte holky dneska je rozdrťte, jsou to jen slávistky" pokřikovala na nás trenérka
Ahoj, jmenuji se Nicola Malá je mi 22 let a hraju fotbal za áčka Sparťanských žen. Jsem dcera kondičního trenéra Sparty, ale nerada to říkám, protože si pak každý myslí, že hraju ve Spartě jen kvůli svému tatíkovi, ale to tak není, ale o tom až později jdem na ten zápas ne? :) ( jo a jsem útočnice)
Jdeme tunelem a dneska cítím hezkou výhru, i když hrajeme se Slavií. Cítím, že to skončí 3:2 pro nás, a že budem oslavovat a miluju nejvíc oslavovat se svým týmem.
Po prvním poločase prohráváme 0:1, takže na houby a čekáme s holkama velkou smršť nadávek od naší trenérky.
" Kurňa holky nemůže takhle hrát o první místo v tabulce jste moc od sebe musíte si přihrávat líp." V půlce jsem trošku přestala poslouchat, protože vím, že jsme hrály na hovno a potřebujeme zabrat.
Vracíme se zpátky po deseti minutách a cítím se líp mnohem líp po té pouze takže by mi to tam mohli padnout. Když soupeři rozehrajou tak se vydám hned na horu jak jsme se v kabině do mluvili když dáme rychlý gól, tak by je to mohlo trošku zklidnit a nás nabít proto běžím, jak o závod, protože vidím jak už mu přihrává kačka Bužková. Hezky si míč zpracuju a běžím na bránu za mnou jedná sešíváná.
Když se chystám vystřelit, tak mi sešívka šlápne na kotník a v tom lehce křupne a já se zkacím v bolesti na zem, protože jsem to absolutně nečekala. Koleno se mi u toho trošku překroutilo když mě sešlápla.
Na nosítkách naštvaná a v slzách opouštím trávník. Proč naštvaná, protože to pan rozhodčí nebral jako faul, takže nedostala ani žlutou. Kouknu se kolem sebe a vidím svého tatíka, jak na mě smutně kouká radši se otočím na druhou stranu, a tam zase vidím toho náfuku Ladislava Krejčího. Takže radši zavřu oči a čekám až se od tud doslatnu, protože už se ta bolest nedá vydržet.
" Slečno je mi to líto, ale aspoň pět měsíců by jste neměla hrát ani trénovat máte to zlomený, takže vám dáme sádru, a pak tady chvilku pobudete, protože máte v sobě silné prášky na bolest" vychrlila na mě doktorka a já na ni zůstala koukat s otevřenou pusou. " Dobře děkuju" to je jediný co jsem dokázala dostat z pusy. " Chvilku tady teď počkejte zachvilku si pro vás přijde sestřička."
Mezi čekáním jsem se rozhodla napsat svému něj kámošovi, aby ta mnou bleskově přijel a na nic se neptal. Můj kámoš David Kozel hráč A týmu Dukly, tady byl do deseti minut, za což mu děkuju. " Tyvole co jsi dělala? " Přiběhl ke mě a už z dálky na mě křičel. " Já co jsem dělala? Spíš co dělala ta blbá sešívka" začla jsem hodně silně nadávat ani to jsem radši říkat nebudu. Chvilku jsme si tom ještě povídali než mě zavolali na sádru.
Potom co mi nohu dodělali tak mě odvezli na svůj prej na 6 hodin pokoj což se mi nelíbilo a chtěla jsem pryč hned jak mě tam odvezli.
Po hodině jsem si zavolala sestřičku, aby mi přinesla reverz, protože tu nemůžu jen tak ležet dalších 5 hodin to bych nedala. " Tak jo slečno když jste si tak jistá, ale bude pro vás muset někdo přijet samotnou vás nepustíme." Hned jak to dořekla tak jsem se vším souhlasila.
Hned jsem začla volat tátovi, který ale teď má tréninky s klukama takže pro mě přijede a já tam budu muset být s nima.
( Ahojjjj tohle je moje první knížka a docela jsi to užívám to psát doufám, že i vám se bude líbit a omlouvám se za nějaký pravopisné chyby kdyby tam nějaké byli)
