Po uvářeném a sněžném obědu si šel Ladislav ještě lehnout na gauč a já jsem šla do vany umýt si vlasy a nějak se zkulturnit.
Pak mi za pár minut co už jsem seděla v kuchyni a četla si začal zvonit mobil. Takže jsem rychle zavřela knihu a šla k sobě do pokoje, abych nevzbudila spícího Láďu.
~dobry den slečno Mála taky doktor z nemocnice dneska jste se měla dostavit na sundání sádry a nandání ortézy dostavíte se tedy?~
~dobry den ano zastavím vyrazila jsem trošku později a teď čekám v koloně zachvilku jsem tam zatím.~
Hned jak jsem tupla mobil tak jsem se rychlejším tempem belhala za Ladislavem a začla do něj žďuchat, aby se probudil a odvezl mě do té nemocnice.
" Ehhhhhhh co je kurňa?" Ospalim hlasem si zamumlal do polštáře, ale i tak jsem mu rozuměla.
" Musíš hned teď vsát a odvést mě do nemocnice nebo budu muset mít další dny sádru a to nechci takže dělej."
Ještě chvilku mumlal, ale pak se konečně rozhodl vsát a konečně mě odvést do ty blbý nemocnice.
Pochvilce strávené v autě když Ladislav řídil, jak šílený jsem dojeli na místo s velkým nápisem NEMOCNICE. Udělalo se mi mdlo nemám ráda nemocnice nedělají mi dobře kvůli špatným zpomínkám.
" Nám tady počkat nebo dojdeš domu sama?" Zeptal se.
"Dojdu domů sama nemusíš tady čekat nevím ani, jak dlouho to bude trvat tak jeď domu ahoj." To bylo poslední co jsem mu řekla zavřela jsem dveře od jeho černého mercedesu a šla do nemocnice.
~time skip~
Už odcházím po 3 hodinách konečně z nemocnice mám ortézu což je lepší než sádra. Bylo už 18:00 a já šla na pomalým krokem domů MHD se mi fakt nechtělo a chtěla jsem se projít tak jsem to vzala pěšky.
Došla jsem ještě na nákup, protože doma už nic skoro nemáme a táta nerad nakupuje takže to bylo na mně. Nakoupila jsem základní potraviny a v v sedm jsem byla doma.
" Ahoj tati." Zakřičela jsem hned jak jsem otevřela dveře.
" Pojď mi prosím tě pomoct přinesla jsem nákup." Nikdo se neozýval bylo to divný, protože mi ještě v nemocnici psal,že už je doma a že na mě čeká.
Takže jsem znova vzala tašku do ruky a šla ji odnést do kuchyně. Z kuchyně jsem slyšela, jak táta chrápe.
Povzdechla jsem si a šla si udělat večeři a pustit si televizi.
Po dalších 2 hodinách jsem šla do sprchy a šla si nehnout, protože jsem byla strašně unavená.
~rano
Dneska táta společně s klukama z týmu jedou do Plzně na zápas, který se hraje od 18:00. Chtěla jsem jed s nima, ale ještě jsem to tátovi neřekla a hlavně ani nevím jestli mě budou chtít vzít sebou.
Pozdravila jsem tátu a šla do koupelny si vyčistit zuby, účet, namalovat a obléct.
" Tati myslíš, že bych mohla jed s vámi?" Vyšlo ze mě hned když jsem vyšla z koupelny.
" Jo klidne, ale jedeme busem takže to s náma budeš muset vydržet v uzavřeném buse aspoň tak hodinu až dvě." Pousmál se na mě a já jen kroutila nad jeho humorem hlavou.
Neměla jsem hlad takže jsem si nevzala snídani a šla si hned sbalit pár věcí do batohu.
" Niki proč jsi si nevzala nic k jídlu?" Přiletěl ke mně do pokoje můj otec a zeptal se mě.
"Nemám hlad." Rychlá a jasna odpověď. Táta se na mě jen nevěřícně podíval a dál už to neřešil.
Po dvou hodinách strávených ve svém pokoji a koukání u toho na seriál na mě táta zavolal, že už jdeme jinak přijdeme pozdě.
V autě jsem dělala dje a pouštěla písničky od Sofiana a Benna. Táta je moc nemusel, ale podle mě už si zvykl a až si taky někdy něco zabrouka. Já tyhle dva miluju jsou ty nejlepší zpěváci.
" Jsme tady." Vykřikl táta když vycházel z auta.
Se všema se objal a plácl. Za to já tam stála, jak trubka a nevěděla co a jak.
" Nevěděl jsem že jedeš s náma" řekl někdo za mnou když jsem se k němu otočila viděla jsem...
~ahoj zase se omlouvám, že dlouho žádný kapitola nevyšla, ale neměla jsem moc nápadu. Doufám, že se vám kapitola líbí můžete si napsat nějaký koment a poslat hvězdičky.~
