Už jsme dávno jsme přijeli do mladé Boleslavi. Já jsem šla na procházku a na oběd se sluchátkama a kluci zůstali na stadionu.
Kluci hrají až od pěti takže mám furt dost času, protože je teprve 14:33. Nakonec jsem se rozhodla, že půjdu zpátky za nima, aby Adam nenadával, že jsem tam nebyla od začátku když mají vyhrát ten titul.
Pomalým krokem přicházím ke stadionu když jsem si vzpomněla, že nemám ZASE kartičku na to, abych mohla projít.
"Dobrý den pane security myslíte, že by jste mě mohl pustit dovnitř jsem tady s tátou je to jeden z trenérů kluků." Milé ho poprosím se psíma očkama.
"Myslíš, že když jsi sem přijdeš řekneš to co jsi mi řekla tak tě pustím asi ne jakoby. Nashledanou." Podíval se na mě ze shora a odpalkoval.
Mají tady fakt milí lidi pomyslela jsem si a usmála jsem se.
"No tak děkuju já si to zařídím jinak." Poslala jsem mu vzdušnou pusinku a šla kousek opodál.
Vzala jsem si mobil a začla vytáčet Adama, aby sem přišel a osvobodil.
"S tímto telefoním čísle právě nezle spojit."
Doprdele.
Táta mi to nezvedne už vůbec ten si mobil vypíná ještě v autobusu. A na nikoho jinýho číslo nemám.
"Maličká" zavolal někdo za mýma zádama. Otočila jsem se a musela se zasmát.
"Můj zachránce na bílém koni, ale ten kůň ti chybí." Zasmála jsem se a šla k němu.
" Kolikrát tě ještě budu muset zachraňovat?" Zeptal se Ladislav když jsem k němu přišla a taky se zasmál.
"Jak jsi věděl, že jsem tady a nemůžu se dostat do vnitř?" Přešla jsem jeho otázku a zeptala se na svoji, která mě zajímala.
" Viděl jsem jak tvoje kartička leží u nás na stole tak mi bylo hned jasný, že budeš potřebovat pomoct, protože na ní vůbec nemyslíš." Pousmála se na mě a rozešel se směrem ke stadionu.
"No mne to vždycky nějak vypadne tak kartička. Volala jsem Karovy, aby jsem přišel a osvobodil, ale už má vyplej mobil." Začla jsem cupitat za ním.
" My už máme všichni vyplý mobily, protože zachvilku začíná zápas tak dělej ať to stihneme." Otočil se na mě mrkl a ukázal ať si pospíším.
"Běžím"
Kluci už jdou na trávu a já sedím tak jako vždy na vyhrazených místech. Čekám dost dobrý zápas, protože vím od kary že se poctivě připravovali.
Po první půli kluci už vedli zásluhou Honzi Kuchty 0:3. Byli to krásný góly fakt se mu povedli.
O 15 minutové přestávce za mnou přišli malé holčičky co zřejmě hrajou fotbal pro fotku koukala jsem na ně jak na blázny když přišli za mnou pro fotku vůbec jsem to nečekala.
Když začla druhá půle tak trvalo pouhých pět minut na to, aby Kuchta střelil svůj čtvrtý gól.
Pak si v 78 minutě střelil ne můj moc oblíbený hráč Pavel Vydra gól. Ale najednou stanu jsem byla ráda, protože to byl jeho první ligový gól. Ale někdy má prostě na mě blbý kecy proto ho nemám ráda.
Pak už kluci šli jen oslavovat ke kotli. Stali se mistři a já jsem na ně neskutečně pyšná. Zasloužili se jak nikdo jiný.
Šla jsem za nima na trávník a šla si s nima užít tu euforii co v sobě teď měli.
Užívali jsme si to všichni spolu.
Bylo to něco nepopsatelného.
Když oslavy na trávníku skončily tak šli kluci do kabiny a já jsem zůstala venku, protože jsem jim tam nechtěla překážet.
Pochodovala jsem si ze strany na stranu a čekala až svoje oslavy skončí a pojedeme na Letnou.
Viděla jsem jak Ladislav pije z okna pivo a pokřikuje něco na fanoušky. Vyfotila jsem si ho. Musela jsem se smát, protože vypadal fakt vtipně.
A nad tím okamžikem jsem začla přemýšlet kde je ta holka co ho tak nenáviděla kde je ta co nemohla slyšet jeho jméno jinak by se pozvracela. Všechno je pryč, protože jsem zjistila, že fajn a ne tak jak jsem si myslela.
~pardon že to trvalo zase tak dlouho, ale byla jsem na dovolené a pak jsem byla s kamarády. Teď už fakt slibuju, že další kapitola nebude trvat tak dlouho. Budu ráda za hvězdičky a nějaký hezký komentář.~
