Strašák v celé své kráse.
" No už to tak bude." Odsekla jsem ani nevím proč, ale dneska jsem na něj neměla fakt náladu.
" Co se ti děje?" Asi jsem nebyla jediná kdo nemá dneska náladu.
" Co by se mi mělo dít hleď si svého prosím!" Naposledy jsem se na něho podívala a šla jsem si popovídat s Honzou mejdrem.
Po dalších 10 minutách co jsme čekali všichni na Adama karabce se konečně uracil přijít a mi jsme konečně vyjeli. Seděla jsem někde u prostřed už se zmiňovaném Honzou je strašně fajn kluk hodný, milí, přátelský atd.. je úplný opak Ladislava mám dneska na něj strašnou pivku, ale furt mi vrtalo hlavou proč? Proč mě dneska tak strašně štve?. Docela dost otázek na tuhle situaci, ale žádné odpovědi.
"Já jsi vezmu chvilku sluchátka tak kdybych neodpovídala tak je to kvůli tomu." Mrkla jsem na Honzu a vzala jsem si sluchátka. Ten jen kývl a šel hrát karty s klukama.
Ve sluchátkách mi hrál jako vždy sofian vydal novou písničku tak jsi ji musím pořádně na poslouchat.
Po asi dalších třech písničkách jsem usnula.
" Nikiiii vstávej" někdo mi vytáhl sluchátko a začal se mnou opatrně houpat, abych se zbudila.
"Už jsme tady?" Zeptala jsem se když už jsem začla pomalu otevírat oči.
" Neasi jen tak tě budím Honzík na tebe asi zapomněl tak to zůstalo na mně" smál se na de mnou Kara.
"Haha fakt vtipný Adame fakt že jo" protocila jsem oči a začla se zvedat.
" Proč jseš dneska tak strašně moc příjemná?" Zeptal se na otázku, která mě zajímala taky.
" Nevím" povzdechla jsem si.
" Okay tak pojď a zkus se nějaká zklidnit." Řekl Kara když už jsme vylezli z autobusu. Zastavila jsem se, protože mi z kapsy vypadli sluchátka. Aďa mě chytil kolem ramen a už jsme si to štrádovali do útrob stadionu.
Po hodině nic nedělání a sedění na nějaké krabici jsem se odhodlala vlézt do kabiny a omluvit se dané osobě, kterou jsem ráno seřvala.
"Láďo můžu s tebou prosím chvilinku mluvit?" Otázala jsem se ho.
" No tak pojď." Nevypadal moc nadšeně, ale chtěla jsem to mít rychle za sebou.
" Chtěla jsem se ti strašně moc omluvit za to jak jsem na tebe byla ráno hnusná nezasloužil jsi si to." Nevěřím tomu, že jsem to dokázala vůbec rict, ale už to tak bude.
" No nemusela jsi tak vybublat nic jsem ti neudělal vůbec jsem to nepochopil proč jsi to udělala." Dělá si ze mě prdel?
" Okay no tak jsem blbá, ale nechápu proč jseš tedkom na mě takovej když jsem se ti omluvila." Vůbec jsem to nechápala jak může být tak strašné zabedněnej.
" Prostě jsi mě nasrala chovala jsi se jako krava co si jako myslíš, že ti za to že jsi se omluvila budu líbat ruce jseš na hodně velkým omylu jezibabo." Hned jak to dořekl tak jsem šla pryč nemohla jsem ho poslouchat chtělo se mi strašně moc brečet držela jsem slzy na krajíčku.
Doběhla jsem na záchody a sedla jsem si tam na podlahu.
Musela jsem tady sedět asi hodně dlouho, protože už kluci hrajou a já tam nejsem a ani nechci, ale budu muset jinak budu muset tátovi vysvětlit kde jsem jako byla.
Když jsem přišla na svoje místo kde jsem se mohla usadit tak zrovna byl nastavený čas 45+3 a Ladislav dostal žlutou.
"Dobře ti tak ty debile." Řekla jsem si potichu, ale péša co seděl kousek o de mě se uchechtl a řekl.
" Co ti udělal prosimtě?" Zasmál se už na hlas a přisedl si ke mě.
Takže jsem se rozpovídala a začla mu říkat všechno co se dneska stalo a on jen pozorně poslouchal.
" Hele promiň vím, že to vůbec nebavilo, ale mně to docela pomohlo" zasmála jsem se a fakt jsem cítila dobrý pocit.
Kluci už prohrávali 2:0 a pan debil dostal druhou žlutou takže červená fakt šikovnej kluk. Za kroutila jsem hlavou ze strany na stranu.
Hoši prohráli 4:0 s Plzní a jeli se sklopenými hlavami domů. A já to zalomila a spala zase celou dobu vedle Kary, který si mě "vzal pod svá křídla" a byl se mnou, protože věděl, že jsem na tom zase špatně po tom co si na mě Ladislav vyčetl jeho dvě žluté karty.
Neni třeba slov nebyla inspirace a moc času proto až teď omlouvám se snad si to užijete a napiš tě mi do komentu děkuju.
