Dneska je středa 6 března a kluci zitra mají těžký zápas s Liverpoolem moc se na něj těší.
Taky bych asi mohla říct co se za tu dobu všechno stalo takže začnu od začátku.
Chodím furt o berlích ještě týden budu muset táta mě bere na tréninky a na zápasy a s Ladislavem se bavím trošku víc ne moc, ale takovej ten průměr. To asi všechno co se stalo.
Teď jedu s tátou na další trénink.
" Tak jak zítra vidíš ten zápas?" Zeptala jsem se.
" Hele abych byl upřímný docela jsme kluky připravili takže doufám, že to nebude tak strašné." Odpověděl a já se pousmála.
" Budu tam zítra moct být zejo?" Najednou jak kdyby mě blesk uhodil a já si vzpomněla, že jsem se ho na to nezeptala a nevím jestli mě tam vezme.
" Jo jasně co jsi si jako myslela, že budeš sedět doma a koukat na televizi?" Odpověděl mi a mně se trošku ulevilo.
Už jsme na Strahově a já jsem si šla hned sednout na moje místo. Ano už tady mám i svoje místo. Nad tou myšlenkou jsem se pousmála.
" Čemu se směješ jezibabo?" Zrovna jsem se dívala do mobilu takže jsem nevěděla, že ke mně přijde.
" Ehm no tobě " zazubila jsem se na něj on jenom pokýval hlavou ze strany na stranu a zase odešel.
" Čau kočko co tady děláš tak sama v zimě?" Otočila jsem se za zdrojem co vymyslel tuhle blbost.
Byli tam nějaký malý kluci a já je neznám takže jsem měla v plánu je poslat do prdele, ale..
" Hele kluci nemáte náhodou trenink na druhý straně Strahova a už by jste tam měli být 5 minut víte, že váš trenér v tomhle ostrej když přijdete pozdě." Celou dobu jsem se dívala na Ladislava jak jim to říká a u času zmíněném se podíval na ruku kde nemá hodinky tak jsem se trošku pousmála.
" Hele to máš možná pravdu, ale my jsme teď ve velkém rozhovoru tady s kočkou."
Ladislavovi se trošku napnuly svaly.
" Co kdyby jste ho poslechli a nechali mě na pokoji stejně jsem vás chtěla poslat pryč tak by jste mohli už jít." Mrkla jsem na ně, ale ještě asi nebyl konec Ladislav to už zabalil, protože viděl že to zvládnu.
" Něco za něco" mrkl na oplátku on na mě.
Měl hnědé oči a hnědé kudrnaté vlasy byl vyšší a v ruce měl golmanské rukavice.
" Co chceš?" Zeptala jsem se ho.
" Co takhle instagram?" Pohoupal obočím na horu a dolů.
" Je to jen instagram takže klidně." Do mobilu jsem mu naťukala instagram a poslala ho pryč na trénink. Jmenoval se Leonard hezky jméno.
" Thank you guys for this training see you later." Priske to ukončil těmito slovy a kluci se začli rozcházet do kabiny.
Já se rozešla k tátovi, který mi řekl, že pojedeme domu.
Celou cestu jsem si pouštěla písničky od sofiana miluju sofiana je to nejlepší zpěvák a to myslím doopravdy.
Když jsme přijeli domu tak bylo 18:30 a já jsem nám šla dělat večeři přemýšlela jsem jestli klasiku chleba se šunkou a sýrem a nebo něco ukuchtit.
Docela se mi chtělo vařit takže jsem šla uvařit udělala jsem vajíčka a nakrájela k tomu zeleninu nic moc, ale s těma berlema to moc nejde.
Když jsem šla spát tak jsem si udělala takový ty svoje věcičky a šla to zalomit, protože už jsem byla strašně unavená.
Ráno jsem se převlékla nasnidala se a namalovala. Jako každé moje ráno.
Když jsem si vzala mobil tak jsem si všimla, že mi psal Leonard a David
Leonard~
Čau kočko co máš dneska v plánu?
Já~
Rozhodně nic s tebou 😉
Tak to by bylo snad mi dá pokoj pomyslela jsem si.
David~
Ahoj bobino jdeš dneska na Spartu?
Já~
Ahojky jojo nechceš jít se mnou?
"Tati může jít se mnou dneska David?" Zakřičela jsem ze svého pokoje do obýváku.
"Jo jasně proč se ptáš vůbec" odpověděl a já se pousmála
David~jo klidně takže v šest na stadionu??
Já~ anooo budu se těšit.
Zobrazeno
Time skip....
Čekám na Davide před stadionem už 10 minut. Už mě to nebaví, ale nechci ho nahánět tím, že bych ho začla ještě víc zdržovat tím, že by musel v kapsách někde hledat mobil.
O dalších pět minut později se konečně ukázal a mohli jsme jít pomalu na tribunu.
Je půl sedmý a kluci už končí svoji rozcvičku před letenštíma.
Taky jsem si dala novou tradici s Adamem karabcem neboli karou. Vždycky za mnou po rozcvičce přiběhne a obejmeme se. A tak se stalo i dnes.
Je už konec prvního poločasu a kluci prohrávají 0:3 jsou dost naštvaný, protože měli dost šanci a ani jednu z nich neproměnili. Jen jsem na ně ukázala palec na horu a šli vpřed do druhého poločasu.
S Davidem jsme se začli radovat nad vlastním gólem jednoho hráče Liverpoolu.
A od té doby to šlo z kopce 1:4 a nakonec 1:5 bylo to naprd David odešel, protože měl důležitou práci prý nebo nevím co to říkal.
Táta na mě ukázal, že mám jít s nima na děkovačku to bylo po prvé co mi to nabídl, ale já šla.
" Je mi to líto." Řekla jsem když jsem došla k Ladislavovi.
" Proč by tě to jako mělo mrzet nejradši buď teď zticha a hleď si prosimtě svýho" zůstala jsem na něj zítra s otevřenou pusou. Vím že nejsme velký kamarádi, ale tohle jsem nečekala.
" Slyšelas vypadni" zakřičel na mě a já se radši otočila a odešla ze stadionu.
~hodne se omlouvám za velkou odmlku, ale za to jsem dávám větší kapitolu. Budu ráda zase za zpětnou vazbu jestli mám pokračovat nebo ne? Líbí se vám konec? Mne moc ne:(
