This is not me! FnaF Story

Kapitola 2

00:00

Elena

Ozve se brnění zpod polštáře. Leknu se a vystřelím z postele. Zývnu si a vypnu budík aby nikoho nevzbudil. Vezmu si mikinu a batoh s pitím, baterkou a něco na zub. Tak asi můžu řeknu si. Pomaličku projdu kolem sestřina a bratrova pokoje a pokračuji ke dveřím. Otevřu je, rozhlédnu se jestli mě nikdo neviděl a vyjdu z domu. „Uf" vydechnu. Šlo to lépe než bych čekala. Rozběhnu se a běžím směrem k pizzerii. Když tam doběhnu, zámířím k zadnímu vchodu. Nadzvednu rohožku a hele měla jsem pravdu. Náhradní klíč usměju se. Jediný důvod proč tu ta rohožka je. Vezmu klíč a pomalu odemykám exit. Ozve se cvaknutí. Odemčeno usměju se a vejdu dovnitř. Pomalu dveře zavřu a vytáhnu baterku. Dojdu k hlavnímu pódiu. Posvítím na animatroniky, všichni mají sklopenou hlavu. Poté zámířím ke kids cove. Vylezu na podiu a znovu si prohlédnu Pixy. Odkud se asi vzala? Řeknu si a prohlížím si jí. Najednou uslyším hluk který jde z místnosti kde se nachází hlavní pódium. Rozběhnu se tam a..... kde je Bonnie? Před chvilkou tam byl, kam zmizel?! Ztuhnu a jdu ho hledat. Najednou za sebou uslyším dýchání. Pomalu se otočím. Nade mnou stojí asi dva metry vysoký králík s černýma očima a červenými tečkami uprostřed. Zařvu a rozběhnu se ke kuchyni. Bonnie běží za mnou. Zavřu dveře od kuchyně a poslouchám. Bonnie doběhne ke dveřím u kterých se zastaví, dvakrát do nich bouchne a někam odejde. Oddechnu si. Najednou uvidím dvě zářivé oči. Byla to Chica která se zrovna cpala pizzou. Všimne si mě a pomalu ke mě jde. Otevřu dveře od kuchyně s nadějí že se Bonnie nevrátil a dám se znovu na útěk. Bonnie je naštěstí zpět na pódiu a tak se rozběhnu pryč z kuchyně. Chica samozřejmě běží za mnou. Najednou ale do něčeho narázím. Co je to? Řeknu si. Ale ne, slepá ulička. Otočím se a všimnu si že Chica doslova zatarasila cestu ven. Přibližuje se. Tohle je konec řeknu si a zavřu oči. Čekám ale nic se neděje. Otevřu oči a vidím že Chica se zastavila a jen na mě zírá. Najednou se ve tmě rozsvítí oči. Černé oči s bílými tečkami uprostřed. Chici oči jsou najednou normální a udělá krok dozadu. Ze tmy najednou vystoupí další animatronik. „M-m-mangle?" Vykoktnu ze sebe. Mangle se usměje. Najednou se mi udělá černo před očima. Omdlela jsem. Poslední co jsem viděla byla Mangle která ke mně běžela.

Začne mi pískat v uších. Uslyším Mangle. „Probouzí se" řekne. Otevřu oči. Zjistím že ležím na hlavním pódiu. Nade mnou stáli všichni animatronici. Lekla jsem se, zařvala jsem a odtáhla se od nich. Přikrčila jsem se v rohu. Přijde za mnou Mangle. „Ahoj" řekne robotickým, milým hlasem. „A-ahoj" začnu koktat. Přijdou za námi Bonnie s Chicou. „Chtějí se ti omluvit za to že si tě spletli z hlídačem" řekne Mangle. Kývnou. Podivím se. „Oni neumějí mluvit? Mangle se zasměje. „Umí, jen se stydí" řekne. Také se na ní usměju. Chvilku si povídáme jenomže pak mě něco dojde. „Mangle?" Podívá se na mě. „Ehm". Přemýšlela jsem a snažila se najít ta správná slova. „Totiž, zajímalo by mě jak to že...". „Jak to že žijeme?" dopoví za mě Mangle. Kývnu. Mangle si povzdechne. „Myslím že by jsi měla znát pravdu" řekne. Sedne si ke stolu a začne vyprávět. „Dřív jsme byli děti." Vykulím oči. „Často jsme sem chodili, milovali jsme to tu. Jenže jednou se to všechno zvrtlo. Přišel za námi pán celý ve fialovém a řekl nám že pro nás má překvapení. Váhali jsme ale nakonec jsme šli. No a potom..." „Zabil vás?" Mangle kývne. „Poté jsme se probudili takhle a pochopili jsme že nám život dal druhou šanci. „Aha, promiň" cítila jsem se trochu provinile že jsem to nakousla. „To je v pohodě" řekne Mangle a usměje se. „Měla by jsi to vědět." Poté všechny představí. „Já jsem byla Kiara, Freddy byl Luca, Bonnie Matteo, Foxy Áron a Chica byla Chelsea". Poté se ještě seznámím s ostatními. Kouknu na mobil. 2:30,už? Pomyslím si. „Musím jít". Mangle kývne. „Doprovodím tě" řekne. Rozloučím se s ostatními a s Mangle jdeme k východu. Rozloučíme se a já zamknu dveře a strčím klíč zpět pod rohožku. A teď si jen dát pozor aby mě nikdo neviděl, řeknu si a valím domů. Když dorazím opatrně otevřu dveře,zuju si boty a rychle spěchám do pokoje. Sundám si mikinu, lehnu si a přemýšlím nad tím co se stalo. Zítra tam půjdu znovu řeknu si a jdu spát.

Druhá kapitola je tady. Jo je to nuda ale za chvíli to snad už bude v poho. Nemám moc nápady takže nevim. Každopádně doufám že se líbila.