Zdánlivá láska (Niam)

4.Díl

Před chvíli odbila třetí hodina ranní a já stále vysedávám za dřevěným stolem, na němž je položený nijak drahý notebook. Již několik hodin procházím různé stránky o duševních nemocí, avšak žádná mi neposkytla informace o nemoci, jež by mohl Niall trpět. Copak jsem opravdu tak neschopný? Jistě, napadlo mě již několik chorob, avšak zjistit, zdali jsou to opravdu ony, není již zcela jednoduché. Někdy to trvá několik týdnů, ba dokonce i měsíců.

Promnu si polštářky svých prstů kořen nosu a svým tělem se pootočím směrem k neklidně spícímu chlapci. Není chvíle, kdy by ze spaní nezakřičel, či se snad neustále převaloval, avšak po delší době sledování jej, mou pozornost zaujme brašna, jež mi nepatří. Není mi nikterak povědomá a pokud si správně pamatuji, blondýn s žádnou tašku nepřišel, alespoň myslím.

Sklopím obrazovku notebooku, abych světlem zbytečně neprobudil spící neviňátko v mé posteli a v lehkém předklonu uchopím mezi své prsty ucho brašny. Nemohu si nevšimnout v jakém stavu se brašna nachází a podle zápachu usuzuji, že ji Niall nejspíše našel někde v koši, či kontejneru. Se značným znechucením, jež u mě vyvolal onen zápach rozvážu poutka, držící brašnu uzavřenou. Po té, co tak učiním zahlédnu kusy papíru uvězněné v tvrdých deskách. Jednalo se o jakýsi zápisník, blok, který byl k vzhledem nažloutlým listům starý již několik let.

Vím, že vše co se v této tašce nachází je Niallovo a já tím tak porušuji jeho soukromí, ale potřebuji se za každou cenu o něm dozvědět víc, bez ohledu na to, co všechno by to obnášelo a tak se značnou nervozitou rozevírám desky bloku. Nejedná se ale o jen tak ledajaký blok, nýbrž o Niallův deník, který si podle dat píše již nejméně 6 let.

12.5.2009

Rok. Jeden dlouhý rok. 12 měsíců. 365 dní. Takovou dobu zde pobývám a bylo mi řečeno, že zde nejméně stejnou dobu ještě pobudu. Ale proč? Nejsem snad už v pořádku? Cožpak jsem se mé nemoci dostatečně nezbavil? Proč mi toto mí rodiče dělají? Čím to, že mě nechají takto trpět? Proč mě nenávidí?

13.9.2010

Dnes je den mých dvanáctých narozenin a já je strávil sám. Bez dárku, dortu, či snad přátel. Nikdo mi nepopřál. Nikoho nezajímám. Jediný, kdo přišel byla ona. Smála se mi. Viděl jsem tu radost v jejich očích, když mě viděla. Pobytého vyhublého, zlomeného. To je to, co chtěla.

„Jsi tam, kde si zasloužíš být. Jsi zrůda Nialle! A vždy jí i zůstaneš." takto zněla její poslední slova, nežli odešla.

14.5.2011

Dnes proběhl soud. Nebyl jsem u něj přítomný, ale to není důležité. Co bych tam taky zmohl? Nikdo mi nevěří, všichni litují jen ji. Rodiče na mě nedokáží pohlédnout, jelikož věří, že jsem to udělal. Oni věří jí a ne mě. Nenávidím je, všechny do jednoho.

25.6.2012

Jsi vrah, násilník, psychopat. Tato tři slova mi neustále opakují a nutí mě si je přiznat, ale já to nebyl! Nezabil jsem je! Nebo snad ano? Proč začínám pochybovat o své pravdě? A proč je pro mě najednou tak těžké rozeznat realitu od výmyslu mé fantazie?

Čtu řádky z Niallova deníku s údivem a se strachem v očích zároveň. Je pravda, že opravdu zabil? V tuto chvíli mě však mnohem víc než toto, tížila realita, že většina deníku byla napsána kapkami jeho vlastní krve. Opravdu jsem si do svého domu přivedl psychopata?

Odložil jsem deník zpět do brašny a vrátil ji na své původní místo, následně vyťukávajíc do vyhledávače internetu Niallovo jméno.

Mladý chlapec Niall Horan (10) brutálně zavraždil 5 lidí.

Vrah Niall Horan (10) byl zavřen do ústavu pro duševně nemocné.

Vraždící chlapec trpí schizofrenii.

Niall Horan (11) byl odsouzen k doživotnímu pobytu v ústavu pro duševně nemocné. Nadále již nebude zabíjet.

Takových to článku jsem našel mnoho a každý z nich mě usvědčoval o mé nevyměřitelné blbosti, ale cožpak by takto nevinný chlapec byl schopen zabít? Proč tomu nedokáži uvěřit?

Mou hlavu začala tížit myšlenka, že bych jej měl pro jeho dobro odvést zpět do ústavu, avšak nejnovější článek s jeho jménem mě zcela omámil.

Mladý vrah Niall Horan (17) spáchal sebevraždu. Jeho tělo bylo po týdenním pátrání nalezeno na dně řeky blízko ústavu, ve kterém pobýval.

Po delší době nový díl :/ :) OMlouvám se, že to trvalo takto dlouho a je to k tomu vcelku krátký díl ,ale pokusím se hned zítra přidat další ;) Jaký máte z této povídky zatím pocit? Neodrazuje vás to zatím nějak? :) JInak děkuji moc za dvacet hvězdiček u každého dílu :O Nečekala bych, že jich bude tolik:3 :))