Zdánlivá láska (Niam)

7.Díl

Niall

Zanechám Liama samotného v prostorném obývacím pokoji, zatímco já se uchýlím do nejbližších dveří, kde se bez zbytečného otálení tiše zamknu a usadím na postel. Cítím to. Opět se to děje a já tomu nedokáži zabránit, i kdybych sebevíc chtěl.

„Koukám, že si náš blonďáček našel novou oběť," zaslechnu ten proklatě nechutný hlas. Nechci zahlédnou osobu, jež onen hlásek patří, jelikož každý pohled do jejích očí mě nutí dělat ohavné věci.

„Chlapeček s námi nemluví?" Zachichotá se dotýkajíc se lehce mé odhalené kůži na krku. Pod chladem jejího dotyku lehce cuknu, čímž si vysloužím její další posměšný smích.

„Kdy ho hodláš zabít? Dnes, zítra? Ou, nebo ho snad máš na hraní?" Nadzvedne prudce mou hlavu. Nehodlám jí poslouchat. Oční víčka mám pevně sevřena. Nesmím pohlédnout do jejích očí. Musím se naučit ji odporovat, i když to jde jen stěží, jelikož je jako má osobní dávka heroinu, bez které nedokáži žít.

„Nialle," vzdychne tiše do mého ucha a po té na něm pocítím hřejivý dotek jejích rtů.

„Ne!" Vykřiknu, odstrkávajíc od sebe její tělo. Je to poprvé co si dovoluji ji neposlechnou. Mám strach.

„Ne?" zopakuje má slova, „ty si dovoluješ mě neuposlechnout!" Zhrozí se tahajíc mě nemilosrdně za zlatavé prameny vlasů.

„Bolí to! Bolí!" bouřím se, avšak má snaha je v porovnání s její zlostí a zákeřností zcela nepostřehnutelná.

„Nezapomeň, že žiješ jen díky mě!" Vyčítá mi, ostatně jako vždy. Pokaždé, když se zde objeví, mi vyčítá mou nedostatečnou oddanost vůči ní, přičemž ona je ten hlavní důvod mého pobytu v ústavu. To kvůli ní je můj život neúplný. To kvůli ní se ze mě stala zrůda.

„Nialle?" Zaslechnu Liamův něžný hlas obohacen o částečné znepokojení a následně se místností rozezní vrzající zvuk kliky, když se pomocí ní snaží vejít dovnitř.

„Liame," vzlyknu, čímž si vysloužím další pevný stisk. Nedbá na mé pocity, nikdy ji nezajímali, tak proč by měly dnes? Někdy si přeji, abych alespoň jednou poznal jaké to je mít někoho, komu smím plně důvěřovat. Dříve jsem tuto útěchu vyhledával v ní, avšak nakonec mi došlo, že to byla pouhá hříčka pro její pobavení.

„Snad se mě nebojíš Nialle? Moc dobře víš proč to dělám." špitá tiše, „nesnáším tě, jelikož tě všichni kolem vždy měly raději než mě. Budeš trpět stejně, jako já dřív." přecenila skrz zuby a její ruce nemilosrdně semkly můj krk, čímž mi zcela odepřela možnost dýchat.

„Nialle!" zaslechnu vzdálený křik a následně zahlédnu jeho tvář, jak se nade mnou sklání. Vnímám ten strach v jeho očích, jenž jsem u něj vyvolal. Cožpak mu na mě opravdu záleží? Ne! Jak by mohlo.

„Co se stalo? Proč jsi křičel a kde jsi sebral ty rýhy na krku?" Optá se mě znepokojeně přejíždějíc polštářky svých prstů po mé poznamenané kůži na krku. Měl bych se bát. Jeho dotyk by ve mně měl vyvoláván pocit nedůvěry a chaosu, tak proč tomu tak není? Co to je za pocit, který právě cítím?

„Byla tu. Našla mě," odpovím tiše, hledíc na pootevřené okno. Snažím se vyhledat její postavu, avšak marně. Je pryč. Byla skutečná, nebo si se mnou opět hraje pouze má mysl? Samozřejmě že ano. Je mrtvá. To já ji zabil nebo snad ne?

„Kdo Nialle? Kdo?" zatřepe mnou, aby tak získal, alespoň částečně mou pozornost.

„Promiň," pokusím se o slabý úsměv, který je stejně tak falešný jako můj život. Nevím, co z toho všeho je skutečné a co jen pouhá lež. Jak mám vědět, že si ho pouze nevymýšlím a ona je krutá realita? Pokud je tomu tak, tak on je ten nejhezčí sen, jaký jsem si kdy vysnil.

Liam se neobtěžuje pokračovat v naší nesmyslný konverzaci. Místo toho pocítím, jak jeho paže, lehce skluzují pod má záda a kolena, načež se následně objevuji v jeho pevné náruči. Svou hlavu opřu o vypracované svaly na jeho hrudi a tiše naslouchám tlukotu naších srdcí.

„Nemáš se za co omlouvat a prosím, pro příště si už neubližuj." položí mé tělo opatrně do své postele, přesto, že se v jeho domě nachází několik dalších ložnic. Nejspíš mě chce mít pod kontrolou, abych neublížil někomu jinému, či snad neutekl, avšak myšlenka, že by mě snad chtěl mít na blízku bez těchto důvodu, se mi líbila mnohem více.

„Já si neublížil," odporuji a Liam se na mě od rámu dveří pootočí, přecházejíc zpět ke mně.

„Samozřejmě, že ne. Chtěl jsem si být pouze jistý." Pohladí mě po vlasech, načež mi na čelo věnuje lehkou dětskou pusinku. Zatají se mi dech. Nikdy jsem toto nezažil, ani jako malé dítě, kterým dávají rodiče pusu na dobrou noc. Mé srdce, ten kus ledu bez znalosti citu pomalu roztává a to nesmím dopustit. Nemůžu dovolit, aby ze mě udělal svou loutku prostřednictvím citů. Mé srdce opět kamení. Odstrčím od sebe lehce Liamovo tělo, hledíc na něj nepříjemným pohledem. Nesmím poukázat na to, jak moc se mi to líbilo.

„Promiň," zamumlá nesrozumitelně opouštějíc svou ložnici. Zanechal mě zde samotného.

Liam

Zavřu za sebou dveře mé ložnice a s občasným vrzáním podlahy, přejdu až k praskajícím plamenům v krbu. Nevím, co měl znamenat Niallův křik, či škrábance, jenž znenadání zdobí jeho krk. Byl by schopný si to všechno způsobit sám? Nevyznám se v něm. Někdy mě přepadá pocit, jako by ve mně našel kus důvěry, ale nakonec mou pomoc pokaždé odmítne skrze pohledy, jakými na mě hledí. Musím se uklidnit. Niall určitě není žádný vrah, i když celý svět tvrdí zcela něco jiného. Věřím mu a to si nedokáži racionálně vysvětlit.

S tichým povzdechem uchopím mezi své prsty dokonale vyleštěné sklo, na jehož dno nechám stékat rudou tekutinu vína nejlepšího ročníku. Miluji jeho chuť a schopnost mě dokázat po každé uklidnit. Doufal jsem, že dnešní noc strávím hledáním dalších informací o Niallovi a jeho minulosti, avšak únava mě zcela pohltila a já nadále nedokáži udržet svá oční víčka více otevřené. Odložím nedopitou sklenku na konferenční stolek a s myslí plně obklopenou blonďáčkovými maličkostmi odcházím ulehnou do postele vedle jeho těla. Vím zcela jistě, že po dobu deseti minut rozhodně nemohl usnout a tak vcházím do pokoje s jeho jménem na svých rtech.

„Nialle," začnu, avšak zarazím se, když zahlédnu nijak neposkvrněnou postel a záclonu vlající ven z otevřeného okna.

Vím, že jsem už u předchozího dílu slíbila častější přidávání, ale jelikož jsem teď doma na delší dobu pokusím se svůj slib dodržet :D Ten díl je o něco delší než ty předešlý, za což doufám, že jste rádi :)

Budu teď týden doma, jelikož jsem nemocná a nemám moc číst, takže budu vděčná za každou povídku, kterou by jste mi doporučily. Klidně mi dejte prosím odkazy i na vaše povídky. Ráda si je přečtu ;)

Moc děkuji za votes, komentáře a reads u povídky. Vážím si toho a pokud se vám něco nezdá klidně se optejte, či to jakkoliv zkritizujte :D

Mám vás ráda :))