,,Vrať too!" řekla jsem zoufale a natáhla ruku tam, kde teď můj velmi vtipný spolubydlící stál s úšklebkem na tváři.
,,Hmm, ne!" daroval mi Tom ironický úsměv a vyběhl i s mým telefonem po schodech nahoru.
Neváhala jsem, a hned běžela za ním. On zahnul do leva, vběhl do koupelny a zavřel mi dveře těsně před nosem.
,,Hej, Tome dělej, vrať mi ten mobil kurva."
,,A co kouzelné slovíčko? " Slyšela jsem smích v jeho hlase.
,,Dělej! " zase další záchvat smíchu za dveřmi. Takový kámoše mi byl čert dlužnej, fakt.
,,Co vám je? Nedokážete být chvíli zticha sakra?" ozval se hlas za mnou.
,,Tom mi sebral mobil a nechce ho vrátit, hajzl. " Otočila jsem se na něj.
Na to se mi jen Bill doslova vysmál do obličeje, otočil se na patě, a zalezl zpět do svého pokoje, odkud před chvílí tak dramaticky vylezl.
Ty vole, oni jsou fakt oba úplně stejní.
Potlačila jsem touhu Billovi s respektem rozkopat hlavu, a otočila se zpět ke dveřím do koupelny.
,,Tome, prosím. " řekla jsem už poněkud zoufale. Nemá cenu se s ním v takových situacích hádat. Je strašně tvrdohlavej, nedá pokoj dokud nedostane přesně to, co chce.
Najednou bylo slyšet cvaknutí zámku a během chvíle se dveře otevřely, aby se mi naskytl pohled na šibalský úsměv Toma s mým mobilem v ruce, který po mně následně hodil.
Jaká to dobrá duše.
Za to ode mě schytal pohlavek, čemuž se ale on začal smát ještě víc.
Abych vám to trošku vysvětlila. Tady s těmito, poněkud zvláštními lidmi, bydlím pod jednou střechou už tři roky.
Byli jsme dobří kamarádi od malička, a já sem chodila často na návštěvy.
Jenže jednou jsem se pohádala s rodiči, a přespala u nich.
Napadlo mě, jaký by to bylo tu s nimi bydlet, a pak mi došlo co mi vlastně brání.
Došla jsem za rodiči a ti to po pár rozhovorech nakonec pochopili, stejně nebylo tak těžký poznat, že o mě dvakrát nestojí a nebudu lhát, bydlet u nich bylo peklo i pro mně.
Posledních pár měsíců jsme se nepřetržitě jen a jen hádali, nikdo z nás neměl chvíli klidu.
Vůbec mě nepřekvapilo to, že mi otec zhruba půl roku potom volal s tím, že se spolu s matkou rozchází.
Od mého stěhování jsem je neviděla, a ani jsem o to nestála, stejně jako oni.
Každopádně Kaulitzovi moc dobře znali a byli spolu i v kontaktu.
Jenže když bylo klukům patnáct, jejich rodiče jim tento dům přenechali, a sami koupili dům o pár bloků dál.
Prý abychom měli víc místa a prostoru na kariéru a mohli se osamostatnit, říkali.
A tak jsme tu zůstali tři, sedmnáctiletí magoři, sami v jednom baráku. No není to paráda?
,,Mám hlad. " řekla jsem popravdě.
,,Tak se najez." odpověděl mi prostě Tom.
Co jsem vlastně čekala, to je prostě on. Proč se bavím zrovna s nimi proboha.
,,Wow, dík za radu." řekla jsem sarkasticky a zvedla se z gauče, za účelem si jít udělat něco k jídlu.
,,Rovnou mi taky něco vem, dík moc." Ani se neobtěžoval na mě podívat, ale úšklebek z jeho tváře nemizel snad nikdy.
Teď tomu nebylo jinak.
Nad tím jsem protočila očima, a se sarkastickým úsměvem mu ukázala prostředníček.
On se zasmál, a já se vydala do kuchyně, za účelem udělat nám oběma něco k jídlu.
Takova kapitola na zacatek. Je to dost o nicem, spis takovy predstaveni vsech. Budu se do toho muset trochu dostat chapete snad🫠🥹
dekuji moc za vas a to, ze jste tady.
see ya!💫
ČTEŠ
ᴊᴜsᴛ ᴍᴇ ᴀɴᴅ ʏᴏᴜ... (ᴛᴏᴍ ᴋᴀᴜʟɪᴛᴢ ғғ) lPOZASTAVENOl
Fanfiction,,Asi jsem se do tebe zamilovala." Zašeptala najednou do ticha a já na vteřinu přestal dýchat. Je opilá, neví co říká. Nic z toho nemyslí vážně. Zítra si nic z toho nebude pamatovat. ,,Nevíš co říkáš, jsi mimo." Řekl jsem, ale ona zatřásla hlavou a...
