Ráno jsem se probudila dřív než Lukas, což už je pro mě klasika. Kdybych ho nebudila, prospal by snad i oběd.
Už je to týden, od toho incidentu u kluků v pokoji. Zatím jsme o tom nemluvili, a myslím, že k tomu ani nedojde.
Po chvíli jsem tedy vzbudila i jeho, a vytáhla ho na snídani.
Vždycky spolu sedáme u toho stolu, kde jsme se dali poprvé do řeči.
,,Tak co? Půjdem dneska někam?" Zeptal se, když jsme kráčeli dlouhou chodbou, až k našim dveřím.
,,Nevím, chceš?" Řekla jsem, mezitím co jsem v kapse hledala kartu na odemčení pokoje.
,,Prej, se ve městě otevřel novej klub. Půjdem večer ne? Prosím." Zoufale zakňučel, a snažil se, abych se na něj podívala tím, že mi neustále pobíhal v cestě.
Já si povzdechla, a se sklopeným pohledem a úšklebkem zakroutila hlavou, mezitím co jsem za námi zamykala.
,,Slibuju, že na tebe budu dávat pozor. Nehnu se od tebe." Mrkl na mě, když jsem se na něj konečně podívala.
Chvíli jsem se na něj jen dívala. Jeho pohledu prostě nejde odolat.
,,Dobře." zavrčela jsem nakonec, a protočila očima nad mojí neschopností mu jakkoliv odporovat.
On zatleskal, a doběhl ke mně, aby mě políbil.
Od té doby doby, co jsem Billovi řekla, co se v tom klubu stalo, jsem mu musela slíbit, že aspoň v Řecku už do žádnýho klubu nepolezu.
Když tam ale půjdu s Lukasem, a navíc mu i tom neřeknu, bude to v pohodě. Doufám.
,,Tak to půjdem ale večer ne? Co zbytek dne?" Věnovala jsem mu pohled.
Nakonec jsme se domluvili, že se jen půjdem na chvíli projít. Kousek od hotelu je menší park. Ukázali mi ho tu Victor s Tomem, když jsme ještě byli za dobře. Moc lidí tam nechodí, a takovejch míst je v Řecku málo.
Po zhruba hodině chození okolo, posedávání po lavičkách a hlavně neustálého povídání se Lukas rozhodl, že zajde do hotelu pro pití.
Bylo fakt horko, a my si s sebou nic nevzali. Nejbližší obchod byl mnohem dál než hotel, proto bylo logicky rychlejší zajít tam.
Víte jak se říká, že náhoda je blbec? O tom bych vám mohla vyprávět hodiny a hodiny. Možná by mi nikdy nedošlo téma na špatný náhody v mým životě.
Tahle byla ale mimořádní. Ta by si v mém vyprávění získala speciální místo.
Po pár minutách co Lukas odešel, jsem nedaleko zahlédla dvě osoby. Jednu z nich jsem neznala, stejně mi ale někoho strašně připomínala. Tu druhou jsem naopak znala až moc dobře.
Když si mě Tom všiml, jeho úsměv zvadl.
Během chvíle se však vzpamatoval, a obmotal ruku okolo těla té dívky, se kterou přišel. Byli daleko, možná, kdyby přišli blíž, dokázala bych říct proč mi je tak povědomá.
Sedli si spolu na lavičku a přiblížili se k sobě. Nemohla jsem od nich odtrhnout pohled. Svíralo se mi hrdlo, jako kdyby mě někdo nemilosrdně škrtil, a celé tělo mě pálilo.
Tom pořád kontroloval, jestli je sleduju, a pokaždé, co se naše pohledy střetly, na tváři se mu vytvaroval vítězný úšklebek.
Odtrhla jsem od nich pohled až tehdy, co se v parku zjevil další nově příchozí. Victor.
Tom se při pohledu na něj viditelně naštval, a tak, jak to dělá rád a často, zaťal čelist.
Pohledem probodával Victora, a já nedokázala přijít na to proč. Jsou to dobří kamarádi, nic si neudělali. Teda co já vím, s Tomem se absolutně nebavím, ale Victor mi o ničem neříkal.
ČTEŠ
ᴊᴜsᴛ ᴍᴇ ᴀɴᴅ ʏᴏᴜ... (ᴛᴏᴍ ᴋᴀᴜʟɪᴛᴢ ғғ) lPOZASTAVENOl
Fanfiction,,Asi jsem se do tebe zamilovala." Zašeptala najednou do ticha a já na vteřinu přestal dýchat. Je opilá, neví co říká. Nic z toho nemyslí vážně. Zítra si nic z toho nebude pamatovat. ,,Nevíš co říkáš, jsi mimo." Řekl jsem, ale ona zatřásla hlavou a...
