ᴊᴜsᴛ ᴍᴇ ᴀɴᴅ ʏᴏᴜ... (ᴛᴏᴍ ᴋᴀᴜʟɪᴛᴢ ғғ) lPOZASTAVENOl

13.- ᴏᴅᴊᴇᴢᴅ

Je 3:54 ráno a my tu všichni stojíme na recepci.

Gustavovi se nějakým způsobem za těch pět minut podařilo usnout v křesle a recepční se tu na něj kouká dost divně, asi nikdy neviděla člověka spát.

Georg je velmi očividně utopenej ve svejch vlastních myšlenkách jelikož už dobrých pár minut nehybně sleduje jedno místo před sebou.

Bill si v polospánku něco mumlá pro sebe a nevypadá dvakrát spokojeně.

Tom sedí naproti Gustavovi a už od té doby co tu stojíme propaluje Lukase, a jeho ruku kterou měl ležérně přehozenou přes moje ramena pohledem.

Nepohnul se ani o centimetr, ani na sekundu.

Auto by tu pro nás mělo být ve čtyři.

Bill to prý naplánoval tak brzo aby jsme byli v Německu ještě dopoledne, stejně si ale myslím, že to nestihnem.

Když jsem Billovi s Tomem řekla, že chci aby u nás bydlel Lukas, ani jeden nebyli nadšení.

Respektive Billovi to zase tolik nevadilo, stejně se tvářil docela divně. S Tomem to ale bylo mnohem horší.

Nejdřív začal křičet, jestli si dělám prdel a jestli jsme se všichni neposrali, že s ním v jednom baráku nebude. Po chvíli jsme ho ale s Billem nějakým způsobem přemluvili.

Taky jsem nechtěla, aby s námi Lukas letěl a už vůbec ne bydlel, ale neměla jsem na výběr.

Nevím čeho všeho je schopnej a zkoušet jeho nervy už nechci. Už několikrát jsem pod jeho rukama málem umřela a riskovat to fakt nebudu.

Nedokážu si představit jak to teď bude ale snažím se nad tím moc nepřemýšlet.

"Bude to v pohodě" opakovala jsem si v hlavě pořád dokola.

Nevím, jak dlouho ještě takhle s Lukasem vydržím, ale teď vážně nemám na výběr.

Jediné, co mi zbývá, je zase se řídit svým oblíbeným pravdilem- čas všechno spraví.

Z mých myšlenek mě však probralo to, že se všichni najednou začali zvedat a pomalým krokem se vydali na místo, kde stáli dva lidé.

Z té dálky jsem nemohla určit kdo to přesně byl, ale bylo mi jasný že jeden z nich bude asi Jj- Billův nejlepší kámoš a zároveň dost významnej člověk pro nás.

Bez něj by se tyhle "výlety" plánovaly dost složitě.

Sama jsem popadla svůj batoh, ve kterém jsem měla věci do letadla, zbytku těžkých věcí se ujali nějací lidi od nás, netuším kdo to byl, a odnesli je do kufru auta, které už nás čekalo před hotelem.

_

Uběhlo pár hodin a v autě už sedíme jen já, Bill, Tom a Lukas. Georgův a Gustavův dům jsme už přejeli, a je samozřejmě vysadili před nimi.

Let a všechno okolo toho proběhlo bez nějakejch větších problémů, až na to že se opět pohádali Tom s Lukasem kvůli úplné hovadině.

Od té doby se nebaví. Nebo jako ne že by se předtím nějak bavili, ale teď už se oba vzájemně propalují pohledem, a když už spolu jednou za čas promluví, a to vždycky jen v případě nouze, tak jen ironicky a nebo si navzájem přejí smrt.

Jo, doma to bude ještě zajímavý.

Najednou auto zastavilo přímo před naším domem.

Když jsme se dovnitř dostali všichni, jak my tak naše věci, zavřeli se za námi dveře a bylo ticho.

Připadalo mi jakoby nikdo nevěděl co má dělat, což v případě Lukase mi bylo jasný, každopádně ani jeden z bratrů nevypadal úplně ve své kůži.

Po pár vteřinách co jsme se všichni tak nějak vzpamatovali, zamířili jsme všichni po schodech nahoru- do našich pokojů.

Lukas mě jen mlčky následoval.

Byli jsme zvyklí na častý návštěvy, hlavně třeba Gustav s Georgem tu dost často přespávali, takže o pokoje pro hosty tu nebyla nouze.

S Billem jsme se domluvili, že Lukasovi dáme pokoj naproti mě a vedle Toma.

Jakmile jsem položila nějaké své zavazadla na podlahu svého pokoje, otočila jsme se, aby se mi naskytl pohled na Lukase, který mě upřeně pozoroval ještě s jeho taškama v rukách.

,,Ou, jo promiň, ty máš pokoj tam." Usmála jsem se na něj lehce a ukázala na dveře naproti mě.

On kývnul hlavou a zaplul do svého pokoje.

Když jsem s Tomovou pomocí odnosila všechny svoje věci nahoru, sedla jsem si na postel a rozhlédla se po pokoji.

Dost mi to tu chybělo, nebudu lhát. Ale jsem zvyklá cestovat, ostatně naše tour taky nějakou tu dobu trvala a přežila jsem.

Uběhly asi dvě hodiny, já si vybalila věci a už nějakou dobu koukám na nějakej film, co mi netflix vesele doporučil.

Nijak extra to nevnímám ale zas tak špatný to není. Stejně ale nakonec vezmu do ruky mobil.

Jakmike ho zapnu, na displeji na mě vyskočí 3 zmeškané hovory od Em.

Dobry vecer damy a panove (nevim proc rikam panove kdyz tu asi zadni panove nejsou ale neva)

jsem zde jak jsem slibovala presne ve 22:00 babes😪💋
vim ze dva tydny zas cast nevysla ale to neva protoze uz je tu a dalsi uz je v procesu juj
Tahle dnesni je sice kratka, ale aspin ju mate tak si nestezujte.

Btw v pristi kapitole se finally stane neco zaijmaveho bcs uz me to dost nudi bcs se nic nedeje so jsem docela exciteeed
anyways uzivejte noci a byee😛🤩🥹

Dekuji moc za vas a to, ze jste tady.
see ya!💫