ᴊᴜsᴛ ᴍᴇ ᴀɴᴅ ʏᴏᴜ... (ᴛᴏᴍ ᴋᴀᴜʟɪᴛᴢ ғғ) lPOZASTAVENOl

7.- ᴛᴇɴ ʜᴀᴊᴢʟ

Tom's pov:

Kráčeli jsme spolu s Victorem po prázdné promenádě.

Většina lidí už si v klidu spala na svejch pokojích, jenže my dva, jsme se tu jak dva idioti, skoro po tmě poflakovali. Victor mi potřeboval něco strašně důležitýho říct, a já si s stejně potřeboval trochu pročistit hlavu.

Skoro všichni mi už řekli, že se za poslední týden chovám divně. Ne asi vole, kdyby věděli, co se stalo, drželi by hubu.

Nechápu co jsem čekal. Ale z nějakého záhadného důvodu jsem měl v tu chvíli pocit, že bylo správné to říct.

Teď toho lituju.

Ne že by se moje city k ní nějak změnily, I když bych si to přál, když je tu ten hnědovlasej kokot.

Stejně ji pořád, jak největší idiot miluju.

Jsem naivní, a vím to, ale s tímhle za nikým chodit nebudu. Nestojím o soucit, nic jinýho mi ale nikdo dát nedokáže.

Vím o tom, že je o mně známý že dost střídám holky. Jakoby jo, je to pravda, ale zároveň tak trochu ne.

Buďme upřímní, jsem mladej, slavnej, bohatej a hot, to si zase uvědomuju.

To, že mi vztahy nevydrží, mě zaprvé netrápí, protože to jsou beztak všechno vypatlaný děvky, a za druhé, na dlouhodobý vztahy stejnak moc nejsem.

Nechci nejlepší léta svýho života strávit s jednou. Chci si užívat dokud to jde. Jenže, ona je úplně jinej případ.

A to mě štve.

Nejvíc mě na tom štve to, že potom co se se mnou vyspí, mě totálně zazdí, a najde si nějakýho namyšlenýho, rádoby hustýho frajírka.

Když nás seznámila, nevěděl jsem jestli dát dřív facku sobě, jí nebo jemu.
Je to kokot od pohledu, absolutně nechápu, co na něm vidí.

Absolutně nechápu, co vidím já na ní.

Nechci být zlej, na ni ne. Ale v tomhle mě zklamala.

Pohled jsem od země odtrhnul až potom, co si Victor dramaticky odkašlal, a podíval se na mě.

,,Hele, vím, že to co ti chci říct ti v tý situaci v jaký seš teď nijak nepomůže, ale stejně mi to přijde fér." nervózně rozhazoval rukama se zapálenou cigaretou.

Já ho se zdviženým obočím pozoroval, a s úšklebkem na tváři si popotáhl ze své. On mě beze slova pozoroval.

Jakmile mi od úst vyšel oblak kouře, hlavou jsem mu naznačil, ať pokračuje.

,,Někdo se mi líbí." Moje obočí opět vyletělo vzhůru.

,,Dobře ty, čekal jsem, že se z Marii budeš dostávat dlouho." Opět jsem se úšklíbl, a poplácal ho po rameni, načež si on opět potáhl, a zakroutil hlavou.

,,Líbí se mi Char, vole." Řekl tak rychle, že jsem to sotva postřehl.

Můj úšklebek během sekundy uvadl.

,,Děláš si prdel." nevěřícně jsem se zasmál.

On se na mě jen podíval. Ten pohled stačil. No ty vole.

,,Nemůže se ti líbit, víš že je to svině, víš co udělala, víš že ji nesnáším!" zvýšil jsem na něj hlas, rozmáchl rukama, a vydal se blíž k němu. Jedna lež za druhou. Jenže když to řeknu nahlas, možná tomu někdy sám úvěřím. Klišé.