Ráno jsem s probudila a okamžitě zaznamenala rozdíl.
Ze včerejška jsem si toho pamatovala málo, a to, jak jsem se dostala do pokoje kluků, se mé myšlenky rozhodly vymazat úplně.
Opatrně jsem se posadila, a rozhlédla se po všech přítomných. Až teď, když jsem se přetočila na druhou stranu jsem si všimla, že Victor leží na druhé polovině stejné postele.
Georg a Gustav leželi každý na svých postelích, a Bill sdílel svoji manželskou postel se svým bratrem, takže jedna postel tu zela prázdnotou.
Počkat. Moje oči se bleskurychle otevřely, a zíraly na místo kde Tom spokojeně oddechoval.
Nepamatuju si skoro nic, už vůbec ne to, jestli tu už byl když jsme přišli. Ale ne že by mi na tom záleželo.
Najednou se jeho dech změnil, už nebyl tak klidný a hlasitý jako předtím. Skoro úplně utichl. Trochu se pohnul a já ztuhla. Sakra. Probouzel se.
Než jsem se stihla pomalu a nenápadně opět položit zpátky do postele, a dělat jakože spím, jeho víčka se otevřely a jeho pohled okamžitě spadl přímo na mě.
Zamrzla jsem a neodvážila se pohnout. Jen jsem mu zírala do očí, tak, jako on mě.
Nejdřív se trochu zamračil, pak se posadil, ale ani na sekundu ze mě nespouštěl pohled.
Po pár vteřinách co na mě zíral však jeho pohled spadl na Victora, který ležel na posteli vedle mě, a jeho obličej se zase zamračil.
,,Co tady děláte?" Zašeptal ostrým tónem, když se naše oči opět setkaly.
,,Abych byla upřímná, nevím. Byli jsme dost nalití." Zašeptala jsem a pokrčila rameny.
Tom si povzdechl, protocčil oči a sklopil pohled před sebe.
Po pár, celkem trapných minutách ticha, opět promluvil.
,,Takže." Začal, a podíval se na spícího Victora.
,,Spolu něco máte?" Zeptal se a jeho pohled se přemýstil na mě.
,,Cože?" Vykulila jsem na něj oči.
On mi jako odpověď hodil jen výraz typu "co na tom sakra nechápeš" a čekal na svojí odpověď.
,,Ne." křikla jsem na něj šeptem, a zamračila se na něj. To snad nemyslí vážně.
,,Takže tě jen ohnul. No, aspoň že tak." Řekl jakoby nic, pokrčil rameny a zalehl zpátky do postele.
,,Cože? Ne. Hele věř si čemu chceš ale s Victorem jsem nic neměla a ani nebudu. Nechápu co to pořád meleš."
Řekla jsem, a taky si lehla zpět do své postele. Až teď jsem začala vnímat obrovskou bolest hlavy. Skvělě, kocovině jsem se zase nevyhnula.
Jeho hlava se s jeho pohledem, který byl upřený na mě zvedla, jeho tělo však stále odpočívalo na měkké matraci.
Věnoval mi jen nezaujatý, nevěřícný pohled, než hlavu opět zabořil do polštáře.
Já si jen povzdechla a zadívala se na strop. Chtěla bych mu toho tolik říct, jenže nevím co.
,,Takže seš furt s tím psychopatickým dealerem?" Zeptal se a přetočil se na bok tak, aby mi mohl opět vidět do očí. Viděla jsem jak mu nad jeho vlastním "vtipem" cukaly koutky.
Ani nevím proč, ale uchechtla jsem se a podívala se na něj.
,,Upřímně ani nevím. Dost se hádáme a včera jsme se chytli fakt hodně." Pokročila jsem rameny a a znovu se na něj podívala.
ČTEŠ
ᴊᴜsᴛ ᴍᴇ ᴀɴᴅ ʏᴏᴜ... (ᴛᴏᴍ ᴋᴀᴜʟɪᴛᴢ ғғ) lPOZASTAVENOl
Fanfiction,,Asi jsem se do tebe zamilovala." Zašeptala najednou do ticha a já na vteřinu přestal dýchat. Je opilá, neví co říká. Nic z toho nemyslí vážně. Zítra si nic z toho nebude pamatovat. ,,Nevíš co říkáš, jsi mimo." Řekl jsem, ale ona zatřásla hlavou a...
