Poslední pokus o život///Martin Garrix

6. část Miss blondýnka

Bylo už skoro osm hodin tak jsem si šla vykulmovat vlasy a namalovat. Udělala jsem si černé linky a řasy přetřela řasenkou. Venku už bylo chladněji takže jsem si vzala trhané džíny, bílé tričko a k tomu černé conversky. Šla jsem dolů, kde jsem uviděla tátu jak se oblíká do své bundy. „Kam jdeš?" Zeptala jsem se a sedla si na schody. „Jdu s Jackem do místní hospody.." Přejel si rukou po hlavě a otočil se ke mně. „Tak co sekne mi to?" Zazubil se a udělal otočku. „Jasně, jak jinak. Tak hlavně nezlob." Pohrozila jsem mu a zasmála se. „Neboj budu hodnej.. Jo a ty taky dávej pozor. Ne že se opiješ do němoty. „Nic neslibuju." „No jo.. Tak já už jdu. Měj se." A odešel ze dveří. Měla jsem ještě tak půl hodiny tak jsem si šla do pokoje číst knížku. Sedla jsem si do křesla a začetla se. Neslyšela jsem ani zvonek, protože když jsem zvedla pohled tak u dveří stál Martin a smál se. „Jak dlouho si tady?" Zavřela jsem knížku a zamračila jsem se. „Pár minut. Zvonil jsem ale nikdo neotevíral, tak jsem šel nahoru." „Promiň vždycky když čtu tak nic nevnímám." Zvedla jsem se a protáhla. „Ždyť se nic neděje... Tak co jdeme?"„Jasně." Šla jsem dolů a cestou si vzala koženku. Martin přede mnou vyšel ze dveří a když jsem šla za ním tak se nečekaně otočil a já do něj narazila. „Pozor." Vydechl a při tom koukal na moje rty. Uvědomila jsem si že mám ruce na jeho hrudi. „Promiň." Řekla jsem a odstoupila jsem od něj. Zamkla jsem dveře a společně jsme šli pár bloků mlčky. Naše ruce se o sebe otírali, než si se mnou propletl ruku. Stiskla jsem mu ruku a hlavou se opřela o jeho rameno. Byla krásná noc a já si užívala klid vedle Martina. O pár domů dál se zastavil a podíval se mi do očí. „Co to se mnou děláš?" „Jak to myslíš?" Podivila jsem se. „Od tý doby co jsi do mě narazila na benzínce na tebe nemůžu přestat myslet." Pomalu se ke mně přibližoval až jsem cítila jeho ruce kolem mého pasu. Moje srdce bylo o závod. Oba jsem dýchali přerývaně a hluboce. „Nechápu proč." Vydechla jsem tato slova a svoje ruce mi vylítli kolem jeho krku. Byli jsme k sobě čím dál blíž. Když byl ode mě pár centimetrů tak jsem zavřela oči a čekala. Pomalu ke mně přibližoval svoje rty. Zrovna když se mě chystal políbit tak nás někdo vyrušil.„Tak tady máme ty dvě hrdličky." Rychle jsme od sebe odskočili já zaostřila na člověka který nás vyrušil. Mark. Od teď ho už nemám ráda. S úsměvem od ucha k uchu se k nám blížil a já si všimla dalších dvou osob co byli za nim. Jedna byla dokonalá Miss blondýnka s tunou make-upu na obličeji, která se tvářila jako by mě chtěla zabít a ta druhá byla drobná bruneta, která se na mě mile usmívala. Hned jsem věděla se kterou budou problémy a se kterou ne. „Sorry trochu jsme se zdrželi." Řekl Martin a chytil mě kolem pasu. „Ahoj ty musíš být ta kráska z benzínky." Řekla brunetka a šla ke mně. „No asi už to tak bude.." „Jmenuji se Sophia." „Já jsem Kate, moc mě těší." Když jsem k ní dávala ruku, tak jí přehlídla a pevně mě objala. Zarazila jsem se a po chvíli její objetí opětovala. Už teď jsem věděla že to bude moje kamarádka. Viděla jsem v jejím obličeji že by mě nezradila. Potom ke mně došla ta blondýna a usmála se a při tom mě propalovala pohledem. „Jsem Charlie.." Já jsem se jen mile usmála a podala si s ní ruku. Pořádně mě stiskla ale já jsem nehla ani brvou. Tak s touhle budou problémy.. Aspoň si užiju trochu srandy. „No a už bylo seznamování dost.. Teď je čas na pořádnou pařbu!!" Řekl Mike a hnal nás asi k jeho autu. Sedla jsem si do zádu mezi Sophie a Marina a Charlie si sedla dopředu. Když jsme vyjeli tak mě Sophie zasypávala samýma otázkama na který jsem musela odpovědět. Ztuhla jsem až na jednu otázku na kterou jsem nechtěla odpovídat. „Máš nějaký sourozence? Já mam jednoho bráchu.. Je to pitomec ale já ho mám ráda." Byla jsem asi hodně dlouho zticha, protože se se starostlivým pohledem na mě podíval Martin a zeptal se jestli je všechno v pořádku.. „Jo promiň.. Jenom jsem se zasekla.. Jo měla jsem staršího bráchu." Když Sophie uviděla můj výraz tak pochopila. „Promiň, nemám být zvědavá." „V pohodě.. nemohla si to vědět." Usmála jsem se na ní. Martin mě chytil kolem ramen a já se o něj opřela. Zavřela jsem oči a snažila jsem na to zapomenout. Mike pustil ze svého iPodu písničky a já se zaposlouchala do textu.. Asi po půl hodině jsme přijeli ke starému domu kde jsme zaparkovali auto. „Necháme ho radši tady.. Půjdeme asi ještě 10 minut a pak tam budem." Informoval nás Mike a šel směrem k lesní cestě.„To si nemohl říct dřív že půjdeme po lese? Mam na sobě boty za 500 dolarů." Stěžovala si Miss blondýnka. No ta chudinka. Řekla jsem si v duchu ironicky a ušklíbla jsem se. „Nemáš si brát k jezeru boty s dvaceticentimetrovýma podpadkama." Odsekl Martin. Ta něco zabručela a v tichosti jsme šli dál. Po chvilce jsem viděla v dálce světla a slyšela jsem dunivou hudbu. Když jsme přišli blíž uviděla jsem velikánský jezero a na pláži velký dvoupatrový dům. Kolem pláže a domu bylo plno lidí kteří se bavili a tančili. Martin se ke mně otočil a usmál se. „Tak co?" „Páni.." Vydechla jsem. Chytil mě za pas a vedl mě k jezeru. Tak si to trochu užijem..