Poslední pokus o život///Martin Garrix

4. část ručník

Nesnáším rána. Je to ďábelská část dne. Paprsky které svítili skrz mezeru mezi závěsami mi dopadali na obličej. Zavrčela jsem a přikryla si hlavu peřinou. Takhle jsem ležela asi 10 minut než jsem se koukla na hodiny na mobilu. Bylo skoro 12 hodin. Sedla jsem si na postel a rozhlídla se po místnosti plnou krabic a pytlů. No budu to muset dneska uklidit. Šla jsem si najít nějaký ručník a kosmetickou taštičku a se vším šla do koupelny. Taštičku jsem si položila na poličku pod zrcadlem a ručník na stolek u vany. Nastavila jsem si správnou teplost vody a přidala bublinky. Svlékla jsem se a lehla si do příjemné koupeli. Když jsem se umyla tak jsem vylezla z vany a okolo sebe ovázala ručník. Podívala jsem se na sebe do zrcadla. Měla jsem dlouhé hnědé vlasy skoro až do černa, šedé oči a asi 5 centimetrů dlouhou jizvu, která vedla od ucha na krk. Nemám jí ráda, ne kvůli tomu kde jí mam nebo jak je velká.. ale spíše kvůli čemu jí mám. Na tuhle část života zpomínám nerada. Rychle zaženu myšlenky a podívám se na pravou stranu na klíční kost. Mam tam tetování peříčka, které mam asi už od 15. Mám ještě jedno tetování na levém boku kde mám lapač snů. To mám velký skoro přes celý bok, a nikdy jsem nelitovala toho že jsem si ho nechala udělat. Rozepnu kosmetickou taštičku a hledám kartáček a pastu. Nikde je nemůžu najít tak jdu dolů se zeptat táty jestli neví kde to mám. Když vejdu nebo spíše vběhnu do kuchyně tak se zarazím ihned zrudnu od hlavy až k patě. U jídelního stolu sedí můj táta, nějaký hnědovlasý muž, vedle něj krásná blonďatá žena a Martin, který mi kouká na moje peříčku. Až teď si uvědomím že mám jenom ručník. Bože nejradši bych se propadla do země. No co se dá ještě zkazit.„Jé dobrej nevěděla jsem že tady někdo bude, tati nevíš kam jsem si dala kartáček a pastu?" Zeptám se táty. „Jo máš je na chodbě na stolku, nechtěl jsem tě budit tak jsem to zatím dal tam.. Nechceš se jít zatím oblíknout a přijít se pak nasnídat?" „Jo jasně tak za chvíli jsem tady.." A už rychle utíkám do svého pokoje. Tam za sebou rychle zavřu dveře a snažím se chytit dech. Co tady dělá?!? Ždyť měl být na brigádě! Taková ostuda.. No nic. Z prvního pytle si vezmu spodní prádlo, černé džíny a černo-červenou košili. Oblíknu se, vyfénuju si vlasy a už se ani neobtěžuju s malováním a jdu dolů. „To už je lepší.. Hele chtěl bych tě seznámit s našimi sousedy.. Toto jsou Jack a Melinda... Martinovo rodiče." „Moc mě těší." Řeknu s úsměvem a s každým si podám ruku. Melinda se na mě zářivě usměje. „Nás taky.. Jsi moc krásná dívka, určitě budeš po mamince." Když přijde řeč na mamku tak ztuhnu. „Je jí podobná. Má její oči a úsměv. Byla to velice krásná a úžasná žena." Vmísí se do hovoru taťka. Usměju se na něj a sednu si na místo vedle něj. Martin se na mě usměje a opře se lokty o stůl. Já si srknu kávy a kousnu si pečené topinky s máslem. Mňam, sním jich asi 5 než zvednu oči a uvidím jak mě všichni sledují. „Co je?" Zeptám se, to nikdy neviděli někoho jíst?„Nic, jen jsme ještě neviděli děvče s takovým apetitem." Řekne s úsměvem Melinda. „No jo.." Zabručim a táta mě poklepe po zádech.„Takhle se naučíte asi jíst když žijete jenom s chlapem." Bouchnu ho do ramene a oba se zasmějem. Pohledem zavadím o Martina který se na mě směje tak jak nikdo jiný před tím. Usměju se na něj zpátky a zeptám se „Jak to že nejsi v práci?" „No nečekaně mi dali volno, aspoň budeme moct jít dřív." „Jasně." Usměju se a dám nádobí do dřezu. „A kam jdete?" Zeptá se můj táta.„Chci vaši dceru provést po městě." „Hmm tak prohlídka." Zasměje se a sním i Jack a Melinda. Já ho snad zabiju!! „Hele tati jdu si vybalit ty krabice a pytle.. Jinak to nikdy neudělám. Tak zatím a tešilo mě." Řeknu s pohledem na Martinovo rodiče a jdu po chodbě do svého pokoje. Cestou si ještě vezmu kartáček s pastou. Zrovna když si čistím zuby tak si všimnu že se o zárubeň opírá Martin. Vyplivnu pastu a vypláchnu si pusu vodou.„Omlouvám se za tátu.." „V pohodě je sním sranda a je milej." Zazubí se, když kolem něj projdu a otevřu první krabici. Jsou v ní samé knížky. Vezmu celou krabici a tu položím k poličkám, které jsou zabudované ve zdi. Martin otevře další krabici a tu dá k té s knížkama. „Čteš asi hodně co?" Zeptá se a vyndá jeden výtisk mé nejoblíbenější knížky.„Docela jo.. " Začne v ní listovat a já mu jí vytrhnu z rukou. Položím jí na jednu poličku a jdu pro další krabici. „Hele už půjdu, přijdu pro tebe tak ve 3 jo?" „Dobře." Řeknu a položím další krabici k poličce. Ještě než vyjde ze dveří tak řekne se šibalským úsměvem.. „Hezký ručník, aspoň jsme si kvit." A než něco říct už je pryč. Dopr*** tak on mě viděl! Lehnu si na postel a vydechnu. No jsem zvědavá co bude za pár hodin až pro mě přijde. Divný že jsem z něho tak „paf". Vždycky jsem uměla s jinými kluky manipulovat, ale jemu stačí se usmát a už jsem v sedmým nebi. Vážně bych měla přestat. Jdu vyložit všechny knížky a myslím na to jak bude probíhat dnešní den...