Poslední pokus o život///Martin Garrix

5. část altánek

Tak konečně mam vybaleno.. Zakručelo mi v žaludku tak jsem šla do kuchyně a připravila jsem si sendvič, koukla jsem se na hodiny na kterých bylo 14:50. Sedla jsem si na židli když v tom jsem si uvědomila že pro mě za 10 minut přijde Martin. Utíkala jsem rychle nahoru i s mým jídlem, který jsem rychle dojedla a vletěla jsem přímo do koupelny. Namalovala jsem se řasenkou a udělala linky. Poté jsem zhodnotila můj vzhled v zrcadle. Tváře jsem měla zarudlé a vlasy jak vrabčí hnízdo, tak jsem si je přejela kartáčem, ani to nestačilo tak jsem si udělala culík, který mi dosahoval skoro až do půl zad. Venku už bylo docela horko tak jsem si vzala místo kalhot kraťasy a tílko. Zrovna když jsem se snažila na jedné noze si zavázat botu tak jsem uslyšela zvonek. Lekla jsem se tak že jsem spadla na zadek. Zaklela jsem a zavázala si černé conversky. „Kate pohni zadkem je tady Martin!!" Zařval na mě můj táta z předsíně. Vzala jsem si mobil a šla dolů. Tam se oba bavili o nějakým zápase. Martin se usmíval ale když si mě všiml tak mu úsměv zamrzl. Propaloval mě pohledem až jsem se cítila nesvá a přešlápla. „Tak už můžeme jít?" Seskočila jsem posledních pár schodů a vystrkala jsem Martina ze dveří dřív než táta bude mít nějaký připomínky. Vyšli jsme na chodník a šli po ulici, zřejmě do města. Prolomila jsem ticho a zeptala se kam jdeme. „No chtěl bych ti ukázat náměstí a pak bychom mohli zajít do parku." „Dobře." Jiná odpověď mě ani nenapadla. Jsem prostě nemožná. Cestou se mě ptal co mě baví a takový věci. Dozvěděla jsem se že po prázdninách půjde do čtvrťáku na místní střední, takže budu chodit s ním do třídy. Aspoň už znám někoho ze třídy.„Proč si se vlastně přestěhovala sem?" Zeptá se. O tomhle mluvím nerada, proč jsme se přestěhovali, co jsem udělala a tak. „Vyhodili mě ze školy.. no vlastně mě vyhodili už ze sedmi škol..." Co jinýho mu říct? Stejně by se to dozvěděl. „Páni.. a co si udělala?" Zeptal se a s rukou na mých zádech mě nasměroval na druhou stranu.„Noo vždycky jsem udělala nějakou blbost nebo se zapletla se špatnýma lidma." „A na jaký škole si vydržela nejdýl?" Právě jsme šli kolem malé kašny, tak jsem k ní zatočila a opřela se na kamenný okraj. „Na tý poslední. Byla jsem tam půl roku.. Na škole kde jsem byla nejkratší dobu jsem byla 1 měsíc." Tomu jsem se musela zasmát. Na tý škole mě asi po mým odjezdu neměli rádi. „To sis asi nemohla najít moc přátel ne?" Opřel se vedle mě a koukal se na mi do očí. „Ani moc ne.. Ale mam pár přátel se kterýma si píšu a někdy se sejdeme."„Aha.. tak doufám že tady vydržíš co nejdýl." Usmál se a mě vynechalo srdce. Co to se mnou dělá?!„Já taky, chtěla bych si najít přátelé a hlavně zažít co je to mít domov." Přes rty mi přeběhl úsměv. „Nechceš se jí někam najíst? Tamhle na rohu je nejlepší pizzerie široko daleko." „Jasně." Zazubila jsem se a šla vedle Martina, který mi ukazoval směr. Vešli jsme do hezkého podniku a sedli si do rohu místnosti. Směrem k nám šel hezký čišník měl blonďatý vlasy a hnědy oči a byl asi stejně starý jako my a asi se znal s Martinem, protože se s ním zakecal.„Čus kámo, jdeš dneska večer na tu party u jezera? Bude tam... jéé a kdo je ta krásná dáma vedle tebe? Takovou kost jsem tady ještě neviděl.." Zasekl se v půlce věty a pohled upřel na mě. Než Martin stihl něco říct tak jsem se představila. „Jsem Kate Davisová.. Právě jsme se přistěhovali." Chtěla jsem si s ním jenom potřást rukou, ale on ji chytil a políbil mě na ni. „Moc mě těší krásko.. Ja jsem Mike Smith." Vytrhla jsem mu ruku a usmála se. Martin ho probodával pohledem a vyrval mu jídelní lístek. Mike se jenom zazubil a zeptal se na naše objednávky. Martin se mě zeptal co bych chtěla ale já jsem to nechala na něm. Obědnal šunkovou pizzu a dvě koly. Mike nás nechal o samotě a já se usmála na Martina. Povídali jsme si o všem možným.. Zjistila jsem že máme spoustu společnýho. Stejný oblíbená jídla, stejný záliby. Na to že ho znám jeden den ho mám docela ráda. Když jsem chtěla zaplatit za nás jídlo, mě rychle zarazil a Mikeovi strčil peníze. Ten se zasmál a peníze si strčil do kapsy.„Hele tak co půjdeš a tu party nebo ne?" „Jo jasně.. Dorazím tam. Zatím se měj" Zvedli jsme se, rozloučili se s Mikem a šli ven. Procházeli jsme se po parku, kde rostli různě keře a stromy. Bylo to tady hezký. Klid a čerstvý vzduch. Sedli jsme si do bílého altánku. Seděli jsme mlčky, až mi to bylo nepříjemné. „Děje se něco?" Martin se na mě podíval a po pár minutách odpověděl..„Si krásná." Zasmála jsem se.„Ne nejsem." „Odvolej to." Přikázal mi s neodolatelným úsměvem. Dělala jsem že přemýšlím a pak jsem zavrtěla hlavou. „Hmmmm... ne." Oba jsme se pomalu zvedali a já jsem šla směrem k východu. „Dělej odvolej to, jsi nádherná." To už jsem ale rychle utíkala kolem stromů a nahlas se smála. „Nikdy!" Slyšela jsem za sebou kroky tak jsem zahla za velký strom. Když jsem nic neslyšela tak jsem se podívala za mě a nikoho tam neviděla. Km zmizel? Zrovna když jsem se chtěla otočit zase zpátky, tak mě Martin popadl a než jsem se naděla tak jsem ležela pod ním a chtěla jsem se vykroutit.„Pusť mě!" Zamyslel se a odpověděl stejně jako já před chvilkou. „Hmmmm.. ne" Různě jsem se pod ním kroutila ale byl silnější. „No tak.." „Až to odvoláš." Obličejem byl kousek ode mě, že kdybych chtěla tak bych ho mohla políbit. Oba jsme přerývaně dýchaly a koukli si do očí. Držel mi ruce nad hlavou a nechtěl mě pustit. Sladce jsem se na něj koukla přiblížila obličej k jeho a pak jsem mu zašeptala do ucha..„Neodvolám." On mi pustil ruce a dal mi neposedně vlasy za ucho. Já jsem využila příležitosti že jsem měla volně ruce a přetočila ho pode mě. Takže jsem seděla obkročmo na něm. Dal mi ruce na boky a sedl si. Byl jenom pár milimetrů od mých rtů a potom se začal přibližovat. Já jsem ale cukla a položila hlavu na jeho hruď. Takhle jsme se objímali asi 10 minut než jsem zvedla obličej a podívala se do jeho očí. Hned jsem se v nich utopila a nemohla jsem se od jeho pohledu odtrhnout. Po chvilce jsem se zvedla a uhladila si oblečení. Martin se taky zvedl a šel směrem domů. Srovnala jsem s ním krok a propletla si s ním prsty. On mě stiskl a v tichu jsme šli směrem k našemu domu. Když jsme byli u cesty k našemu domu, tak jsme se zastavili. Martin si prohlížel naše ruce a pochvíli se mi zahleděl do očí. „Nechtěla by si se mnou večer na tu party? Je to jenom pár kilometrů od tuď."„Jasně moc ráda." Usmála jsem se a stiskla mu ruku. „Přijdu pro tebe kolem 9." Přikývla jsem a pustila jeho ruku. „Tak v devět." Zazubila jsem se a šla domů. Když jsem za sebou zavřela dveře tak jsem prudce vydechla a přemýšlela jsem co to se mnou je. Bylo asi kolem sedmý takže jsem měla dost času. Šla jsem do koupelny a naložila se do horké koupeli. Zavřela jsem oči a jediný co jsem viděla byly jeho oči.