Poslední pokus o život///Martin Garrix

8. část překvapení

Ráno mě probudilo vyzvánění mobilu. Zabručela jsem a hledala jsem ho poslepu na stolku. Ani jsem se nepodívala kdo to je a zvedla jsem to. „Jestli to nebude životně důležitý tak si mě nepřejte." Zachroptila jsem a zavřela oči. V telefonu se někdo zasmál a já poznala že to je můj starý kámoš z bývalé školy, kterého znám asi tak 8 let.„Tak tohle je životně důležitý." Pořád se smál a já ho měla sto chutí zabít.„Thomasi je teprve... půl jedný ráno." Zabručela jsem. „Už je odpoledne holka." Už vidím jak se směje tím svým arogantním úsměvem.„Co chceš..?" Sedla jsem si na postel a až teď jsem si všimla že mam na sobě džíny a tričko. Bolela mě hlava jako by mi do ní vrtaly šrouby. Přestal se smát a vážně odpověděl.„Před týdnem byl soud... Byl zproštěn viny." Celý svět se se mnou zatočil, sedla jsem si na zem a opřela se o postel. Neviděla jsem nic než jeho obličej. Tmavě hnědé vlasy, skoro černé oči a... Přestala jsem dýchat. Nemohli ho přece propustit! Thomas mluvil do telefonu ale já ho neslyšela. Řekla jsem mu že zavolám později a típla jsem to. Měla jsem slzy na krajíčku. Rychle jsem vstala a šla do koupelny. Nebudu brečet! Nebudu brečet! Tuto větu jsem si neustále opakovala v hlavě. Koukla jsem se do zrcadla a aniž jsem si to uvědomila praštila jsem pěstí do zrcadla. Do celé ruky mi projela bolest, ale já v tuhle chvíli nic necítila. Byla mi zima, klepala jsem se. Sedla jsem si na zem a koukala jsem na všechny střepy po zemi. Jaké by to bylo.. Ne na tohle nemysli! Zakřičela jsem na sebe v povědomí. Hlavu jsem si položila na kolena a třásla se. Po chvilce mě někdo začal hladit po zádech, slyšela jsem hlasy ale nevnímala je. V hlavě mi zněla jen jediná věta. Byl zproštěn viny. Zvedla jsem pohled a koukla se do vystrašených očí mého táty. Klekl si přede mě a pohladil mě po tváři. Věděl to. Koukl na mou ruku, měla jsem silně odřené klouby. Jako bych si až teď uvědomila bolest. Celým zápěstím mi projela silná bolest. Táta se zvedl a někam šel, po chvilce se vrátil s lékárničkou. První mi vyčistil ránu dezinfekcí a poté mi ruku obvázal obvazem. Hned jak mi ošetřil ránu tak mě objal a šeptal mi uklidňující slova. Jako že všechno bude v pořádku a tak. Po chvilce jsem se na něj usmála a vstala jsem. Už jsem se trochu uklidnila a koukla se na tu spoušť kolem mě. „Měla bych to uklidit." Řekla jsem a šla pro košťátko s lopatkou. „Nech to být já to udělám." „Ne já si to uklidím." Řekla jsem hlasem který dával najevo že necouvnu. „Dobře.. Hele mam pro tebe překvápko. Pak pro tebe přijdu." Řekl s lehkým úsměvem a šel pryč. Uklidila jsem si koupelnu a pak jsem si uvědomila že musím vypadat hrozně. Odlíčila jsem si obličej a vzala si čisté oblečení. Rozhlédla jsem se po pokoji a vzpomínala na včerejší večer. Kam zmizel Martin? No to je jedno. V tomhle stavu by mě určitě nechtěl vidět. Nechtěla jsem myslet na minulost tak jsem se namalovala a chystala se jít projít. Měla jsem jednu výhodu, když mě něco naštvalo tak to po chvilce bylo zase v pohodě. Prostě jsem se chovala jako by se nic nestalo. Šla jsem po schodech dolů kde stál táta a zřejmě čekal na mě. „Hele vím že máš narozky až za dlouho.. Ale tohle ti chci dát už dlouho." S těmito slovy mi dal do ruky klíčky. Věděla jsem od čeho jsou tak jsem vyskočila a obejmula ho. „Strašně ti děkuju. Určitě už jí nerozbiju." Vyšla jsem ven a koukla se na můj dárek. Byla to yamaha yzf r125. Černá motorka jakou jsem si vždy přála. Už jsem měl pár motorek ale tohle byla mezi nima královna. Šla jsem kolem ní a prstem přejížděla po jejích řídítkách až k sedačce. Koukla jsem na tátu který se zubil od ucha k uchu. V ruce měl černou přilbu kterou mi hodil. „Hele jdi se převlíknout do něčeho jinýho. Pak se můžeš jí projet." Já jsem rychle kolem něj proběhla a vzala si černé džíny a černé tílko. V krabici kterou jsem měla pod postelí jsem si vyndala motorkářské boty a k tomu koženou bundu. Oblékla jsem se a podívala jsem se na sebe do zrcadla na velké skříni. Páni zase jsem se cítila jako za starých časů. Tak trochu jako rebel. Otočila jsem se a seběhla po schodech dolů. Sedla jsem si na motorku a nandala si helmu. Nastartovala jsem a zamávala tátovi který na mě koukal ze dveří. Opatrně jsem vyjela z příjezdové cesty a jakmile jsem byla na silnici tak jsem se rozjela tak rychle až se mi motorka zvedla na zadní kolo. Narovnala jsem jí a rychlostí blesku projížděla malé město. Vyjela jsem na lesní cestu a jela pořád dál a dál. Cítila jsem jak mým tělem projel adrenalin tak jsem ještě zrychlila. V zatáčce jsem prudce zatočila až jsem skoro ležela na boku. Milovala jsem rychlou jízdu. Cítila jsem volnost. Nedokážu ani vysvětlit jak jsem se cítila. Projížděla jsem lesem a po chvilce se otočila a jela směrem k městu. Z města jsem pak jela domů k příjezdové cestě a motorku jsem opatrně postavila na stojánek. Slezla jsem z ní a naposled se na ní se zasněným výrazem podívala. Vešla jsem do dveří a za to na tátu křičela.„Tati to bylo úžasný! Ani nevím jak ti za to poděkovat." Sundala jsem si boty a bundu které jsem si nechala u dveří. Z kuchyně jsem cítila vůni a až teď jsem si uvědomila jakej mam hlad. Šla jsem do kuchyně kde táta vytahoval z pekáče pečené kuře. Sedla jsem si a vydechla jsem. „Hele připrav na stůl pět talířů." Koukla jsem na něj se zvednutým obočím.„Pět? My budem mít návštěvu?"„Jo přijde Melinda s Jackem a Martinem." Hned jak to dořekl někdo zazvonil na dveře. Táta na mě kývl ať jdu otevřít tak jsem se zvedla. Otevřela dveře, ve kterých stála usměvavá Melinda a vedle ní Jack s Martinem, kteří koukali se zájmem na mou motorku. Usmála jsem a pozvala je dál. Stála jsem u dveří a čekala než všichni projdou. Když kolem mě prošel Martin lehce se dotkl mé ruky. I ten lehký dotek mnou dělal divy. Zavřela jsem dveře a prudce jsem vydechla. To bude večer. Sedli jsme si ke stolu a já seděla vedle Marina. Náhoda. Celou dobu co jsme večeřeli jsme vtipkovali a bavili se. „Co jsi dělala s rukou?" Zeptal se Martin.„Nic jenom jsem blbě spadla.." Zalhala jsem a radši se podívala jinam.„Hele čí je ta motorka před garáží?" Zeptal se Jack.„Hele mami nechtěla by si mi taky koupit nějakou?" Řekl se smíchem Martin.„Tak na to rovnou zapomeň." Řekla jeho máma s přísným pohledem.„Je Kate.. Dneska jsem jí jí dal." Já se na něj zazubila a přitom dopila svoje pití.„A není to nebezpečné pro tak mladou dívku?" Řekla Melinda. Já se podívala na tátu a zvedla obočí. „Neboj Kate na tom umí jezdit velice dobře, jinak bych jí na to v životě nepustil." „A jak na tom dlouho jezdíš?" „Asi tak od 13. To jsem měla takovou tu malou.." Zkřivila jsem obličej když jsem si vzpomněla když jsem jela na motorce poprvé. Měla jsem zlomenou ruku a otřes mozku, ale to jsem tady radši nezmiňovala.„Hmm stejně je to nebezpečné. Dneska jsem tě asi viděla ve městě a jela si strašlivou rychlostí." Řekla Melinda se zamračeným obličejem. Táta se na mě vztekle podíval a já nevinně pokrčila rameny.„No musela jsem zkusit co dokáže.." Táta si mě chvilku prohlížel a po chvilce se zasmál. Když jsme dojedli tak naši hosti odešli a než vyšel Martin ze dveří tak mi pošeptal do ucha.„Nech si otevřené okno." A byl pryč. Ještě než jsem šla do pokoje tak jsem pomohla uklidit v kuchyni. Poté jsem šla do koupelny a vysprchovala se. Vzala jsem si velké triko a kraťasy, vyčistila si zuby a šla do pokoje. Lehla jsem si na postel, když v tom jsem si vzpomněla na Martinovo žádost. Šla jsem tedy k oknu a otevřela jsem ho. Nechala jsem ho otevřené jenom na malou škvíru aby mi v noci nebyla zima. Lehla jsem si do postele a sebou si vzala knížku. Musela jsem usnout protože mě probudil pohyb v posteli.

Ahoj líbí se vám muj příběh? :D píšu teprve chvilku takže mi to moc nejde :/ :D tak snad se vám líbí :)) komenty i votes potěší :)) :D