Zapálili Déšť [SasuSaku] ✔

[ 23 ]

Druhý den ráno se probudila celá rozlámaná a strašně hladová. Sakura tiše vstala, aby se podívala na telefon. Bylo už skoro sedm ráno. Prohlédla si svou ložnici, která byla v úplně stejném stavu, jako včera v noci, když po rozhovoru se Sasukem šla spát.

Přešla k oknu jen v županu a odhrnula závěsy, protože chtěla do pokoje vpustit trochu světla a během toho přemýšlela o včerejšku. Najednou všechno viděla víc racionálně. Možná, že na radách od Chiyo přece jenom něco bylo - když jí říkala, aby se nejdřív vyspala, než půjde dělat nějaká velká rozhodnutí.

Oblékla si oblečení ze včera a vešla do obývacího pokoje v očekávání, že tam třeba ještě zastihne spícího Sasukeho, ale nestalo se.

Jako by se po černovlasém Uchihovi slehla zem. Prohlédla celý apartmán, ale našla jen Mitsukiho, který ještě spal ve svém pokoji. Měla by mu zavolat? Nebo prostě jen počkat? Opustil je? Přecházela po pokoji a přemítala, ale najednou jí z toho vytrhl zvuk odemykání dveří.

Nahlédla do chodby akorát, aby se setkala se Sasukeho pohledem. ,,Dobré ráno?" pozdravila ho a nevěděla, jestli zněla zmateně nebo spíš pobaveně. No asi balancovala někde mezitím. ,,Ahoj," pozdravil ji tím svým sametovým hlasem a zněl malinko zadýchaně. Sebral něco ze země, a potom vešel do bytu a kopnul nohou do dveří, aby je zavřel. Sakura si až teď všimla, že to co držel v rukou byl tác s jídlem. ,,Přinesl jsem snídani."

Růžovovláska se zastyděla, že si o něm myslela, že by je tu nechal. No jistě od sedmi jsou většinou v hotelech snídaně, museli se tedy ráno minout.

Položil tác na prosklený stolek u gauče. ,,Nevěděl, jsem co máš ráda, tak jsem vzal co se dalo."

Dívka přešla k Sasukemu a prohlížela si jídlo na tácu. Bylo tam skoro všechno od míchaných vajec až po müsli s jogurtem. ,,Mitsukimu jsem vzal cereálie."

,,Myslím, že to rozhodně uvítá," usmála se Sakura.

,,Ještě spí?"

Přikývla. A celá ta situace jí dávala takové zvláštní pocity. Nikdy nepřemýšlela nad tím, že by měla rodinu a už vůbec ne se Sasukem. Ale tady si to mohla na chvilku představit. Udělat si obrázek o tom, jak by to vlastně mohlo vypadat. Zrovna v tuhle chvíli mohli být všichni tři jako rodina, navzdory tomu, že je nepojilo žádné krevní pouto.

,,Ahoj," pozdravil oba dospělé dvanáctiletý chlapec, když vešel do obýváku v tom stejném oblečení, jaké měl včera. Bílé vlásky měl rozcuchané a oči ještě trochu napuchlé a ospalé. Sasuke i Sakura ho pozdravili a podali mu jeho snídani.

S tichým poděkováním si jí převzal a kecnul si vedle Sakury, která sáhla po ovocných müsli s jogurtem a k tomu si vzala i malý jahodový dortík. Od včerejška nejedla, takže teď měla co dohánět. ,,Věděl jsem, že sáhneš po sladkym," řekl Sasuke a skoro se zdálo, jako by se snažil zamaskovat vlastní úsměv. Ale ona ne. Uculila se na něj. ,,Některé věci se nemění."