Zapálili Déšť [SasuSaku] ✔

[ 26 ]

Domov není místo, kde bydlíš, ale místo, kde ti rozumějí. Kdyby se Sasuke opravdu řídil slovy tohoto německého básníka, Christiana Morgensterna, nebyla by domovem jeho rodina.

Svou rodinu miloval, opravdu, ale nikdy neměli opravdu pochopení pro to, co od života chce a pořád mu říkali, že má navíc a všechny jeho sny mu vyvraceli. Nikdy ho nenapadlo jim to vyčítat.

Ale přes všechny tyhle věci tu byl Itachi, který za každé situace stál po jeho boku a nikdy se k němu neobracel zády. Za všechno, co Sasuke v životě dokázal, vděčil jemu. Kdyby mohl. obětoval by pro něj celý svět. jenomže ten svět, jako by teď praskal v základech.

Jestli Itachi umře...

Sasuke rychle zavrtěl hlavou, aby se těch myšlenek okamžitě zbavil. Nechával svůj byt za zády a jeho Range Rover mu pod rukama tiše předl, když mířili společně s Narutem do nemocnice. Silnice byla lehce průjezdná, což se stávalo v Konoze zvykem.

Naruto nic neříkal, jen na něj po celou dobu jízdy vrhal ustarané pohledy.

Co nevidět zaparkovali před nemocnicí, Sasuke si vzal všechny potřebné věci - klíče, mobil a peněženku - a vydali se svižným krokem dovnitř luxusní budovy. Nevěděl, kde přesně svou rodinu hledat, - nemocnice byla tak obrovská, že se v ní dalo snadno ztratit - ale sestra na recepci ho navedla na urgentní příjem k lůžkovému oddělení a JIPU.

,,Ah Sasuke," hlesla jeho máma z místa na sedadle. Oddělila se od svého manžela a uplakané Izumi, když ho spatřila a téměř mu skočila kolem krku. Přestože byla oblečená tak elegantně jako vždy, měla rozmazané, zarudlé oči a hlas se jí třasl. Vlastně se třásla skoro celá.

Mladý Uchiha si ji k sobě přivinul, na vteřinku zavřel oči a pak je zase otevřel a zůstal zírat na otce. Vypadal tak bez emocí jako vždycky a jemu to strašně moc vadilo. Což bylo tak ironické, protože sám byl takový. Ale to bylo u lidí normální ne? Často se zlobí na něco, co jim připomíná své vlastní chyby a nedokonalosti. Sasuke si vždycky myslel, že lidi, co jsou stejní spolu budou lépe vycházet, ale to byla hloupost. Možná proto se nevědomky měnil na svého otce. Bohužel to zjistil až na střední škole, kdy už se svou povahou nemohl nic dělat. Snažil se pro něj být vždycky dokonalý, nevyplatilo se to.

Nikdy mu nevyčítal, že má radši Itachiho. A nikdy nebude.

Vedle Izumi seděl ještě jeho bratranec Shisui, který dívku hladil po zádech v uklidňujícím gestu.

,,Jsem tak ráda, že jsi tady," řekla mu máma, když se od něj odtáhla a kmitla očima krátce k Narutovi. ,,Oba," dodala a otočila se k nim zády, aby si otřela oči.
Za jiných okolností by ho otec dusil, aby pozdravil všechny členy rodiny, jenže teď neřekl ani slovo. Možná mu strach o jeho ,,jediného", dokonalého syna svazoval jazyk.

,,Co se stalo?" Nedalo mu to a musel se zeptat.

Mikoto popotáhla a špičkou nehtu si otřela řasy. ,,No-" zlomil se jí hlas. Náhle se její manžel zvedl, obě ruce jí chlácholivě položil na ramena. Bylo to tak něžné gesto, že i Sasuke ho ocenil.