Zapálili Déšť [SasuSaku] ✔

[ 10 ]

Poté co Sakuře slíbil, že jí odveze domů, se vrátil do svého bytu, aby se v rychlosti převlékl do přijatelnějšího a teplejšího oblečení a vzal klíče od auta.

,,Kam jdeš?" zeptal se Naruto, který se zničehonic objevil ve dveřích ložnice.

Černovlasý Uchiha ani nevzhlédl.
,,Měl bys ležet, Naruto," napomenul ho Sasuke, který se značně vyhýbal otázce svého snoubence.

,,Už jsem ti řekl, že jsem v pohodě," odsekl Uzumaki, který totálně nesnášel, když se s ním Sasuke takhle odmítal bavit.

,,Hn."

Nakonec si blonďák hluboce povzdechl a zavrtěl hlavou. Pochopil, že zřejmě nemělo smysl na svého kluka tak tlačit. Sasuke měl rád své soukromí a pro Naruta bylo vždycky strašně vzácné, když se mu Sasuke otevřel nebo jen s něčím svěřil.

,,Odvezu Sakuru domů."

Naruto se na něj podíval a lehce naklonil hlavu ke straně. ,,Uh, dobře?"
Tvářil se dost podivně, jakoby ho překvapilo, že Sasuke někomu nabídl odvoz domů. Několikrát tu přespala jeho sestřenice Karin, která byla mimochodem i Sasukeho asistenkou v kanceláři, ale nikdy jí Sasuke nevozil domů.

Naruto se tím nechtěl víc zaobírat, protože ho všechno tak hrozně mátlo a migréna po včerejším pití sice trošku odezněla, ale ne dost na to, aby si nad tímhle troufal lámat hlavu. Sakura byla důležitou osobou pro něj a nemělo by být divné, že se to nějak přeneslo i na jeho snoubence.

Sasuke beze slova vklouzl do chodby a nechal blondýna stát mezi obývákem a ložnicí samotného.

Kiba seděl v předsíni na zemi a drbal Akamara za ušima přesně tak, jak to měl pes rád. Velká bílá šelmička na dotek svého majitele spokojeně vrtěla ocasem a šťouchala Kibovi čumákem do tváří. ,,Za chvíli vypadnu Sasuke, jen se neboj," zabručel Kiba bez toho, aniž by k Uchihovi vzhlédl.

Sasuke přikývl než se kolem nich protáhl ke dveřím.

Když se vrátil zpět do chladného počasí, Haruno stála pořád na stejném místě. Vlasy jí poletovaly kolem hlavy a ona celkem dost mrkala, jak jí konečky růžových pramínků bodaly do tváří. Hleděla někam před sebe, takže si sotva všimla, že k ní zase zavítal a zastavil se pouhých pár kroků od ní. ,,Půjdeme," pobídl ji, načež sebou Sakura překvapeně trhla a vzhlédla, aby se mu mohla podívat do obličeje. Vždy byl vyšší než ona, ale teď to mezi nimi byl obrovský rozdíl.

,,Jo," dostala ze sebe, i když nevěřila, že dokázala ještě mluvit - byla taková zima, že se její rty proměnily v kus ledu.

Rozešel se směrem k autu, které stálo zaparkované dál v ulici. Sakura ho následovala a zároveň, ji překvapilo, že neparkoval v garáži, ale dál se tím nezabývala.