Bratislava / Stein27

3.

"Problémy v rodině?" zeptá se blonďák a opře se o zábradlí kousek ode mě.

"Co ti je do toho?" vyjedu na něj a chci odejít, v čemž mě, ale zastaví.

Rukou mě chytne za zápěstí, ale ne silně, spíš naopak, jako by se bál, aby neudělal něco špatně.

"Počkej, takhle jsem to nemyslel, sám to znám" začne znovu mluvit, ale poslední větu skoro zašeptá.

Zastavím se tedy a stoupnu si vedle něj tak, že jsme teď oba opřený o to ledový zábradlí.

"Jak dlouho se znáš s Markem?" prolomí po chvíli to ticho a já se musím usmát nad tím jak při tom sleduje špičky svých bot, jak kdyby se na mě nechtěl ani podívat.

Nechce snad?

"Vlastně už od tý doby co jsme oba byli malý dečka. Naše mámy byly vždycky nejlepší kamarádky" jojo, to bylo všechno ještě tak růžový.

Posmutněle si začnu hrát s lemem mého trička a cítím na sobě jeho pohled.

Proč se na mě nechce ani podívat a pak na mě vyloženě čumí?

V tu chvíli zavane lehký vítr a já se oklepu kvůli zimě co příjde s ním.

"Tobě je zima?" podívá se na mě.

Než stihnu odpovědět, už mi přes hlavu oblíká jeho mikinu, kterou měl ještě před pár sekundama na sobě.

"Teď ale bude zima tobě" zasměju se s kapkou starostlivosti v hlase.

"To neřeš, stejně už musím na stage, tak se zahřeju" ujistí mě, že mu teda zima nebude a odchází.

Já tam ještě nějakou dobu stojím a pak jdu za ostatníma.

***

Z kapsy vytáhnu cigaretu, ale ne jen tak obyčejnou.

Cigaretu s crackem.

Ještě jsem vám neřekla, že jsem závislačka?

Ne?

Tak nevadí, teď už to víte.

Zapálim si a konec s filtrem strčím do pusy.

"Valinko, dej mi cígo" a kurva.

"Už nemám Máro" otočím se k němu zády a chci rychle odejít.

"Aspoň potah" žadoní dál.

"Máš mít svoje" v tu chvíli mi, ale z ruky vezme moji special cigaretku.

"Ne!" zakřičím, když si jí strká mezi rty a vyloženě se o to teď přetahujeme.

Musí bejt furt jak malý děcko?

"Marku přestaň, to není tabák!" zaječím na něj, když si znova strká cigaretu do pusy.

On se na mě zmateně podívá a pak se zamračí.

"Valerie děláš si prdel?" řekne nejvíc vážně a já mám pocit, že se brzo rozbrečím.

"Kurva slíbila si mi, že už to neuděláš! Proč si teda byla na tý odvykačce?" nekřič na mě.

"Já nevím, chápeš? A ticho, nemusej to všichni slyšet" na to nic neřekne a odchází.

"Marku počkej" zašeptám a do očí se mi nahrnou slzy.

"Já to nechci, ale ono prostě nejde přestat" pokračuju.

"Valinko nebreč, já jen nechci aby se ti něco stalo" obejme mě a hladí po zádech.

"Vždyť já vím" zamumlám mu do hrudi.

***

Tak a je tu dalsiiiii, doufam ze se libiii❤️