Bratislava / Stein27

29.

Je tady další den a Péťa je furt u mě.

Mrzí mě, že je mu zle kvůli mně.

Asi jsem ho neměla vyhodit a možná si ho spíš vyslechnout.

Ležím v ložnici na posteli, zakrytá peřinou a Péťa má hlavu položenou na mých prsou, zatímco má ruku přehozenou přes moje břicho.

Konečky prstů mě hladí po holé kůži na boku a já ho vískam ve vlasech.

Jeho blonďaté vlasy se lesknou pod paprsky slunce a mě to až teď dojde.

Před odjezdem do Bratislavy jsem si nechala udělat melíry.

Přesně tu stejnou barvu co má on.

Moje světle hnědé vlasy prolínají úplně ty stejné jako ty jeho.

Je to náhoda?

"Hezká barva vlasů Petře" zasměju se a rukou z jeho vlasů vyjedu.

"Jsi si všimla až teď jo? To bych se možná mohl i urazit" zachraptí, ale v jeho hlase je slyšet ironie.

"No ty určitě, stejně to mám hezčí" ušklíbnu se a on mírně pozvedne hlavu.

"To je jasný přece, je to jakoby si měla ve vlasech stříbro" zamumlá a políbí mě na čelist.

Polibky táhne přes krk na celý dekolt.

"Ne ne ne, měl by si odpočívat" zamračím se a jeho hlavu odstrčím.

"Hmm, jsi zlá" na oko se urazí a otočí se na druhý bok, zády ke mně.

Tak ty takhle jo?

"Až ti bude dobře, tak si teprve rozmyslím jestli něco bude" pousměju se a na posteli se posadím.

"Jak rozmyslíš? To by si mě jako odmítla jo?" lehne si na záda a založí si ruce za hlavou.

"A nezasloužil by jsi si to snad?" zvídavě ho projedu pohledem a zastavím se na každém tetování co vidím.

"Já rozhodně ne, já jsem hodnej kluk" na chvíli se na mě podívá a na jeho rtech se utvoří úšklebek.

"Joo? Tak to ti teda budu muset věřit no" nahnu se k němu a políbím ho na rty.

On si poposedne a posadí si mě na klín.

Líbáme se na rty a já pak polibky sjedu na jeho krk.

Jemně ho koušu a tvořím mu tam fialové flíčky.

Rukama při tom zajedu pod látku trička a hladím ho po břiše až na hruď

Triko mu sundám a rty přesunu k jeho hrudi.

Sázím mu tam malé polibky a postupně se dostávám až k lemu jeho tepláků.

Je vidět jak Petr zaklání hlavu a z toho usoudím, že se mu to asi moc líbí.

Proto přestanu a zvednu se z postele.

On na mě jen nechápavě kouká.

"Co? Říkala jsem, že máš odpočívat" uchechtnu se nad tím jak zoufalý z toho je.

"To mi přece nemůžeš udělat, koťátko" zakňučí a já se začnu převlíkat.

"Navíc si musím ještě něco zařídit, takže se svým problémem si budeš muset poradit sám" ušklíbnu se, přehodím přes sebe ještě mikinu a, když se obuju tak jdu.

***

Hej ZASE jsem usla s rozepsanou kapitolou😭 a dneska rano mi ten phone spadl na ksicht a ta kapitola se omylem zverejnila, pecka🤣