Bratislava / Stein27

21.

Od našeho rozhovoru s Petrem uběhl skoro celý den.

Byl večer a já se převlékala do spacího.

Zrovna když jsem si přes hlavu přetahovala crop top, ve dveřích se objevil Petr.

"Ukaž, pomůžu ti" ušklíbl se a vydal se ke mně.

Ruce jsem svěsila podél těla a nechala ho ať mě svlékne on.

Ale bylo to jiný.

Nebyla jsem vzrušená.

Jeho doteky byly plné chtíče a hladu po mém tělu.

Jeho rty se mé kůže dotýkaly tak drsně a tvrdě až mi to bylo nepříjemné.

Když už jsem na sobě měla jen jen červené brazilky, shodil mě na postel a napřímil se.

"Už se nemůžu dočkat až budu v tobě" svlékl i sebe a povalil své tělo na to mé.

Rychle mě políbil na rty a stáhl mi kalhotky.

Moje nohy roztáhl ještě víc, vměstnal se mezi ně, rukama se chytl někde mezi mýma bokama a stehnama zároveň a tvrdě do mě přirazil.

Nebyla jsem ani mokrá a už vůbec ne vzrušená.

Bolelo to.

Ale to mu bylo asi jedno.

Nedala jsem to na sobě znát, ale vážně to bolelo.

Přirážel do mě tvrdě, rychle, hladově.

Mám to ráda tvrdě, to jo, ale tohle bylo jiný.

Nebyla to ta příjemná bolest plná chtíče a vzrušení.

Byl to pravý opak.

Petr mě už nedržel, ale rukama se opíral vedle mojí hlavy a jeho čelem ke klonil mezi moji tvář a krk.

Naposledy do mě přirazil tak surově až jsem vykřikla a do očí se mi hrnuly slzy.

Když se udělal, svalil se vedle mě a zakryl se peřinou.

Bylo mu jedno jestli jsem se udělala nebo ne.

Já jsem mu byla jedno.

Co se stalo Petře?

Připadala jsem si jako hračka.

Jako hračka pro jeho uspokojení.

A taky, že jsem teď byla.

Chtělo se mi strašně moc brečet, křičet, ječet a kopat okolo sebe.

Chtěla jsem se probudit znovu do dnešního rána a vzít ta slova zpět.

Na nic jsem se ho neměla ptát, neměla jsem to dělat.

Zvedla jsem se z postele, vzala do ruky pyžamo a odešla do koupelny.

Sedla jsem si do vany a pustila sprchu.

Hlavici jsem nechala v držáku na zdi a nechala na mě kapat, stékat, cákat a stříkat teplou vodu a doufala, že ze mě smyje tu bolest.

Nohy jsem si přivinula k tělu a obmotala okolo nich své ruce.

Hlavu jsem sklopila dolů a brečela.

Prostě jsem brečela a vzlykala až jsem nemohla dýchat, protože jsem věděla že mě neslyší.

Tak moc jsem si přála, aby tenhle den byl jen sen.

Aby to, že mi ublížil právě on, byl jen sen.

***

Tak dneska tu mate jeste jednu kapitolu, miluju vas🩷