Bratislava / Stein27

28.

Dneska jsem se probudila poměrně brzo.

Petr vedle mě ještě tiše oddechoval a mě ho bylo docela líto.

Já vím, že se choval jak debil, ale asi ho to vážně mrzí.

Měl úplně horký čelo, já říkala, že bude nemocnej.

Takže jsem mu vzala klíče a šla k němu domů.

Obstarala jsem Purpura a zbalila mu pár věcí.

Nenechám ho, aby šel domů a byl tam sám.

Alespoň teď, když je nemocnej.

Když se vrátím domů, Petr už je vzhůru.

"Achjo Petře, jsem blbá, že tě tahám k sobě domů co?" on se ušklíbne a natáhne se pro telefon.

"Jsem prostě neodolatelnej no" to vážně jsi.

"Znamená to, že jsi mi dala druhou šanci?" znamená?

"Znamená to možná tak to, že nejsem bezcitná mrcha, abych tě nechala večer mrznout venku" skřížím si ruce na prsou.

"Co tě to vůbec napadlo? Mohlo se ti něco stát" zamračím se začnu se převlíkat zpátky do domácího.

"Vážně mě mrzelo jak jsem se choval a, když si mě vyhodila tak jsem se šel ožrat no, pak jsem za tebou chtěl jít znova, ale nebyla jsi tu" tohle mi nedělej Petře.

Proč se musím zamilovat zrovna do něho.

"To ti mělo dojít dřív a byla jsem s kámoškou" řeknu a dál se převlíkám.

"Já tě miluju Valerie" co prosím?

Co to právě řekl?

Já asi špatně slyším.

Moje srdce vynechá pár úderů a já se zastavím.

"Promiň, jak jsem se choval. Nechtěl jsem si to přiznat, bál jsem se, že mi ublížíš, ale ublížil jsem akorát tak já tobě" do očí se mi hrnou slzy.

Jak mi mohl udělat to na tý chatě, když mě miluje?

"Seš fakt debil Petře, ty ani nechápeš co si tím způsobil" zakroutím hlavou a odejdu.

Neřeším, že mám na sobě už tepláky a triko ve, kterým spím.

Prostě vezmu mikinu a jdu ven.

Musím si to všechno celý nějak vyřešit v hlavě.

***

Vrátím se asi po půl hodině a Petr pořád leží v posteli.

Asi mu je vážně zle.

"Došlo mi, že nechceš, abych byl doma sám, ale pro to jsem nezůstal. Nechala jsi si u sebe moje klíče" rozlepí víčka a promluví na mě.

"Nenechám tě jít pryč Petře, seš nemocnej" zamračím se.

"Jo, a co dalšího zajímavýho jsi mi diagnostikovala?" zasměje se a prohrábne si vlasy.

"Že seš debil a pěkně mě sereš. Ale mám tě až moc ráda, takže tady prostě zůstaneš a já se o tebe postarám" sednu si k němu na postel a znovu mu sáhnu na čelo.

"Jak ti je?" zeptám se, když si všimnu jak mě pozoruje.

"Upřímně mi dlouho nebylo takhle zle, nevím jestli mi je víc blbě z toho chlastu nebo z toho, že jsem nemocnej. Ale když se o mě staráš ty, hned se cítím líp" pousměje se a já taky.

"Seš blázen" zasměju se.

"Blázen do tebe" a já do tebe.

***

Dneska tady mate jeste jednu teda noo👀❤️