Ztraceni spolu [Tom Hiddleston CZ] ✔

11

,,Cítíte to? Pach smrti," prohlásil Hank.

Nemohla jsem více než souhlasit. Oblast, ve které jsme byli, byla pokryta kostmi všech druhů zvířat. Myslím, že jsme také narazili na hrob Kongových rodičů. Což celou situaci dělalo jen morbidnější.

,,Co to sakra je?" zeptal se Slivko.

,,To jsou zbytky Kongových rodičů," odpověděl Hank.

Lebkouni to udělali. Právě když jsem si myslela, že máme dostatek důkazů o tom, jak nebezpečný tento ostrov skutečně je, stalo se toto. Pokud mají moc zničit tyto obří lidoopy, pak nám mohou zcela jistě ublížit.

,,Vyfotila jsem dost masových hrobů, abych poznala další," okomentovala Mason.

,,Pořád si myslíš, že je to dobrý nápad," zeptala jsem se Jamese.

Ani se na mě nepodíval. Měla jsem kvůli tomu uzel v břiše. Je tak naštvaný, že se na mě nemůže ani podívat? Špatně mě pochopil a i kdybych mu nevěřila, bylo by to normální. Potkala jsem ho před pár dny.

,,Stále mi nevěříš?" zeptal se mě.

Zamračila jsem se na něj. Jak nemůže vidět, že mu věřím? Důvěřuji mu svým životem. Proč to nestačí? Nevěřím jeho rozhodnutím. Většinou proto, že jsou vedeny jeho vlastními komplikovanými důvody.

,,Spadli jsme na druhé straně údolí. Přejdeme a vylezeme na nejvyšší bod," řekl Packard.

,,Ne. Tam nemůžeme, pane," zastavil ho Hank.

Mé tělo se při jeho slovech napjalo. Pokud bychom měli někomu věřit, měl by to být Hank. Skutečnost, že tu Kongovi rodiče zemřeli, nás ovlivňuje. Pokud je to pro Konga bolestná vzpomínka, nebude tady, aby nám pomohl. Což v podstatě znamená, že jsme v háji.

,,Už bychom měli plout na sever," Steve rychle odpověděl.

,,Tak jeďte. Sami. Jacka tam nenechám. Kdo jde se mnou?" zeptal se Packard.

James se na mě podíval, než odvrátil pohled. Ten malý okamžik uvolnil část napětí v mém těle. To, že byl blízko mě, i když byl naštvaný, mě trochu utěšilo.

,,Dokážeme to," prohlásil.

,,Jasně, že jo. Dávejte pozor," rozkázal Packard.

Neochotně jsem je následovala vpřed s pocitem bezbranosti, způsobený tím, že se nemám jak bránit, kdyby na to přišlo. Slivko si musel všimnout mého trápení, protože mi podal mačetu. Zmateně jsem svraštila obočí.

,,Už mám zbraň," vysvětlil.

Vděčně jsem se na něj usmála a vzala si ji od něj. James se podíval na mačetu a pak na mě. Je to poprvé, co držím v rukou jakoukoli zbraň. Cítila jsem se silnější.

,,Víš, jak to použít?" zeptal se.

Tuto hru o naštvanosti mohou hrát dva. Tohle nemůže jen tak udělat. Nechtít se mnou nic mít a pak se chovat, jako by ho to zajímalo.

,,Zajímáš se?" zeptala jsem se.

Můj hlas byl protkaný hořkostí. Šla jsem napřed směrem k Mason. Vzhlédla, když mě uviděla. Její oči zalétly k Jamesovi, než se zaměřily na mě.

,,Problémy v ráji?" zeptala se.

,,Opravdu o tom nechci mluvit, Mason. Obzvlášť ne tady," odpověděla jsem.

Zabručela na souhlas. Pokud uděláme příliš mnoho hluku, mohli bychom přilákat Lebkouny. Tím by byl tento den ještě horší, než je. Chci se jen vrátit ke své sestře, zpátky k Riley.