Ztraceni spolu [Tom Hiddleston CZ] ✔

03

Nohy mě rychle nesly k plošině vrtulníku.

Trochu jsem zaspala. Je to jeden z mých zlozvyků, chození včas není má silná stránka. Zrovna jsem si zandávala zápisník do tašky, když jsem do někoho vrazila, načež mi spadla taška i se zápisníkem na zem. Ze rtů se mi samovolně vydralo otravné zasténání.

,,Omlouvám se. Neviděl jsem tě přicházet," omluvil se dotyčný.

Britský přízvuk mi napověděl, o koho se jedná. Sotva jsem se na něj podívala, než jsem začala sbírat své věci. Byl to ten Brit, který se včera ptal na bomby. Měl by vést naši výpravu.

,,To je v pořádku," odfrkla jsem.

Šel mi pomoci, ale byla jsem dost rychlá a věci si sebrala sama. Nebudu na sebe pohlížet jako na křehkou věc, která potřebuje se vším pomáhat. Na světě je příliš mnoho žen, které jsou závislé na mužích. Odmítám být jednou z nich.

,,Jdeš k vrtulníkům?" zeptal se.

Upravila jsem si tašku na rameni a zabručela na souhlas. Nezdálo se, že by mu vadilo, že jsem mu nedovolila, aby mi pomohl. Vlastně jsem měla pocit, jako by ho to bavilo. Být pobavený, je lepší, než být zmatený.

,,Jo. Vy jste kapitán James Conrad, že?" zeptala jsem se.

Společně jsme vyrazili k nástupišti. Loď je pro mě byla stále docela nová. Dávám přednost pevné zemi, než cítit hučení motoru pod nohama. Cítím se z toho nesvá.

,,Jen James. A nejsem ve službě, takže nemám titul kapitána," vysvětlil.

Přikývla jsem na znamení, že rozumím. Toto téma se nezdálo být něco, o čem by chtěl mluvit.

V těchto situacích ráda nechávám lidi samotné, aby si vyřešili jejich problémy. Pokaždé, když se snažím pomoci, to akorát jen zhoršuji.

,,Dobře, jen Jamesi. Já jsem Lissa," odpověděla jsem.

Krátce se na mě podíval. Díky jeho rychlým nohám chodil rychle. Nikdy se mi nelíbilo, že jsem nižší než většina lidí.

Vedle něj jsem si připadala jako mravenec. Roztomilý mravenec, ale nic ve srovnání s Jamesem.

,,Slyšel jsem. Randa se o tobě pořád zmiňoval," slabě se usmál.

Odfrkla jsem si, když se usmál. Randa má tajnou agendu a nelíbí se mi, jak si důležité detaily mise nechává pro sebe. Pořád nechápu, proč by mě chtěl na této výpravě. Mohl mít jakéhokoliv spisovatele, ale vybral si mě.

,,Nezdá se, že bys ho měla zrovna ráda," podotkl James.

Pokrčila jsem rameny, protože jsem nechtěla prozradit, že jsem ho spíše podezřívala, než že bych ho měla ráda. Něco tu není v pořádku, ale nechci nic říkat, dokud nebudu mít důkaz. Možná mi s tím Mason pomůže. Vypadá víc, než dychtivě.

,,Momentálně nemám žádný názor. Snažím se nesoudit lidi, aniž bych je skutečně znala," vysvětlila jsem.

,,Moudrá volba," okomentoval.

Dorazili jsme k helikoptéře a on vešel jako první. Následně se otočil, aby mi nabídl pomoc, ale to už jsem byla uvnitř. Všimla jsem si překvapeného výrazu na jeho tváři. Tentokrát nebyl pobavený, ale i tak mu to nevadilo.

,,Nejsem tak křehká," odsekla jsem.

Usmál se na mě, když jsme usedli na své místa. A bylo to tam. Pohled na tvář plnou pobavení. Jsem trochu zklamaná, že mi nedává žádnou reakci. Baví mě lidi otravovat.