Ztraceni spolu [Tom Hiddleston CZ] ✔

06

Hank nám ukázal obří ztroskotanou loď, kterou Iwiové našli ještě předtím, než se zde objevil on.

,,Pokud vím, dostala se sem asi 10 let přede mnou," vysvětlil Hank.

,,Vy jste tu od 44? A nikdy jste se nedostal pryč?" zeptala jsem se.

Můj hlas byl naplněn starostí. Mé oči vyhledaly Jamese, který mě též sledoval. Moje tušení bylo správné, že? My se odtud nedostaneme. Stejně jako to nedokázal Hank a jeho přítel.

,,Ano. Co válka? Vyhráli jsme ji?" zeptal se Hank.

,,Kterou?" optal se na oplátku Slivko.

Hank prošel škvírami lodi a my jsme ho následovali. Vypadalo to, jako by to tu bylo staletí, ne desetiletí. Tohle byl kus historie. Nemáme moc skvělou historii, ale je důležité poučit se z našich chyb.

,,Huh. To dává smysl," okomentoval Hank.

Procházeli jsme starými rezavými chodbami, které bývaly součástí luxusní lodi. Nyní na nich byly symboly. Poznala jsem některé, které byly na kopích Iwiů. To musí být jeden z jejich způsobů psaní.

,,Je to pro ně svatyně, takže pokud máte rádi své ruce, ničeho se nedotýkejte," varoval nás Hank.

Zamračila jsem se, jakmile jsme vstoupili do toho, co vypadalo jako hlavní prostor lodi. Na střeše byly praskliny, které propouštěly sluneční světlo a strany byly obloženy kusy dřeva. Iwiům se zřejmě opravdu líbí jejich posvátná půda.

,,Podívejte se," řekla Mason s respektem.

,,Teď by byl ten správný čas vyndat tu kameru," řekla jsem jí.

Když jsme vešli blíž dovnitř, souhlasně zabručela. Můžeme všichni zemřít, ale aspoň po sobě něco zanecháme. Možná to jednoho dne najde někdo jiný a dozví se o našem příběhu.

,,Podle toho, co mi řekli, tu žili tisíce let v teroru. To je spousta času ve strachu. A potom se to stalo. Někteří tvorové, kterých se báli, je začali ochraňovat před predátory. Ale nic nevydrží navždy. Tady uctívají své zachránce," vysvětloval Hank.

Při každém našem pohybu se tvarovaly obrazy, které byly namalovány na kusech dřeva a vysvětlovali tím historii Iwiů. Byli napadeni nějakými ještěry, kvůli kterým žili ve strachu. Stejně jako se bojíme teď my, se báli i oni.

Další obrázek ukazoval gorilu, které jsme čelili. Na stejném obrazu byly i kostry dvou dalších goril, které velikostně odpovídaly jemu. To musí být jeho rodina, kterou něco zabilo. Zastavili jsme u hlavního obrazu před námi. Bylo na něm vyobrazeno, jak se Iwiové klaní gorile.

,,Jo, to je Kong. Vládne tu. Je to něco jako jejich Bůh. Kong je dobrý král, většinou se stará jen sám o sebe. Tohle je jeho domov, my jsme jen hosté," dořekl Hank.

Soudě dle naší zkušenosti, bych neřekla, že se stará pouze sám o sebe. Zaútočil na nás hned, jakmile nás spatřil. I když... asi tuším, proč to udělal. 

Stále jsem se na tomto ostrově necítila jako vítaný host. Spíš jsem se cítila jako jídlo, které čeká na doručení.

,,Nemůžete jen tak přijít a zbombardovat něčí dům... ledaže byste se chtěli prát," dodal Hank.

Ušklíbla jsem se. Věděla jsem, že jsme je měli zastavit. Kdybychom to udělali, ti vojáci by možná přežili. Skutečně jsme ohrozili celý ekosystém. 

Až na to, že tento ekosystém je o něco složitější, než většina ostatních.

,,To Kong vám zabil přítele?" zeptala se Mason.

Svráštila jsem obočí. Tatáž otázka mi také kolovala hlavou. Pokud tu byli tak dlouho, bylo logické, že se Kong rozzuřil a zabil je. Nebo spíše tedy zabil Hankova přítele.

,,Ne. Byl to jeden z nich. Kong je bohem na ostrově, ale pod námi žijí ďáblové," ukázal Hank na jeden z obrazů.

,,Jak se jmenují?" položil James otázku, která zajímala i mě.

,,Iwiové nevyslovují jejich jméno. Ale já jim říkám Lebkouni," řekl Hank tiše.

,,Proč?" zeptal se James stejně tiše.

,,Zní to dobře."

James přikývl a já nad jeho poznámkou pozvedla obočí. S Jamesem jsme sdíleli stejně zmatený pohled. Obvykle, když pojmenujete nějaké stvoření, dáte mu takové jméno, které nějak odpovídá jeho vzhledu nebo schopnosti.

,,Chtěl jsem je vyděsit, tak jsem to vymyslel," vysvětlil Hank.

,,Hodí se to k nim. Nebo ne?" zeptala se nás Mason.

,,Uh, ano, úplně," souhlasila jsem rychle. 

,,Jo. Zdá se mi to jako dobré jméno," přidal se James.

,,Líbí se mi," dodala Mason.

Ale Hank naše lži prokoukl. Nezdálo se však, že by mu to příliš vadilo. Jako by takovou reakci očekával. Opravdu nevím, proč jim říká Lebkouni, ale on tu byl první. Pojmenoval je.

,,Nikdy předtím jsem to jméno neřekl nahlas. Teď když to říkám, zní to hloupě. Říkejte jim, jak chcete. Ty velké ještěrky... jsou odporné. Vylézají z podzemí, proto se Kong tak rozzuřil. Ty bomby je vylákají na povrch. Máte štěstí, že tam je, jinak byste už byli mrtví. Jsou zákeřní, sakra zlý. Proti malému počtu se dokáže bránit, ale nechcete vzbudit toho velkého," vydechl Hank.

,,Jak velkého?" zeptala se San zvědavě.

,,Většího než Kong. Vyvraždil celou jeho rodinu. Kong je poslední svého druhu a stále roste. A to je jediné štěstí. Iwiové říkají, že když Kong padne, vyleze ven velký Lebkoun," ukázal prstem směrem nahoru.

James se k němu otočil a jeho pohled říkal jediné, "Mám plán". Jen doufám, že je to dobrý plán a ne jen prázdná myšlenka. Myslím, že další naději už nezvládnu.

,,Poslouchejte, k severní straně ostrova přiletí za tři dny zásobovací tým," díval se mu do očí.

,,Měl byste jít s námi," dodala Mason.

Takže to je Jamesův velký plán. Přivést Hanka s námi. Asi to dává smysl. Hank zná ostrov lépe než my a mohl by nám pomoci se rychle dostat na místo srazu.

,,Pokud to zvládneme," zamumlala jsem.

Mason se na mě zmateně podívala. Nepříjemně jsem se posunula, když jsem si uvědomila, že neví o mých pochybách o našem návratu. Nemohla jsem jí říct, že si nemyslím, že to zvládneme.

,,Proč bychom to nezvládli?" zeptala se.

Neodpověděla jsem, jelikož se Hank začal smát. James se na něj usmál, očividně si myslel, že s ním souhlasí. Při pohledu na ty dva jsem se kousla do rtu, ignorujíc tak Mason.

,,Dostaneme se odsud," prohlásil James.

,,Za tři dny?" zeptal se Hank pobaveně.

,,Ano," potvrdil James.

Jeho úsměv však zmizel, když ho Hank začal lehce plácat po tváři. Bylo to jakési výsměšné gesto, ale zdálo se, že Hank se Jamesovi nechtěl vysmívat.

,,Za tři dny se tam nikdy nedostanete. Je to nemožné," protestoval Hank.

Vytřeštila jsem oči, když jsem si uvědomila, že můj strach byl oprávněný. Nechtěla jsem mít pravdu. Ruce se mi třásly a Mason si toho všimla. Vzala je do svých a věnovala mi uklidňující úsměv.

,,Alespoň ne pěšky," řekl Hank náhle.