Ztraceni spolu [Tom Hiddleston CZ] ✔

07

Hank nás znovu vedl, avšak tentokrát k řece.

,,Chybělo nám takhle málo, abychom to s Gunpeiem opravili a odpluli přes moře domů. A potom ho to zabilo," vysvětlil Hank.

Pak se zastavil a podíval se na ten kus vraku, o kterém mluvil jako o lodi. Nevěděla jsem, co říct. Ve stavu, v jakém to bylo, nebylo možné, aby nás ta hromada harampádí dostala přes řeku.

,,Tady je to," řekl.

Čekala jsem nějakou loď nebo tak něco. Ale to, co jsem viděl, mě zklamalo ještě víc. Bylo to něco mezi lodí a malým letadlem. A nebylo to v dobrém stavu. Vypadalo to, jako kostra plná náhradních dílů.

,,To je paráda," zamumlal James.

Při pohledu na to jsem se zamračila. Na zlomek vteřiny jsem si dovolila doufat. To byla obrovská chyba. Jediné, co teď mám, je zklamání.

,,Přesně tak," potvrdil Hank.

Nezdálo se, že by pochopil sarkasmus, který z Jamesovi poznámky sršel. Vstoupil do té věci, přičemž jsem ho opatrně následovala. Měla jsem pocit, že se potopí, když na to dám příliš velkou váhu.

,,Udrží se vůbec na hladině?" zeptal se Slivko.

,,Stavěli jsme to s Gunpeiem šest let. Jmenuje se Šedá liška. A plave," odpověděl Hank.

Poté pokračoval ve vysvětlování, jak to stavěli. Nejsem mechanik, takže mi to všechno přišlo jako nesmyslný blábol. Opravdu jsem si přála, abych ve škole dávala více pozor a rozuměla tomu, co říkají.

,,To si děláte srandu. Vypadá, že se každou chvíli rozpadne," prohlásil Victor.

,,Vím, že není hezká na pohled, ale to není nic, co by pár rukou navíc nemohlo opravit. Pokud nemáš lepší nápad, navrhuji, abychom se rozloučili." odpověděl Hank.

,,Dobře," řekl James zadumaně.

Vstoupili do člunu, zatímco já odcházela s pocitem nevolnosti. Myslí si, že z toho harampádí něco vyrobí? James opět dává falešnou naději.

Zhluboka jsem se nadechla a posadila se poblíž vody, odkud jsem mohla sledovat vše, co se na Šedé lišce děje, a přitom nebýt nikým rušena. Vytáhla jsem sešit a tužku. Je tolik, o čem psát a zároveň tak málo času. Vzhledem k tomu, že jsem neměla čas ani chuť začínat psát dokumentaci o tomto místě, načrtla jsem si pouze jednoduchého ukazatele.

- schůzka o výpravě

- let vrtulníkem

- příjezd na Ostrov lebek

- shazování bomb

- příchod Konga

- smrt vojáků Kongem

- pěší cesta několik mil

- obří buvol

- setkání s Hankem a klanem Iwiů

- Hankova a Gunpeiova historie

- historie Konga a Lebkounů

- Šedá liška

Zastavila jsem se a pročetla si všechny své poznámky. Už chápu, proč Randa chtěl, abych napsala knihu. Pokud někdy odejdeme, bude to pekelný příběh. Avšak stále zůstávala otázka ,,proč já".

Moje ruka pak začala kreslit Konga a vojáka. Pouze pro porovnání velikostí, dokud je paměť stále čerstvá. Nikdo tomu neuvěří, pokud to neuvidí. I když si jsem jistá, že Mason má fotek víc, než dost.

Pak jsem přešla na kreslení Iwiů. Jejich oblečení, symboly na kůži a jejich vesnice. Toto bylo nejjednodušší vzhledem k tomu, že jsem je viděla z místa, kde jsem stála. Mají velmi zvláštní, ale zajímavou kulturu.

Mé oči se přesunuly ke skupině, která opravovala loď, a zaváhala jsem, než jsem je také nakreslila. Slivko opravoval vnitřek člunu a o něčem diskutoval s Hankem. Nakreslila jsem jeho červený šátek a pak klobouk.

Přesunula jsem se k Victorovi a uvědomila si, že nic nedělá. Jen tam tak seděl a povídal si. Moje pozornost se pak upřela na Jamese. U něj jsem se zaměřila na nejvíce detailů.

Způsob, jakým měl vlasy upravené dozadu, to jeho stupidní modré tričko, způsob, jakým slunce ozařovalo jeho kůži. Ale pak se na mě podíval. Měla jsem pocit, jako by jeho oči probodávaly ty mé.

Při intenzitě našeho pohledu se mi zatajil dech. Cítila jsem, jak mi buší srdce. Podíval se jinam a já čekala, že ten pocit zmizí. Ale nestalo se.

,,Hej, co kreslíš?" slyšela jsem za sebou hlas.

Vzhlédla jsem a uviděla Mason, jak se ke mně přibližuje. Na rtech malý úsměv. Vypadala tak bezstarostně, jako by si nedělala starosti. To jsem jí záviděla. Naději v bezpečný návrat.

,,Jen tu skupinu. Můžu tě tam přidat, jestli chceš," navrhla jsem.

Podívala se na kresbu. Byl to pouze hrubý náčrt, který mi až bolestně moc přípomínal mou sestru. Vždycky si stěžovala, že jsem vzala všechen talent rodiny. Uměla jsem kreslit a psát, ale ona mě mohla vždy jen pozorovat.

,,Ne, to je v pořádku. Proč jsi najednou tak pesimistická ohledně toho, že opouštíme ostrov?" zeptala se.

S odpovědí jsem váhala. Bylo to osobní a nechtěla jsem si to přiznat. Vyslovit to nahlas, by bylo jako to potvrdit. Nejsem jako James. Nemohu být vždy statečná pro ostatní... pro sebe.

,,Můj bratr, on... Vydal se na výpravu a nevrátil se. Ale vždycky si byl svým návratem tak jistý," vysvětlila jsem.

Mason se zamračila. Bylo jí to zřejmě nepříjemné. Poznala jsem to podle toho, jak se posunula. Jsem si docela jistá, že lituje svého rozhodnutí se mě na to ptát. Ale když už jsem začala, mohla bych pokračovat.

,,Oh," vydechla.

Uvolnila jsem se a zklidnila svůj roztřesený dech. Musím tu tíhu sundat ze své hrudi, než mě to přemůže. Na tomto ostrově by mě rozptýlení mohlo stát život.

,,Slíbil mně a mé sestře Riley, že se vrátí domů. Čekaly jsme. I poté, co tvrdili, že je mrtvý, jsme čekaly. Ale nikdy se nevrátil. Riley a já... šlo to s námi z kopce. Stále si pamatuji, jak se mi rozbušilo srdce v hrudi z té zprávy. Ten pocit nikdy nezmizel. A teď, když se nevrátím -" 

Prudce jsem se nadechla, když jsem ucítila slzy v očích. Teď není správný čas na to, být emotivní. Přísahala jsem, že nebudu plakat, pokud někomu budu vyprávět o Dannym. Bylo to jako tiché pravidlo.

,,Vrátíš se. My se vrátíme," uklidnila mě Mason. 

,,Pokud se nevrátím, Riley bude opět cítit všechnu tu bolest. Sama, s nedodrženými sliby," řekla jsem.

Můj hlas byl plný zoufalství. Zněla jsem tak slabě, ale nemohla jsem si pomoct. Nechci své sestře ublížit. Nemohla bych si to odpustit, kdybych to udělala.

,,Lisso, zvládneme to, dobře? Byli jsme naverbováni z nějakého důvodu. Jamese přizvali z nějakého důvodu. Dostane nás z tohoto ostrova, tím jsem si jistá. Ale nemůže to udělat, pokud o něm pochybujeme," vysvětlila Mason.

Olízla jsem si suché rty a přikývla. Měla pravdu. James dostal tuto práci, protože je schopen to zvládnout. Nemůžu dovolit, aby ho můj strach ovlivnil.