Sorry not sorry mom || HYUNLIX [CZ]

4.

Den utíkal celkem rychle, Felix mi vše vysvětlil a všechny mi představil. Na oběd jsem šel se všemi na oběd. Všichni jsme si sedli do restaurace na oběd, jen Felix si sednul k jinému stolu. U toho našeho už nebylo místo. Chtěl jsem odejít za Felixem, v tom mě přerušil Jeongin.
,,Ty chceš jít za ním? Proč?"
,,Ať tam není tak sám."
,,On si to zaslouží, jen po nás řve i když děláme malé chyby. Kamarádi se jen tady s Minhem."
,,Hele mě si do huby neber!"
,,Kdybych tu nepracoval jen pro peníze tak už dávno odejdu. Ten hajzl si nezaslouží naši snahu."
Vážně si tohle o něm myslí?
,,Máš s ním nějaký bližší vztah že se takhle tváříš?"
,,Vlastně... jo."
,,Jaký?"
,,To vás nemusí zajímat!"
,,No dobře."
,,Nelíbí se mi to co si o něm myslíte! Kdyby jste ho víc znali tak poznáte že takový není a jen mu to někdy ujede!"
,,No to určitě. Felix je debil, zajímají ho jen peníze a sláva."
Tohle vůbec není pravda.
,,Pánové já vás slyším. Takový hluk zas tady není abych vás neslyšel."
,,No a co jako? Mluvíme pravdu."
,,Jen aby jste si to nerozmysleli."
,,Nemůžeš nás vyhodit. Nikoho lepšího už nenajdeš."
,,Od kdy si tykáme?"
,,Ty nám tykáš vždy když jsi na nás nasraný. Tak ti můžeme tykat taky ne?"
,,Nemůžete."
,,Můžeme. Bude to spravedlivé."
,,Pánové trochu respektu k šéfovi, ne?"
,,Tydrž hubu Minho."

S minhem jsme odešli za Lixem. Přidal se k nám i Chan s Jisungem, takže u stolu u kterého jsem před chvílí byl seděli jen Seungmin a Jeongin. Felix se podíval smutným pohledem.
,,Ignoruj je."
,,Už půjdu, nemám hlad."
Odešel zpátky do kavárny. Bylo mi ho tak líto. Rozhodl jsem se jít za ním. Našel jsem ho v kuchyni.
,,Co tu děláš? Běž pryč."
,,Neposlouchej je, jsou to blbci."
,,Můžeš prosím odejít?"
,,Ty brečíš?"
,,Jasně že ne. Jsem snad malá holka?"
,,Nejsi. Ale zní to že brečíš."
,,Nebrečím, jen jsem smutný."
Proč mě tak štvalo vidět Felixe smutného? Stoupnul jsem si vedle něho.

Po chvíli přiběhl do kuchyně Minho s novinami v ruce. S Lixem jsme si chvíli povídali, ale teď bylo zase ticho.
,,Lixi jdeme slavit!"
,,Proč?"
,,Čti!"
Narval Felixovi do ruk noviny a ukázal na článek.
,,Cenu kavárny roku tento rok vyhrává Lee Felix, jehož kavárna s čajovnou je nejoblíbenější v Seoulu."
Hned mu vyrost úsměv na tváři.
,,Kde jsi to vzal?"
,,Rozdávali to na ulici, tak jsem si je vzal a hele, článek s tebou."
,,Já to dokázal. Ne. MY jsme to dokázali."
,,Ano, dokázal jsi to! Dokázali jsme to! Čti dál."
,,Ve třetí středu v Červenci Felixe čeká živé vysílání televize a přímý přenos v rádiu. T-to je... úžasný!"
Mám z něj radost. Felixovi přišla zpráva.
,,Oh- Hyunjine za 5 minut půjdeš vyzvednout nějaké čaje co přišly... Minho ti ukáže kde je vyzvednout, protože ten tam má suroviny na pečení."
,,Jasně"

Když skončila obědová pauza tak jsme šli vyzvednout ty věci. Vše jsme donesli na naše místa a pustili se do práce. Najednou se u mě objevil Felix.
,,Ještě jsem ti zapomněl říct že o víkendu nepracujete, o víkendech pracují zaměstnanci s necelým úvazkem."
,,Dobře. Děkuju za info."
,,Domů se dnes jde až v 10, jako v každé pondělí, středu a pátek. V úterý a ve čtvrtek se končí v 6 pro vás, pro mě ve 4."
,,Dobré vědět, děkuju."

Pohled Lisy:
Holky se mě zase ptaly na milion otázek, jak jinak. Tentokrát to byla Rosé.
,,Ty jsi tam spala, že? Jaké to bylo?"
,,Normální. Jako spát u kamaráda."
,,Řekni nám o něm ještě něco."
,,Ah já nevím... je strašně milý i když říkal že mu někdy ujedou nervy, je roztomilý, hezký,..."
,,No vidíš to. A pak že se ti nelíbí."
,,,Nelíbí!"
,,Lis my to na tobě poznáme. Líbí se ti."
,,A i kdyby... stejně mě nebude chtít. Ale vlastně... dneska ráno jsem ho slyšela hádat se s jeho mámou o tom že mě miluje..."
,,Tak se dejte dohromady! Ty miluješ jeho a on miluje tebe, není to úžasný?"
,,Je ale... novináři, paparazzi, náš entertainment... všechno jsou to problémy které mi nedovolí s ním být."
,,Kašli na ně! Snažte si udržovat soukromí a vše bude v pořádku. Věř mi."
,,Děkuju Rosé."
,,Tak mu pak napiš že se chceš sejít a něco probrat."
,,Nebudu ho pořád otravovat Jennie. Chce to čas."
,,Dělej si co chceš Lis... ale měla bys mě poslechnout!"
,,Já si myslím že Rosé má 100 krát lepší rady než ty zlato. Ale děkuju."
,,Hm"
Chtěla jsem mu napsat ale... nebudu ho otravovat. Napíšu mu třeba zítra.