9.

197 5 27
                                    


Jsme konečně doma. Je večer. Když jsme přijeli tak jsem naštěstí stihl utéct před Hyunjinem, takže jsem se zamkl v pokoji. Byl jsem hodně rychlý. Já... mám Hyunjina rád ale nesnáším tu jeho úchylnou stránku. Půjdu se odlíčit a spát.
,,Broučku mám víno."
Neee prosím zbavte mě ho někdo.
,,Zlatíčko pojď si dát víno."
Rád bych se přestěhoval co nejdál od něj.
,,Lásko má~"
Proč jsem ho vzal do práce, proč?
,,Prdelko~"

Tak jo, chci vyběhnout ze dveří a dát mu hned do držky. Že bych to vážně udělal?
,,Pusinko~"
Vyběhl jsem ze dveří.
,,Ještě jednou mi tak řekneš a dostaneš do držky."
,,Mám se tě bát? To že jsi můj šéf nic neznamená. Jsem starší a jsem tvůj nevlastní otec takže jestli se ke mě nebudeš chovat slušně tak to řeknu tvé mamince."
,,Mámě to klidně řekni, mě to nevadí. Jdu si lehnout."
,,Nikam nejdeš."
Chytil mě za zápěstí hned jak jsem byl na odchodu. Otočil jsem se na něj a Hyunjin mi na obličej přiložil kus nějaké látky. Od té chvíle si už nic nepamatuju.

Když jsem se probudil byl jsem na posteli. Chvíli mi trvalo než jsem si uvědomil že jsem nahý a přivázaný k posteli. Přišel ke mě Hyunjin.
,,Ty si vážně myslíš že když jsi můj šéf že tě musím poslechnout na slovo?"
,,J-já-"
,,Až mě tvá maminka odkopne tak si to teprve užijeme. Tohle je jen na zkoušku."
,,P-prosím nech mě. Od té doby co táta umřel máma střídá chlapy jak ponožky, takže si užívej s ní-"
,,Mě tvoje motivační řečičky nezajímají. Nech si to pro sebe."
Zapnul vibrátor který už byl ve mě.
,,Budeš trpět."
,,N-ne-eEeh Prosím."
,,Mlč už"

Že jsem vůbec z toho pokoje vylezl. Jsem takový idiot. Hyunjin mě znásilnil... Já ho tak nenávidím. Nechci ho už vidět. Nechci s ním mít nic společného. Byl na mě dost krutý. Teď už ležím naštěstí sám v pokoji. Všechno mě bolí. Brečím a píšu Minhovi. Chci aby přišel, potřebuju se někomu svěřit. Zavolal jsem mu.
,,M-minho"
,,Co je Lixi?"
,,P-přijeď prosím."
,,Co se děje?"
,,Prosím"
,,Jasně, už jedu."

Do pár minut byl u mě. Sedli jsme si na postel.
,,H-hyunjin už spí?"
Chtěl jsem se ujistit aby nás neslyšel.
,,Asi jo, nikde jsem ho neviděl. Co se stalo?"
Asi jsem si to rozmyslel, nechci mu to říct. Nebo chci?
,,No- on..."
Po vysvětlení mě objal.
,,Proč to udělal?"
,,J-já nevím. Díky, chtěl jsem to někomu říct."
,,V pohodě. Vem si věci, jedeme ke mě."
,,P-proč?"
,,Budeš u mě, jinak bych měl o tebe strach."

Možná to trochu přeháním. Možná se nic tak hrozného nestalo. Možná to znásilnění bylo. Možná jsem jen blbý a neumím se bránit. Možná chci umřít.
,,Jdeme?"
Vrátil mě zpět do reality když jsem si dochystal věci.
,,Jo jasně."
,,Jsi v pořádku?"
,,Jo."
,,Zítra do práce nejdeš, zůstaneš u mě."
,,Ne já tam musím. Hyunjinova sestra chce u nás pracovat."
,,Na ty dva se vyser. Na Hyunjina zapomeň."

Odešli jsme z pokoje. V hlavních dveřích se objevil Hyunjin.
,,Kampak? To se mě tak bojíš že sis musel zavolat kamaráda?"
,,Nech ho být! Co si to dovoluješ na něj vůbec šahat?!"
,,Uklidni se Minho. Nic tak hrozného se přece nestalo."
,,Jo, vážně?! Jsi si jistý?!"
,,Potřeboval jsem to."
,,Tak si to laskavě nech pro Leilu! A Felixe nech na pokoji! Myslíš že mu to bylo příjemné?!"
,,Minho přestaň prosím."
Nechci aby se hádali. Minho po něm dost řval.
,,Jak přestaň? Proč ho bráníš?!"
,,Protože je to můj nevlastní táta."
,,Tím horší to je!"
,,Můžeme jít prosím?"
,,Jo, jasně. A ty už se k Felixovi nepřibližuj, nebo to s tebou nedopadne dobře!"

Sorry not sorry mom || HYUNLIX [CZ]Kde žijí příběhy. Začni objevovat