Sorry not sorry mom || HYUNLIX [CZ]

11.

Pohled Minha:
Hyunjin a Felix už přišli do práce. Přišel jsem za Jisungem.
,,Proč se na Felixe tak koukáš?"
,,Co?"
,,Proč na Felixe tak koukáš?"
S Jisungem si nic netajíme. Vážně nic.
,,Nebudeš… naštvaný?"
,,Nebudu"
,,No- vždycky jsem k Felixovi něco cítil. Vždyť víš, je to můj kamarád od dětství. To ani nejde k němu necítit něco víc."
,,Jde to na tobě poznat."
,,Ale- nemyslím to jako že ho miluju hodně. Prostě jako kamaráda, ale o trochu víc… nevadí ti to?"
,,Chápu. Nevadí, protože vím že mě miluješ z celého srdce."
,,To je pravda. Nevím proč ale jsem rád že se mu líbí kluci. Myslím že se s Hyunjinem hledali, vždyť se na ně podívej jak jsou šťastní. Taky si myslím že je Felixovi úplně jedno že Hyun chodí s Leilou. Prostě se Felixovi podívej do očí, vidíš tam jak je zamilovaný."

Oba jsme se podívali na Hyunjina a Felixe jak sedí u stolu s papírama, něco tam řeší a smějou se.

Pohled Felixe:
Všichni už odešli pryč, taky už je 10 večer. Porozhlédl jsem se a nikoho neviděl, tak jsem dal Hyunjinovi pusu.
,,Půjdu si na něco k snědku zlato."
,,Dobrou chuť."
,,Nechceš něco?"
,,Nemám hlad."
,,Ani chuť?"
,,Ne"
Ještě mě jednou políbil.
,,Pojď se mnou."
,,Ne… dneska nějak nemám náladu se s někým bavit… kromě tebe. Ale myslím že tam budou ještě vsichni z práce."
,,Tak si sedneme ke stolu jen my dva."
,,Já nechci… nechceš to sem spíš donést? Že by jsme se najedli tu?"
,,Jo tak jo. Do 5 minut jsem zpět."
,,Díky"

Pohled Hyunjina:
Donesl jsem jídlo.
,,Lixi! Jídlo!"
Rozhlédl jsem se.
,,Kde jsi?"
Podíval jsem se do kuchyně, seděl na kuchyňské lince. Viděl jsem že brečí. Sednul jsem si vedle něj a pohladil ho po zádech. Krabičky s jídlem jsem dal vedle sebe.

,,Co se děje?"
,,Nic, t-to je jedno."
,,Není"
Dal jsem mu pramínek vlasů za ucho. Otočil jsem si jeho hlavu na mě.
,,Nekoukej na mě."
Sklonil hlavu zase k zemi.
,,Lixie~ víš že mi cokoliv kdykoliv můžeš říct, že ano?"
,,J-jo"
,,Chceš mi to říct?"
,,Jo klidně, vždyť to n-není nic osobního."
,,Povídej"

,,Jen… mi chybí táta. Dneska je to 5 let-"
Začal víc plakat.
,,5 let co-"
Nedokázal to dopovědět.
,,5 let c-co zemřel."
Tolik? To jsem nevěděl.
,,Bude to dobré. Zajdeme na hřbitov, chceš?"
,,T-to by bylo hezké. Díky"
,,V pořádku zlato."
,,Moc děkuju. Jsem rád že jsi tady."
,,Není problém."

Dal jsem mu pusu a chtěl ho líbat, tak jsem s tím tedy začal. Pak jsem uslyšel kroky do kuchyně. Pomalu jsem se odtáhl z polibku abych zjistil kdo to je. Felix se podíval zase na podlahu aby nešly vidět jeho ubrečené oči a rozbitý make-up.
,,Klid, to jsem jen já. Zapomněl jsem si telefon."
Minho, v pohodě.
,,Jste roztomilí."
,,Díky"
Felixovy tváře zčervenaly. Podíval se na Felixe.
,,Ty bulíš? Hyunjine co jsi mu udělal?"
,,Já ni-"
,,On nic, právě že naopak, pomáhá mi."
,,Vážně brácho?"
,,Jo, vážně."

,,No nic, zase půjdu. Nedělejte tu blbosti, přeci jen jste v kuchyni. A ty Hyunjine… o nic se nepokoušej když to Lix nebude chtít."
On zase připomíná to znásilnění? Vážně? No to je jedno.
,,Už jsme si to s Lixem vyřešili."
,,No jen aby-"
,,Vypadni!"
,,Už letím Lixi."
Protočil oči v sloup a odešel.

Vyběhl jsem se podívat z kuchyně jestli jsme tu sami. Radši jsem zamknul.
,,Můžeme pokračovat."
,,D-dobře."
Přišel jsem k Felixovi. Stoupl jsem si mezi jeho nohy a chytil ho za boky. Trochu jsem mu vyhrnul tričko a líbal jeho břicho.
,,Mh~"
Líbí se mu to, hehe. Sundal jsem mu triko.
,,Hyung"