Sorry not sorry mom || HYUNLIX [CZ]

12.

Lix byl ráno v pohodě. Akorát trochu zaspal… jen 10 minut. Ale i tak panikařil.
,,Kde mám ty důležité dokumenty?!"
,,Myslím že na stole v kuchyni."
Šel pro ně a pak přišel zase za mnou.
,,Promiň za ten včerejšek…"
,,V pořádku"
,,Ne, já- chtěl jsem být sám, ale takhle jsem tě vyhánět neměl tak… promiň."
,,Nezlobím se."

Přišel víc ke mě a objal mě.
,,Mám rád objetí."
,,Ještě jsem tě pořádně neviděl, tak se mi ukaž."
Trochu ode mě odstoupil a já tak mohl vidět co má na sobě. Všechno oblečení černé.

,,Proč nenosíš trochu barvy?"
,,Nemám náladu."
,,Jsi krásný."
,,Ty víc"
,,Ne, ty víc"
,,Ty víc"
,,Nech toho"
,,Ty toho nech."
,,Tohle nikam nevede. Půjdeme?"
,,Mhm, kdo řídí?"
,,Moje auto, takže já."
,,Se z toho neposer."
,,Trochu drzý na svého otce, nemyslíš?"
,,Ne tati"
,,Felixi"
,,S1ám si řekl že jsi můj otec."
,,Pravda"

~Večer~
Pohled Felixe:
,,Lixi jdu na sešlost s kamarádama, chceš jít taky?"
,,No- asi tam nikoho znát nebudu."
,,Tak tě seznámím. Pojď se mnou, prosiiiim"
,,Proč?"
,,Chci tě všem seznámit jako mého budoucího přítele."

Tohle mě trochu zarazilo. Teda- už jsme o tom mluvili, ale že by mě takhle představoval už teď…
,,Jako-"
,,Ano, prosím pojď se mnou."
,,Fajn"
,,Určitě tam někoho budeš znát."
,,Hm"

Oblékli jsme se a odjeli na tu sešlost. Bylo to v centru Seoulu u někoho doma, nevím u koho.
,,Hyunjine, dlouho jsem tě neviděl kamaráde."
Přišel za ním nějaký kluk.
,,Čau Jungwone"
,,Kdo je tohle?"
Podíval se na mě.
,,To je Felix. Můj-"
Podíval jsem se na něj výrazem že má držet hubu.
,,Tvůj?"
,,Na to je ještě brzy."
,,Tvůj kluk?"
,,Ne"

Hyunjin si mě za zápěstí přitáhl víc k sobě.
,,Lixi tohle je Jungwon, myslím že si budete rozumět. Jste stejně stáří."
,,Těší mě Felixi."
,,Mě taky Jungwone."
Je pravda že mám jen Minha a pár kamarádů navíc by se hodilo…
,,Já tady Lixe teď provedu, pak přijdeme zpátky."
Řekl Hyun a odešel se mnou.

Po prohlídce domu jsme přišli zpátky do obývacího pokoje, kde už bylo docela dost lidí. Tak 20 tipuju. Hned jak jsem tam přišel tak za mnou přiběhly nějaké slečny.
,,Ahoj, jsi tu poprvé?"
,,Jo-"
,,Ty jsi Felix?"
,,Jsem-"
,,Můžeme se s tebou vyfotit?"
Co se to děje?!
,,Proč-"
,Jsme tvoje fanynky. Vlastníš tu kavárnu že ano?"
,,No-"
,,Prosím, jedna fotka a pár podpisů tě nezabije ne?"
Proč. Mě. Nenechají. Domluvit?!

,,Oh- já jsem Danielle, pak jsou tu Hanni, Haerin, Hyein a Minji, ta je tady."
Ukázala na holku co stála trochu dál. Vypadá z nich nejvíc rozumně a taky se stydí. A vypadá docela hezky…
,,Minjino pojď sem."
,,Ne, to je dobrý."
,,Máš teď šanci se vyfotit s Felixem, nechceš toho využít?"
,,Nechci ho obtěžovat."
Řekla docela potichu.

,,Však ho neotravujeme."
,,A zeptala ses ho? Nezeptala, tak jak to víš?"
Mluví docela smutně.
,,Neotravujete, klidně se pojď vyfotit."
Nějak jsem ze sebe dostal. Nikdy mě nenechají mluvit…
,,T-tak jo"
Přišla k nám. Hyunjin nás celou dobu pozoroval. Danielle vytáhla mobil z kapsy a všechny až na Minji se na mě namáčkly. Minji stála trochu vedle.
,,Minji pojď víc k nám."
,,Ne, dobrý."
Přitáhl jsem si ji trochu k sobě.
,,Úsměv"

Vyfotili jsme se.
,,A můžu tvoje telefonní číslo?"
,,Hele to už je trochu moc nemyslíš Danielle?"
,,Hyunjine!"
,,Co je? Něco se ti nezdá?"
,,Proč to kazíš? Chci jeho tel-"
,,Já nic nekazím. Jen se mi zdá že narušuješ Lixovo soukromí."
,,Kdo ho sem vůbec přivedl že se do toho tak montuješ, huh?"
,,Já jsem ho tu přivedl."
,,Oh-"
,,Laskavě ho nech být nebo se osobně postarám o to aby jsi na další sešlosti už nebyla."
,,Jo, už jdu."
Všechny odešly, až na Minji. Ta si mě ještě chvíli prohlížela a pak se ztratila mezi lidmi.

,,Dávej si na ně pozor."
,,Budu"
,,Chceš jít na střechu?"
,,Klidně"
Ta střecha není střecha, ale- agh, prostě placka na které je posezení. Odešli jsme tam. Sedli jsme si na okraj střechy. Už byla trochu zima tak jsem se k Hyunjinovi přitulil.
,,Je ti zima?"
,,Trochu"
,,Tak počkej tady, skočím ti pro deku."
,,Díky"

Odešel. Pořád mi vrtá hlavou ta Minji. Není jako její kamarádky, je víc tichá a taky se mi tak nevnucuje. Slyšel jsem kroky jdoucí ke mně, kdo to je?
,,Omlouvám se za moje kamarádky."
Minji.
,,V pohodě."
Sednula si trochu ode mě.
,,Danielle… líbíš se jí. Jednou tě potkala v té kavárně, pak tě viděla v novinách a v televizi…"
,,Aha"

Koukala se na mě. Nechtěl jsem se na ní otáčet hlavou, věděl jsem že se na mě dívá.
,,Je zima, že?"
,,Jo, to jo. Naštěstí mi Hyunjin nese deku."
,,Tak to jo. Dávej si na některé lidi tady pozor, nejbezpečnější je tu Jungwon, ale o tom už hádám asi víš."
,,Toho už znám."
,,A rozhodně se nebav s Danielle."
Na to že je to její kamarádka tak mi přijde divné že o ní tohle říká.
,,Vím že je to moje kamarádka, ale sama moc dobře vím jaká je. A rozhodně ti nedoporučuju se s ní bavit. Já ji mám ráda, ale pro ostatní je dost nebezpečná. Už jednou takhle málem dostala Jungwona. Prostě ho políbila, naštěstí se nedal."

Hyunjin přišel a sednul si vedle mě na druhou stranu než je Minji.
,,Tady máš"
Obalil mě dekou.
,,Děkuju"
Usmál jsem se na něj. Úsměv mi hned opětoval.
,,Povídáte si?"
,,Jo"
,,Já už asi půjdu, nebudu vás rušit."
,,Ne, to je dobrý."
,,Stejně bych měla jít za holkama, tak zatím."
,,Ahoj"
Odešla pryč.

Už jsme tam seděli tak půl hodiny tipuju, ale pořád jsem měl takový divný pocit že nás někdo sleduje. Když se rozhlédnu okolo tak nikde nikdo. Měl jsem hlavu opřenou o Hyunjinovo rameno, byl jsem zabalený v dece, povídali jsme si a koukali na noční Seoul.
,,Měli by jsme jít za zábavou."
,,Moc se mi nechce, moc na to nejsem."
,,Tobě se tady líbí že?"
,,Jo, je to hezký výhled. A taková… hezká, romantická chvíle."

Podíval se na mě.
,,Pusu"
Políbil jsem ho.
,,Nechci dolů"
,,Je pravda že už všichni budou opilí."
,,Nemůžeme tu ještě chvíli být a pak se vypařit?"
,,Můžeme. Seznámil ses aspoň s někým?"
,,S tím Jungwonem a Minji."
,,Minji je dost tajemná, všichni si myslíme že něco skrývá, ale nikdo neví co. Ani ty její 4 kamarádky to neví."

Najednou na střechu přišla vlna lidí- respektive opilců.
,,Nejvyšší čas aby jsme odešli."
,,Moje slova hyung."
Zmizeli jsme do auta.
,,Jak se ti to líbilo?"
,,No- bylo to super. I když jsme mezi lidmi nebyli."
Dal mi ruku na stehno a odjeli jsme pryč.

Doma jsem si hned lehnul do postele. Podíval jsem se na můj pracovní telefon, někdo mi volal.
,,Lee Felix, prosím?"
,,Tady Minji, ahoj."
,,Ahoj"
,,Zapomněla jsem se tě zeptat na telefonní číslo, tak jsem si našla tohle. Nejsem jako ty 4, jen mi připadáš sympatický a myslím že se s tebou dobře povídá."
,,Ah-ha tak dobře."
,,Chtěla jsem se s tebou domluvit jestli se nechceš nějaký den setkat."
,,Jo, můžeme."
,,Můžeme se sejít na střeše Jungwonova domu, tam kde jsi dneska byl."
,,To by bylo divné, co třeba u nás v-"
,,Do kavárny ne, tam je moc lidí."

Domluvili jsme se že půjdeme na střechu paneláku. Hah, miluju výhledy.

———————————————————
Dneska je to trochu kratší. Víte jak dlouho mi trvalo vymyslet o čem budu dál psát? Každopádně, co si myslíte o Minji?🤨