Nebesa jako baldachýn pomalu přechází v tmav. Tělo tiše ležíce vedle je klidné, nehybné, bez hlásky. Strnulé oči pokryty zelenošedým povlakem láskyplně sledují noční čas.
Za bolestných přechodů
světlo stínem hyne
a světlem stín.
Leč jeví se tak, že splyne
rozpor ctím.
Za nádherných temnot
hvězda nebe drásá
a nebe hvězdu rve.
jak trnitá je spása
když vzejde záře dne.
Tu v tmavých zákoutích zelenavých luk,
tam třpytne, jak ze střepů jas
krůpěj, perla z křištálů svit
propadnouce v koncích řas
propadnouce v tichý cit.
Na stéblách svěže žlutých listí,
saranče bez duše bezduše
křídla mne pod rouchem slunečných nití,
v ochranných rukách moruše,
sleduje mlčky odcházet bytí.
Laskavý hmyze - srdečný strome, věz,
kde radost tvou nezhatí žádný ďas,
Zelené lány, samet trav
zakryjí tělo ostatek čas,
za krátko dozní , vyčkejte vzácní,
oporou bude noci tmav.
ČTEŠ
Hledání (beze) smyslu
PoetryŽití se ve spoustě směrech podobá dekadentní poezii a pro porozumění je nutné najít v něm krásu. Sbírka velkého hledání odpovědí v tématech pro běžného smrtelníka nezajímavých a okoukaných. Veškeré verše zde proto nemají potenciál smyslu pro člověka...
