Jeden si do dlaně zapíchl střep,
hledíce na muže, jež proti proudu teče,
zvěčnil svůj údiv v inkoustové skeče,
by večeří pro oko uklidnil tep.
Jiný je a být je vším, co chtěl by mít,
když další s pyskem až pod kolena noh,
o tom co nelze sepisuje sloh,
a místo života bližší je mu hřmít.
ŽÍT! prosila duše klečící v kolenou,
propadaje do věčnosti pouhých snění,
sny jsou jen iluzí - chybí li dění,
lenost když stává se cestou zvolenou.
Smířit se s otázkou, zda rozdělení čelíme do dvou směrů?,
Jež první létá, sní - přesto život v něm duje,
druhý však hledí a pouze si představuje,
stalo se smyslem mých dnů.
Smyslem jež hýbá s myšlenkou,
zda život miluji,
nebo se mi zdá?
či jen proplouvám řekou, kterou popisuji.
ČTEŠ
Hledání (beze) smyslu
PoetryŽití se ve spoustě směrech podobá dekadentní poezii a pro porozumění je nutné najít v něm krásu. Sbírka velkého hledání odpovědí v tématech pro běžného smrtelníka nezajímavých a okoukaných. Veškeré verše zde proto nemají potenciál smyslu pro člověka...
