V záclonách táhnoucích se skrze a-
nad, i pod éter - možná pod méter,
jež skrze a-
nad i pod, protnut byl naposled Májem.
Schovalo se, chovalo odmítavé slovo dělitelnosti.
Přišlo dítko, smítko bílé, jež utkvělo, kde nemělo.
A zřelo a chtělo.
Však v záclonách táhnoucích se skrze a-
nad, i pod éter - vzduch v ter, proměněn byl a zakalil, co dalo se.
I světlo z té nevinnosti jeho očima se dralo.
"Dej mi cigáro" - lkalo.
Chovalo se, schovalo to odmítavé slovo dělitelnosti.
A to dítko, bílé, jež utkvělo zraky, sebralo si saky - s paky.
A počalo psát braky.
Kdyby však v záclonách táhnoucích se nad i pod éter a-
skrze podal dítku REDku drze a stvrzen s osudem.
Třeba by chcíplo.
A buď, zachránce generace. A buď zachránce, generace.
ČTEŠ
Hledání (beze) smyslu
PoetryŽití se ve spoustě směrech podobá dekadentní poezii a pro porozumění je nutné najít v něm krásu. Sbírka velkého hledání odpovědí v tématech pro běžného smrtelníka nezajímavých a okoukaných. Veškeré verše zde proto nemají potenciál smyslu pro člověka...
