Zjistil jsem, o čem se zdává bláznům v noci plný světel a rachotu chodby. Ti, co nespí, leží s pohledem upřeným na stěnách, na stropech, na mřížích a taky sní.
Na chodbách se vznáší,
ticho v podvečeří,
což jen těžce snáší
ti, co hlukem čeří
neklid vlastní duše.
Za okny se vzdouvá,
větru dech a šelest listí.
To strom s nebem smlouvá
o tom, zda někdy zjistí,
co člověk skrývá v mysli.
Hledím tichem skrze mříž,
ponurý vrak vyplavený moři,
ve vlastní schránce nacházím skrýš
před vším, co nesmlouvavě tvoří,
realitu všedních světů.
První z hořkých okusení detenční nejistoty a bolavé poroby za mříží blázince. Všechny básně z detence budou též součástí příběhu "Za dveřma č. 4", který bude na našem profilu již brzy sdílen!
ČTEŠ
Hledání (beze) smyslu
PoesíaŽití se ve spoustě směrech podobá dekadentní poezii a pro porozumění je nutné najít v něm krásu. Sbírka velkého hledání odpovědí v tématech pro běžného smrtelníka nezajímavých a okoukaných. Veškeré verše zde proto nemají potenciál smyslu pro člověka...
