Sama venku sedím,
na nebe přitom hledím,
hledám sebe, své staré já,
je někde v dálce,
proč už zas slyším žal?
Nemůžu věřit, že se spravím,
když už to celé znám,
všechno opakuje se stále,
možná osudem je mi to dané.
Sleduji hvězdy a představuji si, že žiji jiný život a čas letí,
tak jako když jsem měla vynést smetí.
Místo toho přiletělo něco jako rozsudek smrti. Možná se bojím, možná ne, ale když TO nastane,
už to tolik bolet nebude. Ne?
ČTEŠ
Ty zlé pocity(Básně)
PoetryUrčitě se někdy cítíte jako nic a nebo vám někdo ubližuje. Jestli znáte ten pocit, tak se dosti podobáme a právě z toho pocitu vznikají tyto básně. Jsou založeny na mých dnech a chvílích, ale vím že nejsem sama, většina lidí jsi tím prošla, projde...
