how to bit a hero/CZ✔️

co mám dělat..

Vzbudil jsem se do pondělního rána a hned si všiml polštáře, který byl přilepen k mé dlani. Takže to sen nebyl. No, co teď?  Ozvalo se zaťukání na dveře ,,Petere! Vstávej! Příjdeš pozdě!" Podíval jsem se na mobil, kolik je hodin. Sakra! Má jen deset minut do zvonění!  ,,sakra! Už jdu May!" A vystřelil jsem jako z katapultu. Oblékal jsem se, čistil zuby a chystal věci do školy, to jsem dělal všechno snad na jednou. Když jsem vystřelil z pokoje, vzal jsem si jablko a rozloučil se s May. Pak už jenom běžel ke škole. To se stane jenom mně! Komu jinému taky, že?! Sprintoval jsem a byl jsem rád, že jsem do nikoho nenarazil. Dorazil jsem do školu o sedm minut pozdě, no před hryzancem by to asi bylo o patnáct, ne-li víc. Šel jsem první ke skříňce a pak rovnou do třídy.

,,moc se omlouvám už se to nikdy nestane." Omluvil jsem se hned jak jsem vešel do třídy. ,,dobře pane Parkere, posaďte se."

Díky bohu, že mě má tenhle učitel rád. Sedl jsem si na své místo hned vedle Neda ,,kámo, zase pozdě?!" hned na mě septem zakřičel Ned. ,,to je jedno. Přišel jsem, ne snad?" zašeptal jsem na zpátek.

Škola byla opravdu vyčerpávající, ale pan učitel můj pozdní příchod nehrotil. Takže aspoň něco pozitivního. Vyrazil jsem domů.

Doma už byla May, počkat nějak brzo ne?

Vždycky když přijde takhle brzy tak..přijede strejda Ben! Jej! Kdybych nelepil, tak asi skáču radost, ale no přece byck se z té stěny už nejspíš nedostal.

,,Petere! To už ani neobejmeš svého strýčka!?" Ozval se hlas po mé pravé straně...tak ale proč je to tak nahlas? Nebudu to řešit.

,,Strejdo Bene!" Běžel jsem ho obejmout, cítil jsem na zádech oči tety May. moment je to vůbec normální!? 

Pak jsme šli večeřet, jo už jsem se zmínil, jaká je May skvělá kuchařka?! Jestli jsem myslel, že po tom kousnutí umřu, tak teď si to myslím znova...

,,Co jsi dneska dělal Petere? No vlastně celý týden.." Zeptal se mě strejda Ben a já rychle přemýšlel, a to doslova...

,,No včera jsem byl v knihovně a jinak jsem nic zajímavého nedělal.." ŘEKL jsem a pak mě něco napadlo.

,,To zní skvěle-"

,,Jdu úkoly!" CO jsem to právě ze sebe dostal! No nikdo nic nenamítal a teď sedm na posteli s mobilem v ruce.

PAVOUČÍ LIDÉ

Pavoučí lidé? Skutečnost, či fantazie? Vědci Mary a Richard Parkerovi ve spolupráci s Anthonym Edwardem Starkem zdělili svoji myšlenku světu, pod tímhle názvem. Pavoučí lidé, lidé se schopnostmi pavouka. Zní to neuvěřitelně, ale pro vědce není nic nemožné. 

To teda! Takže jsem něco jako SPIDER-ČLOVĚK! Hele kdybych o tomhle slyšel v televizi, tak jo cool, ale mně se to děje!

Richard a Mary zaznamenávají první pokrok ve svých experimentech!

Schopnosti, kdo by nechtěl být superhrdina? Který se rychle hojí a má super sílu!

Počkat! Já se nejspíš rychle hojím?! COOl a super síla k tomu! Hele je to hustý, ale zase, proč já?!

Superhrdina, neříkam, že jsem nikdy nechtěl být superhrdina, ale to mi bylo asi osm, nebo nějak tak. Teď už vím, jak je to těžké! Ale pomáhat lidem by bylo super...

Vypnul jsem mobil, je toho už moc. Tak si to shrnem. Kousl mě radioaktivní pavouk, kterého udělali ještě mí rodiče, mám nejspíš superschopnosti, mí rodiče možná neměli nehodu, ale byli zavražděni! Jo, toho je dost....

Šel jsem tu noc brzo spát