how to bit a hero/CZ✔️

Je to moje vina

Policisté mluvili v kzchyni s May a já si právě vyplakával srdce do polštáře. Je to moje vina! Kdybych něco udělal! COKOLIV! Ben by tu ještě byl! Neměl jsem odcházet! Proto umřel! Kvůli mě!
Nenáviděl jsem se za to, že jsem toho zločince nezastavil. Slyšel jsem, jak policisté odcházejí a pak se otevřely dveře do mého pokoje. Nereagoval jsem.
,,Pete?" Slyšel jsem Mayin zlomený hlas, ublížil jsem jí. Nezareagoval jsem, dělal jsem jako bych ji neslyšel. Slyšel jsem, jak jde blíž ke mně. Začala mě hladit o zádech. Sedl jsem si a silně jí obejmul. May začala taky brečet.
Nevím jak dlouho jsem tam takhle seděli, ale bylo to dost dlouho na to aby mi došly slzy.
,,Je mi to líto... Můžu za to já..." May mě hned utla.
,,To neříkej, Pete ty za to přece nemůžeš. Ty jsi nestřílel." Řekla mi to pevným hlasem, ale bolest ze ztráty Bena v něm šla slyšet.
Ale mohl jsem ho zastavit. Můžu za to já. May to říká jen tak. Jen tak, protože jsem její synovec... Jo, to bude ono.

-

Další dny jsem si myslel, že svět je jenom místo, kde musíme trpět. Nic víc, nic míň. Ned se mě snažil povzbudit ve škole, ne, že bych si toho nevážil, ale slova mi strejdu nevrátí. Byl to nejbližší, co jsem měl kdy k otci. Je pochopitelné, že se přes to jen tak nepřenesu.
Můžeš za to ty!
Říkal mi stále hlásek v mé hlavě. Snažil jsem se skrz tu bolest dostat, ale nebylo to snadné. Bylo to těžké a to 'těžké' bylo slabé slovo. Někdy jsem si myslel, že to je nemožné. May zase začala pracovat, doma he větší ticho než jdy jindy. Policisté tu noc nenechali ale jen špatné zprávy, ale i podobiznu toho vraha.
Hodněkrát jsem nad tím přemýšlel a čím víc nad tím uvažuju... Tím víc ho chci najít a... a... Však vy víte.
Začal jsem dělat na obleku pro mé nové alter ego, spolu s metačema pavučin. Ve škole jsem udělal Web fluid. Směs na pavučiny do metačů... Kdykoli jsem  se vrátil do práce, bylo to jako by mi nějaký hlas říkal, co mám udělat. Třeba teď vezmi tamto a nalij to do směsi.
To se dělo často.
Nedovolím aby se tohle stalo ještě někomu jinému... Nikdy.

-
Právě sedím na posteli a přemýšlím, jak si budu říkat...
Spiderkid?
Ne, až budu dospělý, bude to trapné.
Spiderling?
Ještě horší.
Spiderboy?
Uhh, to je hroznýý!
A co to zkusit jinak?
Pavoučí kluk, ne!
Pavoučí teenager. To je snad to samé jako spiderkid.
Pavoučí muž? A co takhle. Pak mě něco napadlo. Ani jsem sj neuvědomil, že jsem začal mluvit a ne přemýšlet.
,,Spider-man..."

Tohle chci do nového roku dokončit. Už tu s tím straším dlouho :_).
-Justy