S Valentinem jsme tehdy vyšli na krásný kopec ze kterého byl výhled na celé město. Bylo to doopravdy nádherné a velice jsem si vážila toho, že mne tam Valentin vzal, protože mi povyprávěl, že je to jeho oblíbené místo na které chodí přemýšlet. Byla jsem z toho tedy ještě více zmatená. Nevěděla jsem, co si mám myslet o jeho citech ke mně. Natáhl následně na kopci deku a lehl si na ni. Poklepal na místo vedle něj a já si tedy lehla vedle něj. Poté se mě začal vyptávat třeba na to, jak se dal dohromady Alex s Caroline a jak to snášel Brad, že se ho na to zatím nechtěl ptát. A tak jsem mu vyprávěla vše, co se tady mezitím stalo a popisovala jsem mu i změny, které se staly uvnitř mne. Naslouchal mne po celou dobu a doopravdy to vypadalo, že ho to zajímá. Vynechala jsem povídání o Noahovi a o tom, jak hrozně jsem se měla. Myslím, že si to Valentin uvědomoval a byl za to rád. Párkrát mi do toho skočil a povyprávěl mi něco z Anglie. Já jsem baštila každé jeho slovo a zároveň ho u toho do podrobna sledovala. Všimla jsem si, jak se pořád škrábe na zátylku když si na něco nemůže vzpomenout. Že na mne stále stejně hledí když něco vyprávím a směju se.
Byl to velice příjemný večer a mne se vůbec nechtělo domů. Valentin mě domů odvezl a odprovodil až k domovním dveřím. Tam mne objemul a řekl, že se uvidíme zítra. Byla to hrozně zvláštní situace, jako kdyby Valentin s něcím bojoval v sobě. Ke dveřím mě odprovodil se zamračeným výrazem a objetí bylo kostrbaté a krátké.
Když jsem za sebou zavřela dveře, hluboce jsem vydechla. Slyšela jsem, jak Valentin nastartoval a vydal se pryč. Podívala jsem se na mobil na kterém bylo pár zpráv od Stacy a jedna zpráva od Alexe, že jsem se na ně vykašlala, ale v ne zlém smyslu. Byla jsem po celém dni hrozně unavená, a tak jsem se došla jen osprchovat a spát.
Ráno při zazvonění budíku jsem zamručela. Zvykla jsem si o prázdninách vstávat až okolo oběda když jsem tu byla víceméně sama. Vstala jsem a zamířila do koupelny, kde jsem si opláchla obličej a vyčistila zuby. Chvíli jsem na sebe hleděla, jestli na mne byla nějaká velká změna, ale nebyla, a tak jsem byla zmatená ještě více, že už se Valentinovi nelíbím. Zatřásla jsem hlavou. Tohle mi vždy přišlo hloupé, aby se dívky neměly rády jen kvůli tomu, že se nelíbí nějakému klukovi. Proto jsem si v hlavě řekla, že jsem krásná taková jaká jsem a opustila jsem koupelnu.
Pustila jsem si na repráku svůj ranní playlist a zamířila do kuchyně. Ke snídani jsem si uvařila vajíčka se slaninou. Měla jsem tu jen rohlík z předevčíra, a tak mi nezbývalo nic jiného, co si k tomu dát. Trochu jsem si ho ale nahřála na pánvi a nebylo to tak hrozné.
Po snídani a následném menším úklidu kuchyně přišel čas na vybírání outfitu.
Pro dnešek jsem zvolila černé volné džíny a své šedé triko, které pro mne bylo jako dělané. Bylo z velice příjemného materiálu a krásně mi sedlo. Lehce jsem se nalíčila, ale zvýraznila jsem si oči řasenkou a tužkou více než obvykle. Vlasy jsem si nechala rozpuštěné, ale vpletla jsem si do nich dva malé copánky. Když jsem se podívala na hodiny, bylo 07:35 a to znamenalo, že tu bude Stavy za pět minut. Proto jsem si hodila poslední věci do mé plátěné tašky a vydala se dolů. Nezapomnela jsem vypnout reprák a ustlat si postel.
Nandavala jsem si své nízké martensky když jsem uslyšela, že Stacy už zabrzdila u našeho domu. Naposledy jsem se zkontrolovala v zrcadle a vyšla z domu, který jsem následně zamkla.
Při vstupu do auta mi do uší začala hrát má a Stacyina oblíbená písnička. Vřele jsem se na ni usmála a pozdravila ji.
"Ahoj, má oblíbená nejoblibenější kamarádko!" natáhla se přes střed auta a objala mne. Věděla jsem, že takovéhle uvítání není jen tak. "Nic ti o včerejšku neřeknu." prohlásila jsem rázně.
"Achjo, Emily! Nemůžeš být tak krutá na kamarádku, která tě vozí každý den do školy." udělá na mne prosebný pohled. "Můži jít pěšky." a začala jsem se natahovat po klice auta, ale ruka Stacy mě pozastavila. "Dobře. Až o tom budeš chtít mluvit, jsem tu." pozvedne na mne obočí a já na ni přikývmu. Vím, že ten čas určitě přijde.
Dál už jen posloucháme písničky a já přemýšlím nad tím, jak asi budu reagovat až znovu uvidím Valentina. Jen při té představě se mi rozbušilo srdce. Kdybychom byli včera s Valentinem na té vyhlídce jako pár, bylo by to krásné. Pořád jsem ale netušila jestli Valentina doopravdy chci zpět. Přece by to nedávalo smysl, proč bych se s ním rozcházela. Nemůžu za ním přece přijít a říct: "Hej, tak se dáme znova dohromady, co ty na to?"
A brala bych to za hotové. Kéž by to bylo tak jednoduché.
Zaparkovali jsme před školou a vydali se ke škole. Stacy mi začala vyprávět o nových prvácích a postupně mi je cestou ke skřínkám ukazovala. Říkala, kdo se jí líbí a ldo ji nepřijde sympatický vůbec. Bylo to vcelku zábavné. Zrovna mi povídala o nějakém klukovi, který prý vypadá hrozně vtipně když jsem si všimla, že Valentin stojí s Bradem u skřínky Stacy, kde měli skřínku i oni, a díval se na mne. Opět mě pozoroval, prohlížel si mne. Byla jsem z toho nesvá.
Stacy si toho nejspíše všimla. "Všechno dobrý?" optá se, jen souhlasně přikývnu. Stacy se vydá ke své skřínce a já k té své. Nina zrovna od ní odchází a já jsem ráda. Extrémně mi teď vadí, že máme stejné skřínky od prváku až po čtvrťák.
"Ahoj." ozve se zamnou velice zvučný hlas. Otočím se a uvidím kluka, kterého jsem tu ještě neviděla. Má hnědé vlasy, trochu rozcuchané do stran, je poměrně vysoký a hubený. Jeho oči jsou také hnědé.
"Ahoj." pozdravím ho nazpět trochu se zmateností. "Jsem Caleb a ty?" představí se. "Já jsem Emily, potřebuješ něco?" stále jsem zmatená, co po mne chce. "Nechtěla by jsi-" jeho hlas přeruší mužské odkašlání. Po jeho pravici se totiž najednou objevil Valentin. Caleb si Valentina přeměří, polkne, a pak se podívá zas na mne. Následně bez dalšího slova odejde. Co to mělo jako znamenat?
