"Potřebuješ něco?" zeptám se Valentina. Ten už se nadechuje, že mi odpoví, ale přichomítá se k nám Stacy s Bradem.
"Dnes budu pořádat ten večírek." řekne Stacy. Udiveně se na ni podívám. Vždyť je úterý. Ještě jsme se ale tolik neučili takže jsem v tom neviděla něco zas tak špatného. Těšila jsem se, že se opiju a na chvíli na vše zapomenu.
Den ve škole probíhal docela pomalu, protože jsme se ještě neučili na plno, ale i tak na volno v hodinách nezbyl čas. Skoro na všech předmětech sedím buď se Stacy, anebo Caroline či Alexem.
Už poslední hodinu jsem začala přemýšlet, co si vezmu na sebe. A nechtěla jsem se chystat sama.
"Pst." drknu do Car, která sedí vedle mne. "Hm?" zrovna si píše zápis do sešitu, a tak chvíli počkám až dopíše poslední větu. "Nechceš přijít ke mně a nachystat se ke Stacy?" optám se ji. Caroline se rozzáří očka. "No jasně! Už se z Alexe asi zblázním." zasměje se lehce, ale já vím, že ji neustálá přítomnost Alexe vůbec nevadí. Učitelka přeskočí snímek na prezentaci, a tak se opět vrhnu do opisování.
"Přijdu třeba ve čtyři." oznámi mi Caroline když zazvoní na konec. Kývnu na souhlas. Vydáme se společně na oběd, protože tohle byla naše poslední hodina.
"Alex bude mít brzy narozeniny a já vůbec nevím, co mu mám koupit." povzdechme má blonďatá kamarádka když procházíme chodbou. Na to jsem já třeba vůbec zapomněla. Já měla narozeniny v březnu, Caroline teď o prázdninách jen o týden později než měl Brad a poslední co zbývali tento rok jako oslavenci byl Alex, Stacy a Valentin.
"A co vám zakoupit něco dohromady? Nějaký výlet nebo tak?" navrhnu. "Kolik nám je, čtyřicet?" pousměje se na mě Car. Nad tím se zasměju. "Máš pravdu. Mě už asi napadlo, co mu koupím." tenrokrát se na ni pousměju já. "A co?" zeptá se Car dotčeně.
"To by mne taky zajímalo." najednou se u nás objeví ten, o kom se bavíme. "Nebuď zvědavý nebo budeš brzy starý." vypláznu na něj jazyk a on se uchechtne. Obejme Caroline kolem ramen a dá ji pusu na tvář. "Moc jsi mo chyběla, lásko." řekne ji a pootočí ji k sobě aby si viděli do očí. Oběma pohled změkne a na tváři se jim objeví malý potulný úsměv. "A ty mne." Caroline se k němu nahne a dá mu cudnou pusu na pusu. Alex si ji ale přitáhne do vášnivého polibku. To je pro mne už znamení., že mám odejít. Proto je nechám před jídelnou a samotná se vydám pro jídlo.
Rozhlížím se po jídelně jestli tam není Stacy nebo Brad, ale nikoho z nich nevidím.
"Hledáš mne?" naskočí mi husí kůže když se přímo za mnou ozve hlas Leroye. "No jistě." uchechtnu se. "Těšíš se dnes ke Stacy?" optá se mne a položí mi dlaň na spodní část zad aby mne přiměl se posunout v řadě. Trochu se zarazím. "Asi ano. A ty?" jeho odpověd mě upřímně zajímá, stejně jako každé slovo, které vypustí z pusy. "Dlouho jsem tady nebyl na večírku takže jo." zazubí se na mne a já opět nemůžu myslet na nic jiného než, že u toho vypadá krásně. Říkám si, jestli už nejsem na hlavu. "Tady? V Anglii si chodil na večírky?" v mém hlase jde určitě slyšet, že mi to udělalo trochu obavy. Na večircích se pije, a když se pije tak lidi dělají hovna, a když lidi dělají hovna dopadá to špatně. "Na pár." mykne rameny a zkoumá mě pohledem. Na to mu už nic neodpovím, nevím co. "A co jsi mi chtěl říct ráno?" Leroy se zamračí a změří si mě pohledem. "Nic podstatného." vezme do rukou tác a i mne podá. Porozhlédnu se po jídelně a u jednoho stolu si všimnu toho kluka z rána. Pozoruje mne přes skoro celou jídelnu a očividně vůbec nevnímá, co mu říká jeho kamarád naproti. Valentin se podívá tím směrem taky a opět se zamračí. "Nebav se s tím klukem." řekne mi. "A proč?" nandám si na tác bagetu a ice tea. "Protože jsem to řekl." a je to tu. Pootočím se na něj celým tělem. "A já ti říkám, že se budu bavit s kým chci a ty mi do toho nemáš co říkat." na tváři se mu udělají vrásky mezi obočím a vypadá jako kdyby v mysli něco hledal, nějaký záchytný bod. Já ho tam ale nechám stát a vydám se ke stolu. Tohle mi určitě nechybělo, jeho panovačnost.
Vyrazím ke stolu, jde většinou obědváme a posadím se na konec. Valentin se naproti mne objevil třeba po minutě. Začnu rozbalovat svou bagetu a nevěnuju mu žádnou pozornost. "Promiň." řekne potichu. Zvedne se mi koutek úst a pohlédnu na něj. Jde vidět, že omluvit se, mu dalo zabrat, ale udělal to. "V pohodě." nebudu to dál řešit, protože jde vidět, že se v přemýšlení Valentin změnil a já na něj byla pyšná. Snažil se změnit své špatné stránky. Na jednu stranu jsem ale nevěděla jestli je to dobře, jestli se Valentin nezmění úplně. Nemohl bojovat s něčím, co měl zaryté hluboko v sobě, ale očividně se o to snažil. Byla jsem od jeho příchodu tak zmatená.
"Děje se něco?" vyruší mě z mých myšlenek a vrátí mě zpět do reality. "Ne." odpovím mu stroze a napiju se vody. "Přijdeš ke Stacy, že?" ptá se mne. Přikývnu. Všimnu si, že od okénka už s jídlem odchází Caroline, Alex a Stacy. Zpozorují nás a vydají se sem. "Už jdou ostatní." přikývnu směrem k nim, ale Valentin se ani neotočí. Propaluje mě pohledem. A já se z toho začnu červenat, protože stále nejsem zvyklá na jeho tmavé pohledy.
"Čaute!" pozdraví nás Stacy a posadí se vedle mne. Car zasedne vedle Leroye a Alex po jejím boku.
"Doražte co nejdříve, hrozně se těším." rozbásní se Stacy. "Já se půjdu chystat k Emily, a pak dorazíme." odpoví ji na to Caroline. "A můžu přijít taky?" zeptá se Alex. "Ne." odpovíme s Car jednohlasně, a pak se i na stejno zasmějeme. Tohle byla pouze dívčí záležitost. "Chceš snad strávit tři hodiny líčením a vybíráním outfitů?" optá se ho Caroline sladce a začne mu napravovat vlasy. "Určitě ne." Alex se zašklebí, odtáhne od Car a rozcuchá si vlasy zpět, jak je měl předtím. Caroline se na něj pousměje a poté se k sobě nakloní a dají si pusu. Odvrátím od nich pohled a zahledím se do svého tácu. Už mi chtěly myšlenky utíkat k těm smutným, ale Stacy do mne šťouchne.
Povzbudivě se na mne usměje a mě to zahřeje u srdíčka. Stacy už ví, jak přemýšlím a jak cítím a to mne těšilo. Byla jsem ráda, že na mne někdo bere ohled.
