Zvuk budíku se rozezněl po mém pokoji a já zamručela.
Nátahla jsem se ke stolku a vypla ho. Následně jsem si zívla a vstala z postele.
Zaplula jsem do koupelny, kde jsem se osprchovala, usušila a prostě udělala všechnu hygienu. Bylo to osvěžující a já se hned cítila lépe.
Stoupla jsem si před svou skříň a chvíli se rozhodovala nad tím, co si na sebe vezmu. V mém šatníku totiž přibylo dost černých kousků.
Nakonec jsem vybrala černé větší tričko a modré volné džíny. Cítila jsem se v tom pohodlně a hlavně sebevědoměji než v čemkoliv jiném.
Udělala jsem si ještě lehký makeup a poupravila si vlasy. Stoupla jsem si před zrcadlo a podívala se sama na sebe. Idkyž jsem se krom oblečení nijak moc nezměnila, přišla jsem si jiná.
Povzdychla jsem si, popadla svůj batoh a vyběhla z pokoje.
Scházela jsem schody když mi začal vyzvánět telefon. Rychle jsem vybrala telefon z tašky a koukla se, kdo volá. Byla to máma.
"Ahoj, mami." řekla jsem zatímco jsem už vcházela do chodby.
"Ahoj, broučku. Chtěla jsem ti jenom popřát hodně štěstí." pozvedla jsem obočí a sedla si na stoličku u dveří. Potom jsem si k sobě přisunula svoje vojenské boty a pousmála se nad nimi.
"Díky. Hele já už jsem na odchodu tak ti zavolám po škole. Užij si to v práci."
"Dobře. Tak ahoj." nečekala jsem a položila to. Nejspíš to bylo nemístné, ale já na mámu vážně neměla náladu.
Po zamčení dveří jsem skočila ze schodů a porozhlédla se po ulici. O pár sekund později se na konci ulice objevil vůz.
Vyšla jsem blíže k silnici a čekala až Stacy zastaví. Ani nezabrzdila a já už otevřela dveře od spolujezdce.
"Čau." hodím si batoh pod nohy a kouknu na ni. Má na sobě růžový top, bíle džíny s vysokým pasem a na krku zlatý náhrdelník.
"Ahoj. Jak se máš?" Stacy vyjede a já začnu přeskakovat rádiové stanice. "Sakra. Zrovna tam byla moje oblíbená písnička." zanadává a já se uchechtnu.
"V poho, teď mi volala máma jinak nic. Proč?" uslyšela jsem nějaký příjemný tón a trochu dala větší hlasitost.
"Valentin se vrátil." střelila jsem pohledem ke své blonďaté kamarádce a zkontrolovala jestli si nedělá srandu. Soustředila se na cestu, ale hodila po mě vážný pohled.
Já se otočila k cestě před námi a na chvíli zkameněla. Valentin se vrátil. Valentin se vrátil. Změní se tím něco? Co se stane až se uvidíme? Bude si myslet, že se nic nestalo? Zbije Noaha?
Myšlenky mi vířily hlavou a já na jediné, co jsem se zmohla, bylo dát písničku o něco víc nahlas a poslouchat text.
"Kde jsi našla tohohle kluka? Já říkám, nějací lidé se zamilují do nesprávných. Chyby, se dějí - to je v pořádku, je to v pohodě. Můžeš si myslet, že jsi zamilovaný, ale přitom jsi jen v bolestech."
Svezla jsem se více do sedačky a zaklonila hlavu.
"Myslela jsem, že by bylo lepší kdyby si to věděla." Stacy už parkovala před školou a já těžce vydechovala.
"V pohodě. Díky." nechci aby mě Stacy opět viděla slabou, a tak vystoupím z auta.
Batoh si přehodím přes rameno a spěšným krokem se vydám do školy.
"Emily!" uslyším hlas Noaha a neochotně se otočím. Klusem ke mně přejde a předkloní se aby mi dal pusu, já uhnu, a tak mi ji dá na tvář.
"Děje se něco, puso?" usměje se na mě. Moje obočí se smrští a já zakroutím hlavou.
"Nech mě být." bez dalšího slova se otočím a už dokončím svou cestu do školy.
Na chodbě je plno a mně dělá problém se vůbec někam pohnout. Uteču na záchody, kde se zavřu do kabinky a opřu si čelo o dveře.
Uslyším nějaké dívčí hlasy, které si stoupnou přímo před moji kabinku.
"Věděla jsi, že se vrátil Leroy?" nebyla jsem si jistá, ale možná to byl ten jeden z dívčích hlasů, co jsem slyšela na párty u Stacy.
"Jo. Od někoho jsem slyšela, že byl ve vězení." druhá dívka se uchechtla a já protočila očima.
"Ani bych se tomu nedivila. Zajímá mě ale reakce tý blondýnky s kterou chodil. Je to děvka." její slova mě nijak nezasáhly, ale přesto udivily.
Ty holky si ještě chvíli povídají o svých rozvrzích, a pak odejdou. Já si dovolím těžce vydechnout a nakonec bouchnout do dveří.
Trochu mě zabolí ruka, ale jinak nic. Otevřu dveře a vydám se k učebně, která je braná jako naše třída už od prvního ročníku. Zahnu za roh a do někoho narazím.
Ta vůně mě do nosu udeří hned a já vzhlédnu co nejrychleji dokážu. Je to on. Jeho krásné černé vlasy, které jsou mnohem delší. Jeho šedozelené oči, které mě právě zkoumají. Jeho rysy tváře, které mi přijdou mnohem výraznější.
A když pohlédnu na jeho tělo.... má mnohem větší ramena a díky krátkému rukávu můžu vidět, že i ruce. Také si všimnu, že mu zpod něj vyčuhuje.. černý inkoust, který tam určitě dříve nebyl.
Mé rty se pootevřou a já mu pohlédnu opět do tváře.
"Ahoj." řekne svým sametovým hlasem. Polknu a podívám se na svoje oblečení. Jeho pohled k němu taky zabloudí a já můžu slyšet jeho tiché nadechnutí, které je poněkud hlubší.
"Ahoj." odpovím.
"Jak se máš?" zeptá se mě.
Počkat. On se vrátí po osmi měsících a zeptá se mě, jak se mám?
"Jak se mám? Jak se mám?! To se mě ptáš teď, po osmi měsících, co jsi ani jednou nezavolal ani nenapsal? Měla jsem se na hovno! A jestli si myslíš, že jen tak přijdeš a budeš dělat, že se nic nestalo tak jsi na omylu! Nenávidím tě!" strčím do něj ramenem a odkráčím od něj.
Bože. Co jsem to teď udělala?
