Thorn x Já

Seznámení

*z pohledu Thorna*
Dnes se ma cely dvůr seznámit s tím novým hejtmanem. Ten člověk do Metropolis v životě nevkrocil a nikdo ho nezná. Cela tahle věc se mi vubec nelibi, nechapu jak byl zvolen, ale zaslechl jsem o něm spoustu zajímavých věcí.
Naposledy jsem se podival do zrcadla, jestli nemám neco spatne s uniformou. Spočítal jsem všechny knofliky na kosili i na kabátě. Zkontroloval jsem ze mám nařízené hodinky, a ze recene hodinky jsou v me kapse. Prohrábl jsem si vlasy a pak si je zcesal dozadu. Všechno je v poradku, muzu vyrazit do Farukovy veze, kde se koná slavnostní přivítání. Nejhorsi na tom je, ze s sebou musím tahat nejen moji tetu, ale take Ofelii. Jestli me tam ztrapní před tím hejtmanem asi to nepreziju. Musím využít toho, ze me nezná, a vytvořit si s nim dobry vztah. Jiste mu už spousta lidi o mne napovídala věci pravdivé i nepravdivé, ale stejně muzu udělat dobry dojem. Ne ze by mi šlo dělat dobry dojem, doufám tedy, ze na nej zapůsobím sam s tím, co mi jde nejlépe, a tedy pracovitost, vytrvalost a ctižádostivost.
*pohled richarda*
Sedel jsem ve svém novém bytě a přemítal, jestli jsem udelal dobre. Neznam tu jedinou duši a všichni vypadají falešně. Město iluzi, co jsem čekal? První, koho jsem tu poznal byl pan velvyslanec Archibald, ten jediný vypadal jako někdo kdo nelze, pravděpodobně je to proto, ze je z rodu Pavučin, ze? Je mi upřímně docela simpaticky, a take mi udelal tu laskavost, ze mi pověděl neco malo o lidech, se kterými se pravděpodobně budu často stýkat.
První tu máme indendanta Thorna, pry nemanželské dítě, cela jeho rodinna situace vypada jako velké stigma, stýká se pry jen se svoji tetou Berenildou. Berenilda sama zněla take zajimave, nejvlivnější zena na dvoře a oblibenkyne Faruka. A pak ma Thorn prý snoubenku Ofelii. Vypada to na sňatek z politických důvodů, prý se k ni dvakrát nemá, podle Archibalda je roztomilá.
,,Za pět minut musíme odcházet pane." zatukal na dveře sluha, který mi byl přidělen jako osobní. Tohle se mi tu zrovna nelibilo, nakládá se tu s lidmi jako se stroji, možná to jednou zmenim.
,,Tak jdeme," vyšli jsme na chodbu a nastoupili do výtahu ,,jak se vubec jmenujes?" zeptal jsem se sluhy.
,,To prosím není důležité, pane."
Hádal bych se s nim, ale výtah už zastavil a já musel vystoupit.
Sluha me vedl nějakou zadní chodbou, začal jsem se třást nervozitou, hlavně to na sobe nesmím nechat znát.
,,Tady jste příteli," uvítal me Archibald v male místnůstce před velkým sálem ,,tak pojďte, držte se me a nic se vám nestane."
,,Co by se mi mělo stát?" zeptal jsem se podezřívavě.
,,Ze by na vás chtěl mluvit někdo nepovolany, když s vámi budu já, poznáte jen ty nejdůležitější osoby."
Oddechl jsem si, tohoto člověka mi seslalo samo nebe.
*pohled Thorna*
Poté, co jsem vyzvedl Ofelii a tetu v jejich apartmá jsme všichni šli po molu (poznámka autora: molo se říká takovym jakoze chodbam tam idk jak to vysvetlit) směrem do sálu. Už z dálky jsem cítil desítky očí sledujících me a Ofelii. Slyšel jsem jak si cosi septaji mezi sebou, několikrát jsem zaslechl ,,bastard" takové to tu už bylo, smířil jsem se s tím už hodne davno.
Vstoupil jsem s tetou a Ofelii v závěsu do sálu plného lidi. Bylo tu vedro k padnuti. Hejtmana jsem si hned všiml, vubec sem nezapadal.
Tmavě hnědé vlasy vyholene po stranách vycnivaly, vsicni okolo měli vesměs světlejší barvy. I jeho obleceni působilo.. zvláštně. Měl na sobe hnědé látkové kalhoty lněnou kosili, která byla nejméně o tři čísla větší než jeho reálná velikost, tomu urcite teplo nebylo. Vypadal trochu jako bezdomovec, čímž krasne ladil k deravemu klobouku a celkove vyzazi Archibalda, vedle kterého naneštěstí stal. S tím jsem opravdu mluvit nechtěl, ale nevypadalo to, ze se od nej chce hnout a tak jsem vyrazil směrem k nim, Ofelii jsem nechal s tetou u dveří.
Archibald si me z dálky všiml a začal neco horlivě povidat hejtmanovi.
*pohled richarda*
Už jsem se seznámil asi s pěti lidmi, jejich jména si nepamatuji, ale Archibald všechno zachraňuje. Snažím se dělat dobry dojem a docela to vychází. Už to chvíli vypadalo, ze budu mít klid, když v tu ranu me Archi, jak mi řekl ze mu muzu rikat, take jsme si už i potykali, chytl za rameno.
,,Vidis to co já? Sam pan indendant se rozhodl poctit nás svou přítomností." zněl u toho neskutecne otravene.
,,Nemáš ho rad, ze?" uhodl jsem.
,,To opravdu ne, ale to teď řešit nemusíme."
,,Zdravím," řekl stroze intendant když k nám došel ,,vy musíte být ten nový hejtman." všiml jsem si, ze mluví přímo na me, Archibalda jako by si ani nevšiml. Nicméně ten si ho naopak všímal až moc.
,,Take vás zdravím pane Thorne, ano tohle je-"
,,Vás jsem se neptal," přerušil ho ,,jak se jmenujete?" otočil se na me.
,,Richard" řekl jsem a zrovna mi musel přeskočit hlas.
,,Těší me, me jmeno je Thorn, jak už vám možná Archibald racil sdělit."
,,Ano slyšel jsem o vás" usmál jsem se na nej. Byl snad o tricet centimetrů vyšší než já, a skoro jsem mu nevidel do oči. Vypadal jako kus ledu, po obliceji se mu táhlo několik jizev, čím si ten člověk prošel? Vyraznost jeho obliceje umocnovaly skoro bílé vlasy zcesane dozadu a velký, orlí nos.
,,Co jste o mne slyšel, smím li se zeptat?"
,,Ze jste dost výkonný a plnite povinnosti jak mate. Myslím ze bude příjemné pracovat s takovýmto člověkem." rozhodl jsem se, ze vynechán pomluvy, které jsem slyšel, a ze jich bylo dost. Ze je ho člověk bez osobnosti, ze si nezaslouží svoje místo, a spoustu horších věcí.
,,To je milé, ne každý by si ze všech veci, které se o mne dozví, odnesl tohle." Aha, takže si byl těch pomluv vědom.
,,Neznam vás, a proto mi nepřísluší vás soudit. Slyšel jsem toho hodne o vaší tetičce, myslíte ze byste me s ni mohl seznámit?"
,,Ale jiste," vypadal zklamane ,,pojďte za mnou."
,,Budu od vás potřebovat pomoct.." řekl jsem po ceste na druhou stranu sálu.
,,Ano?" nadzvedl lehce oboci a jizva nad okem se mu trochu zkrabatila.
,,Vubec nikoho tu neznam a nevim jak to tady chodi, předpokládám ze mi asi pomůžete s pracovními záležitostmi, ale mohl byste mi sdělit komu tu muzu věřit? Zatím tu znam blíže jen Archiho."
,,Archibalda nenávidím z osobních důvodu, nicméně lhář to není. Mne rozhodne věřit můžete, já vám kudlu do zad nebodnu, jelikož spolu budeme spolupracovat a budeme se potřebovat navzajem. Nikomu jinému tu radši neverte, všichni se jen ženou za Farukovou přízni."
,,Neco takoveho jsem čekal, diky." zamumlal jsem zklamane. To bude tedy život..
Mezitím už jsme došli k Berenilde.
Byla to nejkrásnější zena, kterou jsem v životě videl, vypadala na tricet, přesto, ze ji bylo nejmene čtyřicet pět.
,,Vítám vás v Metropolis." usmala se na me, zatímco jsem ji libal ruku. ,,Jak se vám tu líbí?"
,,Zatím jsem si tu nic moc nepřehlédl, prijel jsem před dvěma dny, ale to co jsem videl se mi moc líbí." občas neni za škodu trochu lhát.
,,To jsem moc rada."
Za ni jsem si všiml drobné zeny s tmavě hnědými kudrnami.
,,Vy musíte být Ofelie."
,,Ano," vypadala vystrasene. Chtěla neco říct, ale Thorn se podival na hodinky a prohlásil: ,,Pojďte prosím se mnou, ještě vám musím předat klice od pracovny."
Byl jsem rad ze jdeme pryč, po hodině a půl už jsem měl lidi opravdu dost.
,,Ty klice mohly počkat na zítra, ale přišlo mi, ze byste se docela rad ztratil ze sálu." řekl, zatímco me vedl chodbami, ze kterých se sam v životě nevymotám.
,,Mate pravdu, dekuji."
Došli jsme do jeho pracovny a dal mi klice.
,,Vy jste hned vedle me, je to proto, ze často budeme věci řešit společně, a proto je zbytečné, abyste se porad musel tahat po celém Metropolis. U me je kavovar, používejte ho jak je vám libo, jen tam nemám cukr."
,,Diky moc, take nesladim, takže to je v poradku. Omluvte me, ale já asi pujdu spat, jsem priserne vyčerpaný."
,,Naprosto vás chapu, jen poslední věc, v kolik zítra přijdete, abych vás zasvětil do tajemstvi Metropolis?"
,,Kdo ví kdy se probudim.."
zamyslel jsem se.
,,Tak mi půl hodiny predtim zavolejte, vstavam v půl šesté, od tě doby až do devíti večer me tu jiste zastihnete. Dobrou noc."
Už ani nevim jak jsem se dostal do svého bytu, v obleceni jsem padl to postele a spal jsem jako zabity.