Thorn x Já

Jak to vlastne vsechno zacalo?

Rano jsem se vzbudil a thorn už tam davno nebyl, jak typické. Podival jsem se na hodiny, bylo po jedenácté.
Vytáhl jsem svoje rozlamane tělo z postele a oblékl se. Měl jsem pocit, jako bych byl včera ve válce.
Vyšel jsem ze dveří a vrazil jsem do Archibalda.
,,příteli no ty vypadas" rozesmal se ,,co to s tebou ten člověk udelal?"
,,to bys nechtěl slyset" pokrčil jsem rameny a šel jsem si do svého bytu ještě lehnout.
Natáhl jsem se na gauč a přemýšlel jsem o chvíli, kdy jsem se ho dotkl poprvé.
Bylo to tři měsíce po tom, co jsem na pólu nastoupil, a ještě jsem vůbec nemel tušení.
Thorn měl jet provést jakési kontroly na druhou stranu pólu, a mne bylo řečeno, abych jel s nim, ze prý se něco přiučím.
Odlétali jsme menší vzducholodí v půl šesté ráno, chtělo se mi strasne spat. Thorn vypadal stejně jako vždycky, jeho se snad únava netýkala.
,,Dobré ráno" zabručel a ani se na me nepodíval, nebyl jsem si jistý, jestli je rad ze tam jsem.
Když jsme dorazili na místo, bylo po poledni, a bez vybalení jsme hned šli do města.
Thorn obcházet různé obchody a kontroloval, jestli mají povolení k prodeji a podobně.
Tehdy jsem nechápal, proč to musí dělat on, ale teď už vim, ze se ho chtěli na par dni zbavit.
Zpět do domu, kde jsme byli do dalšího dne ubytování, jsme se dostali až k večeru. Něco málo jsme snědli a chystali jsme se ke spanku.
Dům měl dvě ložnice, každou na jiné straně domu. Když jsem vešel do té, která měla být moje, došlo mi, ze tu spat nemůžu.
A totiž, zatékalo ze stropu, po celé stěně se táhla plíseň. Otráveně jsem se otočil a šel jsem to říct thornovi, který sedel dole u krbu.
,,tak to si asi budete muset ustlat tady na gauci" prohlásil nevzrušeně a dal listoval novinami. Založil jsem ruce na hrudi. Ten gauč vypadal priserne nepohodlně, ale co se dá dělat.
Chvíli jsem sedel v tichu u stolu a prohlížel si ubrus.
To ticho bylo neskutečně trapné.
Hodiny tikaly.
Tik
Tak
Tik
Tak
Měl jsem pocit, ze se z toho zblázním.
Bouchl jsem do stolu a Thorn lehce nadzvedl obočí a podíval se na me.
,,všechno v pořádku?" Zeptal se.
,,je skoro půlnoc a jsem vyčerpaný k smrti, rad bych si šel lehnout, takže kdybyste byl tak laskav a šel si číst k sobe" zívl jsem.
Beze slov se zvednul, ve dveřích se otočil, aby mi popřál dobrou noc, a zmizel.
Poradně jsem přiložil do kamen a lehl jsem si. Ta podelana pohovka byla kratší než já.. to bude noc. Do tři do rána jsem se prevaloval, z polštářů šla z nějakého důvodu hrozna zima, ale od kamen mi bylo teplo. Pak jsem snad na chvíli usnul, vzbudil me až Thorn když si dělal snídani.
V pět ráno.
Dělá si srandu?
,,jak jste se vyspal?" Zeptal se, snad ze zdvořilosti.
,,nevyspal, díky za optaní.."
,,Jakto?" Staral se.
,,ta pohovka je příšerná, a je tu zima," fnuknul jsem unaveně.
Podíval se na me s lítosti v očích.
,,večer něco vymyslím" slíbil.
Teď už vím, protože mi to řekl, že schválně otevřel okno, o kterém jsem nevěděl, ze tam je, aby mi byla zima.
Celý den jsme chodili, tedy on chodil a já napůl blouznil, po městě.
Prý jsem mu sedmkrát usnul na rameni, když jsme někde seděli a čekali.
Večer jsem se sotva dopotácel do dveří a začal jsem klimbat hned u večeře.
,,tak co, budu takhle trpět další noc?" Zeptal jsem se ho.
Zavrtěl hlavou.
,,na tu pohovku si lehnu já" koukal jsem na nej v čirém šoku.
,,Však jste o dvě hlavy vyšší než já, to nejde"
,,a co chcete dělat?"
Pokročil jsem rameny.
,,něco me napadlo, ale.."
,,ano?"
,,to je blbost, s tím nebudete souhlasit" zamumlal.
,,prosimvas, udělám cokoli, abych tu nemusel celou noc mrznout."
,,no.." zamyslel se ,,myslím, ze ta postel je dost široká, abychom se tam vešli oba. Víte ani vás moc neznám, ale zase vás znám natolik, abych věděl, ze vás tu nechci nechat umrznout."
To me překvapilo.
Tenhle chlap byl milý asi jako kostka ledu, tudíž obětování jeho vlastního pohodlí pro me bylo něco nečekaného.
,,nabídku přijímám, dekuji" odpověděl jsem neobratně.
Thorn se prkenně zvedl a prohlásil:
,,je dost pozdě, takže.. jdeme spát."
Už tehdy jsem cítil jakysi lechtivý pocit v břiše. Nervozitu, asi.
Postel byla opravdu široká, lehl jsem si tak na stranu, jak to jen šlo.
První problém nastal, když jsme zjistili, ze se pod peřinu prostě oba nevejdeme. Zkusili jsme najít jinou, ale všechny byly děravé.
Navrhl jsem, ze si vezmu vic oblečení a peřinu nebudu potřebovat, ale Thorn z hygienických důvodu kategoricky odmítl, ze bych spal ve věcech, ve kterých jsem předtím chodil venku.
,,to si ale budu muset lehnout blíž k vám"
,,pro mě za mě si lehnete jak chcete, aspoň vám nebude zima a nebudu mít na zodpovědnost, ze jste onemocněl."
Opatrně jsem se posunul k němu. Srdce jsem z toho měl jak na houpačce.
Teď jsem se ho dotýkal ramenem. Měl jsem pocit, jakoby mezi námi byl snad elektricky proud.
Cítil jsem svůj vlastní tep.
Slyšel jsem jeho dech.
A pak se mi zavřely oči.
Spal jsem jako miminko, vzbudil jsem se až v devět.
Thorn ležel vedle mě. Nebo spis.. z nějakého důvodu jsem byl přitulený k němu.
Jednu ruku měl přehozenou preze me.
Nechápal jsem to, ale bylo to tak zvláštně příjemné.
Chvíli jsem uvažoval, co udělám. Co mu řeknu, až se probudím?
Nevím jestli poznal, ze už nespim, ale pomalu se ode me odtáhl.
Porad jsem dělal, ze spím.
Vstal, asi se oblékl, a šel ke dveřím.
Zastavil se.
Co dělá?
Došel zpět k posteli, z moji strany.
Pohladil me po hlavě, ani jsem nedýchal.
Asi, možná, spíš určitě nevedel, ze jsem vzhůru.
V dalším momentu byl pryč a do konce naší pracovní cesty se o tom nezmínil.

Na dlouhou dobu mi tím zamotal hlavu. Dva měsíce okolo me chodil a tvaril se, ze se nikdy nic nestalo. Dalo by se říct, ze me i ignoroval.
A já dva měsíce jako idiot myslel na ten jeden pohyb, kterým mi strčil pramen vlasů za ucho.
Po těch dvou měsících jsem se ho na to zeptal.
Řekl mi, ze věděl ze nespím a když jsem se tvářil že ano, měl za to, ze mi to vadilo.
Vyvedl jsem ho z omylu.
,,delas si srandu? Od té doby nemyslím na nic jiného!"
,,taky ne.."
,,bože kez bys nemel snoubenku.."
,,ta nikoho nezajímá" odsekl ,,až si ji vezmu, odjede hezky zpátky na Animu."
Přistoupil jsem kousek bliz k němu a zvedl jsem oči. V srdci mi rostla naděje.
Naděje, ze by indendant Metropolis, o kterém se vědělo, ze emoce jsou pro nej cizi slovo, mohl moje city opětovat.
,,nikdy jsem nebyl zamilovaný," zmlkl, zamyslel se a vzal moji hlavu do dlani ,,dokud jsem nepotkal tebe. Nevim co se to se mnou deje, ale vim, ze jsi moje bezpečné místo, někdo, na koho se každý den neskutecne tesim."
,,pokud se tohle někdo dozví, jsme oba mrtví.." zašeptal jsem vydesene.
,,stojí mi to za ten risk," prohlásil pevně ,,nenecham si lásku utéct, jen protože je nezvyklá."
Objal jsem ho.
Tiskl me k sobe.
Letmo me políbil do vlasů.
Tehdy jsem ještě nevěděl, jestli to stojí za to.
Jestli za nej budu připravený dat kariéru.
Jestli budu moct lhát.
Jestli mi ty věčné schovávačky a tajné schůzky něco přinesou.
Ale teď to vim.
Jsem stastny, ze v tomhle krutém městě mám někoho, na koho se muzu spolehnout.
Někoho, koho miluju, a vim ze je na tom stejně, ne-li hůř.
Nejšťastnější na světě.