Thorn x Já

První polibek

Stal jsem na kraji lávky a pozoroval západ slunce nad rašeliništi, jak se odrážel od vodní hladiny malých jezírek.
Uslyšel jsem za sebou kroky, bylo videt ze se Thorn snaží, abych ho neslysel přicházet. Neotocil jsem se. Stoupl si těsně za me, dělilo nás par centimetrů.
Sklonil se k mému uchu a zaseptal: ,,Krasny západ slunce, ze?"
,,Ano vypada krasne" souhlasil jsem.
,,Hmm"
,,Co je?" zeptal jsem se, protože vypadal ze chce neco říct.
Vzal me za rameno a jemně me otočil, takže jsem stal čelem k němu. Díval jsem se mu primo do očí, v jejich ledové šedi se odráželo rudé nebe. Najednou se za mu v očích zvláštně zalesklo, zjemnely. Začaly se trochu lesknout, jakoby měl za chvíli začít brecet.
Levou rukou me vzal za tvar, palcem mi přejel po rtech.
,,Teď tě políbím" oznámil mi.
To mu bylo podobné, na můj nazor se neptal. Ale kdyby se zeptal, nadšeně bych souhlasil. Pousmal jsem se.
,,Tak delej"
,,Ehm" najednou jakoby se styděl, díval se do země a váhal.
Pak zvedl hlavu a druhou ruku mi položil za krk.
Následně se sehnul, bylo mi líto jeho krku protože přeci jen byl o dost vyšší než já. Centimetr od mého obličeje se zastavil.
,,Vypadáš nádherně" řekl nakraplym hlasem a polkl.
Chtěl jsem mu poděkovat, a říct mu ze ve zbytcích světla slunce, které mezitím už zmizelo za obzorem vypada také uzasne, ale než jsem to stihl říct, nemel jsem volná ústa.
Přitiskl své rty na moje, a já si najednou začal uvědomovat každou vec kterou jsem cítil. Nejistý tlak na mých rtech, jeho ruka zaryvajici se zezadu do mého krku, a jeho druhá ruka, která se mezitím přesunula do mých vlasů.
Odlepil se ode me a podival se na me, v očích neco, co jsem tam ještě nikdy nespatřil. Jakési nejisté stesti, jako male dítě, které postavilo hrad z kostek a teď se boji ze spadnou.
Chytil jsem jeho zatylek rukou a políbil ho znova. Cítil jsem z nej překvapeni, nečekal to, ale nebránil se tomu, ba naopak.
Lehce po otevřel pusu, což jsem pochopil jako pozvání pro můj jazyk. Když se poprvé dotknul jeho jazyka, bylo z Thorna hrozně cítit, ze si s tím neví moc rady. Naštěstí pro nej,líbání je více méně automatický a intuitivní proces, a tak na to brzy přišel.
Stal jsem zády k zábradlí, a on me na nej vysadil, aby se mohl trochu narovnat. Rukou se mi přehraboval ve vlasech a vášnivě me libal.
Najednou mi došlo, ze jeho snoubenka je nedaleko od nás, dělily nás jen stromy.
,,Teď už chapu, proč ofelie nechtěla, abys s námi jezdil" řekl udychane.
,,Mel to být rodinný vylet" zasmál jsem se.
,,Radši bych si vzal tebe než ji, to bohuzel nejde," odkašlal si ,,byla jen otázka casu kdy se tohle mezi námi stane."
,,Co s tím uděláme?" zeptal jsem se.
,,Nemám sebemenší tušení, ale pokud ti vyhovuje funkce mého milence, mohli bychom to vyřešit takhle. Přeci jen ji si beru z politických a obchodních důvodu."
,,Dobre tedy" usmál jsem se.
On zas vypadal hrozně rozpačitě, ale setrasl to ze sebe a znova me políbil. Byl jsem v tu chvíli neskutecne šťastný.