Thorn x Já

Hádka

,,Thorne.." zatukal jsem na dveře jeho pracovny. ,,Jsi tam?"
Neozval se. Už dva dny se mnou nemluvil. Jen proto, ze jsem nevšiml toho malyho písma na konci seznamu.. Chapu, ze to mohlo dopadnou hrozně, ale nestalo se nic tak strašného. Nicméně on mi to nechtěl odpustit. Nedávno me poprvé políbil, na výletě kde byla jeho vlastní snoubenka, a já teď nevim, co si mám myslet.
Přišlo mi, ze tohle nemuze být jediný důvod, proč se mnou nemluvi. A krom toho ho potrebuju k práci.
Kopl jsem do dveří.
,,Otevri sakra, potřebujeme pracovat."
Dveře se pootevrely na spehirku, bylo videt jen jeho oko.
,,Nech me být laskavě."
Vsi silou jsem vrazil do dveří a podařilo se mi je otevřít. Thorn vypadal neskutecne unavene. Kruhy pod ocima měl hlubší než obvykle a jeho vlasy byly trochu rozcuchane, což by se normalne nestalo.
,,Jsi v poradku?" zeptal jsem se ho.
,,Co potřebujete?" odpovedel stroze. ,,Říkal jste ze potřebujete neco pracovního."
,,Najednou mi zase vykas? Co to do tebe vjelo?" nic jsem nechápal.
,,Neřekl jste mi, ze bych vás měl oslovovat jakkoli jinak." ani se mi nedival do oči.
,,Před třemi dny jsi me políbil a tvářil ses jako bys do me byl po usi zamilovaný.."
,,Vážně?" pozvedl jedno oboci ,,To si nepamatuji.." otočil se a šel ke svému psacímu stolu.
Už me pekne vytáčel, dohnal jsem ho, chytl ho za uniformu a trhl s nim dozadu.
,,Přestaň se chovat jako idiot Thorne, a řekni mi co se sakra deje!" měl jsem už blízko k pláči, byl jsem zmatený jako male dítě.
,,Lituji toho co se mezi námi stalo. Nechci o tom uz mluvit." řekl chladně.
Ziral jsem na nej se slzami v očích, tohle mi přece nemuze udělat.
A pak jsem si toho všiml. Třásly se mu ruce, chvěla se mu víčka a rasy.
Konečně se mi povedlo zahlédnout jeho oči, a množství bolesti, které se v nich zračilo me málem srazilo na kolena.
,,Co se deje?" zašeptal jsem a chytl jsem ho za ruku.
,,Bez pryč, nemá to smysl." zamumlal.
,,Jistěže ma, povez mi, co mas na srdci."
,,Tebe. Tebe mám na srdci. Poslední měsíce nemyslím na nic jiného. Rusi me to při práci, nemůžu kvůli tomu usnout. "
To mi vehnalo slzy do očí.
Objal jsem ho, a chvíli jsme zůstali stát v tiché společnosti jeden druhého.